Byla jsem VLASY Dlouhý vlasy, krátký rozum. Jo, to bylo. Vlasy po kolena. O co delší, o to rozum kratší. Vlasy za to nemohly. Rostly. Vyrostla jsem a¾ pozdìji. Pozdì.
Jo, tak nebudu hrát divadýlko, rovnou øíkám, ¾e jet s rozpuštìnou høívou tramvají se rovnalo pøítomnosti velké hvìzdy Holywoodu. Kromì tìch, co se dloubali zrovna v nose, na mì koukali všichni. Ne na mì, na moje vlasy. Byla jsem Vlasy. Zatímco hollywoodská hvìzda by rozdávala podpisy, já jsem odpovídala na otázky, jak dlouho mi vlasy rostlou, jak to myju, èešu... Tak jasnì, byl to vopruz. U¾ mì to nebavilo. Našla jsem odpovìï, která dotazující zmrazila. Takový vlasy mají toti¾ výhodu v horách, které postrádají luxus kadibudky s toaletním papírem. A jeliko¾ je mým zákonem dáno, ¾e nad 2000 m/m to na mì pøijde v¾dycky... No co, no, opláchnu v potoce koneèky a jdu dál vstøíc štítu. Zvìdavec vìtšinou udìlal krok vzad.
A vùbec. Tì¾ká døina. Pche, èesání, mytí. Otoèkou v aerobiku jsem si kolem sebe dìlala prostor. Jedna otoèka - mùj cop se otiskl do nìèího ksichtu. Dvì otoèky u¾ roztoèily copy do smrtících úderù.
Obchod. Pìkný sameèek za pultem. Louèím se se šibalským úsmìvem. Zatímco já jsem u¾ z obchodu venku, moje vlasy v obchodì ještì flirtují. Cuknutí, které mi vyvrátilo hlavu vzad, mì donutilo vrátit se do obchodu maskovaná za zájem o otvíraèku na dveøích. Nenápadnì odvíjím své zacuchané háro z kliky obchodu. Bez vlasù prostì neodejdu. Trapas. Tady jsem naposled.
Sex? Jo, bylo by to krásný. Kdyby se mu neodkrvil mozek, mo¾ná by vnímal, ¾e mi kleèí celou dobu na vlasech. A mùj záklon hlavy nebyl znamení rozkoše, vole!
Seznámení. Tanec. Dyd¾ina za mladých let. Svíjíme se na parketu s potencionálním nápadníkem za øevu Depeche mode. Nápadník ke mnì pøitanèí. "Máš moc krásný vlasy." Jasnì, jsem na to zvyklá. Hodím pyšnì hárem. Zrcadlo na dámách mi však napadníkovu vìtu pøelo¾ilo: "Máš nìco u nosu asi." Blbej dýd¾ej, blbá dyd¾ina. Holub jak vánoèní ozdoba! Omdlím! A já se ještì naparovala. Jedna z chvílí, kdy chcete být neviditelní. Svatba z toho nebyla, no.
Za standard jsem pokládala prosbu spolucestujícím v autobuse. V¾dycky mi na ty vlasy nìkdo rozprostøel své pozadí. "Promiòte, mohu si vzít zpod vaší zadnice kus sebe, ráda bych vystoupila."
Výhody? Vyènívala jsem z davu. Sem tam nìjaký focení pro èasák.
Ustøihla jsem se od toho, u¾ jsem nechtìla být Vlasy. Sedmdesát èísel copu v almaøe. A ještì mi zbylo do pùlky zad. Bylo na èase.
Jak øíká moje zlatá máma. "Hlavnì se nepøeposrat!" Polívkova replika z filmu Kalamita. Máma to slovo mìla ve slovníku pro prevenci mého zpychnutí. Prostì nemakat tolik na obalu, on se jednou stejnì rozbalí.
Dlouhý vlasy, krátký rozum. Jo, to bylo. Vlasy po kolena. O co delší, o to rozum kratší. Vlasy za to nemohly. Rostly. Vyrostla jsem a¾ pozdìji. Pozdì.