Kouzlo rovnováhy a pøirozeného vývoje
Z definice (encyklopedie wikipedie) je rovnováha stav, kdy je pùsobení všemi smìry vzájemnì vyrovnané, dále pak se uvádí, ¾e je to schopnost udr¾ovat vzpøímenou polohu.
Ve své úvaze se omezím na laický popis rovnováhy v ¾ivotì èlovìka mezi duševní a fyzickou èinností.
Jsou známé pøípady, kdy vynikající vìdec s hlavou plnou vìdomostí mìl však ruce se kterými si sotva dokázal zavázat tkanièku u bot. Handicap s tkanièkou nic neubral na pøínosu vìdce pro lidstvo jeho objevem.
Stejnì tak vynikající hudebník, skladatel, malíø svým profesionálním výkonem rozdává radost a pro¾itky øadì lidí bez ohledu na to, ¾e doma si nìkterý není schopný pøitlouci høebík na zavìšení obrázku, zahrát si s míèem s vlastními dìtmi, nato¾ je nauèit plavat èi jezdit na kole.
Slo¾itìjší se však jeví odpovìï na otázku, do jaké míry se tato nerovnováha promítá do celkové kvality ¾ivota daného jedince. Co¾pak komentáø typu: „…on je sice vynikající vìdec, vynikající umìlec, …ale jinak…???…“ není nìco, co jsem si vymyslel, ale je to vyjádøení, které lze nìkdy slyšet?
Vybavují se mi vzpomínky z mládí, kdy jsem obdivoval sportovce, atlety, hokejisty, fotbalisty za jejich výkony, ale nejvíce jsem obdivoval ty, kteøí vedle sportu ještì studovali èi ji¾ vystudovali. Do jisté míry mne motivovali, ¾e zkoušku musím udìlat, ¾e není omluva, kdy¾ to oni dokazují èi dokázali pøi sportu na vysoké úrovni. Tím jsem se dostal k tomu, ¾e je sice mo¾ná nerovnováha, ale pro ¾ivot podle mých pøedstav je lepší rovnováha, pokud není pøímo ideální stav.
U¾ ani nevím zda to byla dìdiènost nebo nìjaká infekce „kutilbacilem“ v dospívání co mì pøivedlo ke kombinaci duševní práce jako ob¾ivy, s kutilstvím, fyzickou prací ve volném èase. Nakonec mi tato kombinace umo¾nila i bezproblémový pøechod do dùchodu a nepoznal jsem nevyplnìný èas a nudu.
Kdy¾ se podívám na vývoj vztahu mezi duševní a fyzickou prací jen bìhem generací dìdy a babièky, rodièù a našeho ¾ivota je zcela jasný pøesun od fyzické práce jako zdroje ob¾ivy k práci duševní. Zdá se mi však, ¾e je tak rychlý, ¾e se lidský organizmus nestaèí té zmìnì pøizpùsobit, ¾e úbytek fyzické práce chybí a ani èlenství ve fitku to nezachrání. A jsem zase u té rovnováhy. I kdy¾ obdivuji pokrok a zmìny, tak mám nìkdy obavy z té rychlosti zmìn.
Ilustroval bych to na fousatém vtipu :
Dìda pøijde do nemocnice, sestøièka øíká, dìdo pùjdete do 1. patra na odbìr krve, ve 2 p. Vám vezmou moè, ve 3. p vzorek stolice. Dìda: Sestøièko, já Vám tady nechám trenýrky, tam je všechno…
No a díky pokroku u¾ to není vtip, není se èemu zasmát, není to škoda?
Ale ještì horší je pøedstava, ¾e zatímco po narození se do inkubátorù dávaly jen dìti s nedostateènou váhou, tak se tam budou dávat všechny s tím, ¾e po pár mìsících z inkubátorù vyskáèou jako hotový èlovíèek, bezpohlavní, plnì dle kriterií generových po¾adavkù souèasnosti a plnì pøipraveni k zapojentgí do globální ekonomiky, tj. nìmecké montovny, nebo do parlamentu nebo zahranièní mise. K detailnímu roztøídìní bude staèit rozpoèitadlo :en ten tyky dva špalíky. ®e to nebude dobré, ¾e to nebude rovnováha vyplývá i z té druhé èásti definice-nebude splnìna podmínka udr¾ovat vzpøímenou polohu, oni toti¾ budou pøedklonìní, civíce do chytrého telefonu, nedílné souèásti èlovíèka budoucnosti.
Poznámka: Pokud by se zdálo, ¾e to není mo¾né, tak právì dnes jsem se pøesvìdèil, ¾e všechno je mo¾né. Za poslání 180 Kè z úètu na úèet u èeské spoøitelny, tedy rakouské spoleènosti, jsem platil poplatek 80 Kè.
