Oblékání oèima laika V rámci nového trendu, ¾e nejvíce se ke všemu vyslovují ti, kteøí o tom nic nevìdí, jsem se rozhodl vyjádøit se k oblékání. Nejen, ¾e jsem absolutní laik, ale je to ještì horší, nikdy jsem neprojevil zájem se o uvedeném nìco dozvìdìt, nikdy mne to nezajímalo.
V mládí mì oblékala, myslím tím nákup a výbìr ošacení, matka, vèetnì vlastních originálních výtvorù jako svetrù, kulichù, rukavic, pøešíváním sak a kalhot. Pozdìji jsem si i nìco sám koupil, jako boty, sako, kalhoty, ale v¾dy jsem koupil hned první nabídku prodavaèky. Nikdy jsem si sám nekoupil košili, dodnes nevím míru u krku, která je prý k tomu potøebná.
Péèi o mé obleèení po matce pøebrala moje man¾elka. V ¾ertu jsem jí jednou øekl, jak oceòuji to, ¾e na mnì vidìla jiné vìci ne¾ obleèení, proto¾e jinak bych snad nemìl šanci se s ní ani seznámit. V její odpovìdi, ¾e v té dobì v podstatì nebyly rozdíly v obleèení vìkových vrstevníkù, je vysti¾eno oblékání té doby.
Zøejmì ka¾dá doba má urèité charakteristické rysy, všiml jsem si z filmových dokumentù z poèátku minulého století, ¾e mu¾i se po ulicích pohybovali vìtšinou v oblecích s kloboukem na hlavì. Stejnì tak ¾eny byly obleèeny velmi peèlivì, dle mého dùstojnì.
Celou svoji profesní kariéru jsem pro¾il v kanceláøi a nepamatuji jiné obleèení ne¾ sako, košili, kravatu, nìkdy oblek, tmavé polobotky, nikdy však triko, vytahaný svetr èi jiné módní kreace. Tímto vývojem jsem zøejmì pøedurèen nechápat souèasné obleèení nìkterých mu¾ù a ¾en. Zejména mì dojímá ta barevnost, která se zøejmì z maškarních bálù a prùvodù masek pøestìhovala do normálního ¾ivota. Vidìl jsem i mu¾e v obleku s èervenými botièkami, stejnì èervenými jako má náš vodník u jezírka na chalupì.
Respektuji, ¾e do znaèné míry nikdo nemù¾e za svoji postavu, vèetnì korpulentních dam. Nechápu však, proè na tuto skuteènost upozoròují od volby kalhot místo suknì a ještì kalhot bílé barvy, a kdy¾ u¾ zvolí tu sukni, proè to musí být ta mini, která je pokraèováním zøejmì se vší silou na sebe nata¾eného všeobjímajícího trika místo halenky. V¾dy» i ty ne zrovna Twigy se mohou pohybovat s grácií, jak pøedvedla Helenka Rù¾ièková ve filmu Slunce, seno a jahody…
Ale jak jsem pøiznal, asi jsem staromódní, pozoroval jsem to i na dovolených u moøe. Byli jsme s man¾elkou opakovanì v hotelu, který má mimo restauraci té¾ nìco jako bar s nápoji pøímo u plá¾e. S man¾elkou tam chodíme zásadnì poté, co ji¾ z nás nekape voda po koupeli, beru si košili s krátkým rukávem, man¾elka takový pøehoz a jdeme tam v lehkých sandálech. Stejnì tak tam chodí všichni naši vìkoví vrstevníci, bez ohledu z jaké jsou zemì.
Druhou skupinu tvoøí lidé jiné vìkové kategorie, chodí tam vesmìs rovnou z moøe, bosí nanesou písek na vydlá¾dìní u baru a stoleèkù, zásadnì jen v plavkách, ze kterých teèe voda. Ti dobøe ¾ivení mu¾i mnì pøipomínají man¾ela Helenky Rù¾ièkové v uvedeném filmu. Zda si také otírají ruce o to pandìro, nevím, odvracím zrak, stejnì jako od pohledu na ty dobøe ¾ivené dámy, nebo» hrozí, ¾e ka¾dým okam¾ikem ty podprsenky na nich prasknou a zmìní se v èepice pro ¾okeje.
Na jiné dovolené jsem byl svìdek toho, ¾e pøi vstupu na veèeøi tam zøízenec nevpustil mu¾e, pokud nemìli dlouhé kalhoty. Pozdìji jsem se ho zeptal, co se dìje v situaci, ¾e by ten mu¾ nemìl s sebou dlouhé kalhoty. Tak mu je na dobu pobytu pùjèíme, byla jednoduchá odpovìï.
Doporuèoval bych tento návod èeské televizi-zpravodajství. Èasto tam posadí lidi ve vytahaných trièkách a svetrech. Taky by mohli mít èisté vy¾ehlené bílé košile a pùjèovat jim je na dobu vystoupení.
V rámci nového trendu, ¾e nejvíce se ke všemu vyslovují ti, kteøí o tom nic nevìdí, jsem se rozhodl vyjádøit se k oblékání. Nejen, ¾e jsem absolutní laik, ale je to ještì horší, nikdy jsem neprojevil zájem se o uvedeném nìco dozvìdìt, nikdy mne to nezajímalo.