Šòùrka pamìti ...a neuveï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého
"A¾ ti bude v ¾ivotì nejhùø, otoè se èelem ke slunci a všechny stíny padnou za Tebe.“
John Lennon
Prší... Táhne mì to ven. Jak já miluju déš»! Pøipadá mi, ¾e omývá nejen tìlo, ale èistí i duši a odstraòuje z ní všechno špatné; ¾e nám ten køest shùry poslali sami andìlé, abychom mohli zaèít v¾dy znovu a s èistým štítem.
Jednoho dne se mo¾ná zaènete ptát, co jste vlastnì v ¾ivotì udìlali, co jste dokázali? Nìjaké plus by se jistì našlo, ale toho, co jsme pokazili a co se u¾ jen tì¾ko napravuje, vìtšinou také není málo. Tehdy je nejvyšší èas dìlat bilanci. Ka¾dý veèer si v duchu projít den a slo¾it úèet – vìøící lidé Bohu a ti ostatní sami sobì, to staèí, i kdy¾ ti první to mají lehèí. Morálka musí být zakotvena pevnì v ka¾dém z nás jako evengelium. Pakli¾e ji nemáme v sobì, nepomù¾e nám ¾ádný kostel, ¾ádné nábo¾enství. Nejvìtším nábo¾enstvím je mít rád jeden druhého a lidi obecnì, dìlat ka¾dému dobøe. To znamená láska jako taková. Nevy¾adovat, aby naši bli¾ní byli bez chyb, ale všímat si osobitosti a jedineènosti ka¾dého z nich. Jestli¾e se nauèíme tolerovat a brát druhé takové, jací jsou, doká¾eme pak pøijmout i sami sebe, odpustit si a mít se rád... Kolikrát jsme to èetli a pøesto nám právì tohle pøipadne èasto velice zatì¾ko.
Osobnì jsem došla k pøesvìdèení, ¾e kdybych se o to pokusila døív, tøeba u¾ pøed lety jako mladá ¾ena, mohla jsem se mnohých chyb vyvarovat. Nemám ovšem na mysli bilanci jako nìjakou jednorázovou akci, ale poctivì si ka¾dý veèer a v¾dy nanovo vystavit úèet, v duchu si projít, co jsme ten den pro¾ili. Zamyslet se, zda jsme nìco nemohli vyøešit líp a zda jsme se - v pøesvìdèení o vlastní pravdì – nedopustili omylu? Pak je ještì èas to napravit, proto¾e pozdìji, s vìtším odstupem, u¾ bývá pøíliš pozdì. Svìdomí, o jeho¾ existenci málem nevíme, pokud je máme èisté a bez poskvrny, je náhle tì¾ké a¾ k neunesení, lpí-li na nìm høích.
„Všichni chybujeme, jen hlupák chyby opakuje“, øíká Cicero a zamyslet se není nikdy na škodu.
Zpovìï má právì tuhle cenu uvìdomìní si vlastních omylù. Je mo¾né ji dìlat i bez kostela a bez posvìcených instancí, v¾dy» milost víry není dána ka¾dému, ne ka¾dý z nás doká¾e vìøit a nepochybovat a ne ka¾dému pomù¾e modlitba. Samozøejmì, ¾e ani ta zpovìï nás neuchrání od rùzných zmatkù a pošetilostí. V èlovìku se dál bude sváøet dobro se zlem a bude na nás, jak úspìšnì se nám zdaøí tenhle zápas vést.
Ale nemyslím, ¾e bychom se mìli zaobírat jen a jen minulostí a svými prohøešky. Co¾ takhle nechat si pøed oèima ka¾dý veèer ještì jednou odehrát všechny ka¾dodenní pìkné okam¾iky, navléct si je na šòùrku jako korálky? ®ivot je toti¾ krátký a pamì» nespolehlivá. Kdy¾ pak bude nìkdy èlovìku tì¾ko, mù¾e takový korálek vylovit jako z pokladnice a naèerpat z nìj sílu do dalších dnù. Mo¾ná potom najednou uvidíme, ¾e ke smutku a stýskání nemáme dùvod, ¾e toho pìkného bylo hodnì. Prostì, ¾e ten ¾ivot stál a stojí za to!