Zmatek v hlavì
Nedávno jsem zde popsal své obavy ohlednì vývoje lidských schopností (Kam kráèíš lidstvo ) a poté se pochlubil jak ve své mysli prosazuji positivní myšlení. V poslední dobì obojí doznalo prudkých zmìn, lidovì bych øekl dostalo na frak.
V dùsledku zpùsobu øešení uprchlické krize elitou Evropy, sestìhovanou do Bruselu jsem zaèal pochybovat nejen o jejich schopnostech, ale pøímo o jejich duševní zpùsobilosti.
V dùsledku ji¾ uvedeného pozitivního myšlení jsem proto vyhledával zprávy o úspìších lidstva v poslední dobì a narazil jsem na èlánek o mimoøádných výkonech v Nìmecku. Psali tam, ¾e tam mají kravku, která sama dokázala za pár mìsícù zorat celou Evropu a i poté se odmítá nechat vypøáhnout. Radost mnì pøekazila man¾elka sdìlením, ¾e jde zøejmì o ironii.
Sna¾il jsem se proto alespoò zpochybnit ty negativní zprávy o uprchlících, tøeba o tìch znásilnìních. Vzpomenul jsem si na hlášení radia Jerevan, kde øíkali, ¾e je pøímo vìdecky dokázáno, ¾e chlapík se sta¾enými kalhotami bì¾í 2x pomaleji, ne¾ ¾ena z vykasanou sukní.
A mám to, znásilnìní jsou pomluvy. Ale pak jsem si vzpomnìl, ¾e na našich dovolených v zemích uprchlíkù jsem mu¾e v kalhotách skoro nevidìl, mìli takové hábity, dole podobné spíše sukním a mìl jsem po radosti.
Ne¾ jsem se z toho vzpamatoval, pøiletìl sem èínský prezident a zase chaos, zmatek, ne¾ádoucí to jevy pro pozitivní myšlení. To chce øád a proto jsem vymyslel, ¾e by pro takové návštìvy mìly platit zpùsoby praktikované vìtšinou lidí. Kdy¾ k nám pozveme návštìvu, tak ji uvítáme a pohostíme a souseda nenapadne na naše hosty pustit a poštvat své psy. Ale v¾dy» u¾ to tady bylo, pamatuji, kdy¾ jeden prezident pozval pøímo pøedstavitele tibetské vlajky, tak mu pøed nosem jiní nemávali èínskou.
Kdy¾ jsem se chlubil, jak jsem to vymyslel, byl jsem pouèen, ¾e tady jde o lidská práva a to jde všechno stranou i slušnost. Døíve, ne¾ jsem to pochopil, hlásili v televizi, ¾e ta zrùda z Norska co pøipravila o ¾ivot 70 nevinných dìtí a dostala za to bejvák, s TV, PC, internetem a ještì knihovnu a tìlocviènu si postì¾ovala, ¾e se cítí poškozená a dostal finanèní odškodnìní.
Pochopil jsem, ¾e taková lidská práva nikdy nepochopím, já bych mu dal jediné-provaz.
Ten provaz by dostal i v Èínì, kde ho ve zvláštních pøípadech dávají pro výstrahu i tìm nejvìtším zlodìjùm a korupèníkùm. Mo¾ná i tím docílili toho, ¾e se všechno nerozkradlo, a ¾e zbyla spousta prachù, vèetnì tìch na pùjèování zadlu¾ené u nich Americe. A pak to podle toho vypadá, ve Washingtonu pošle americký prezident i dìti, aby ho vítali a pøi tom je tam tolik Èíòanù, v¾dy» ka¾dým rokem tam Èína platí stipendium na nejdra¾ších US univerzitách 20 tisícùm Èíòanù, v Anglii ho vozí královna ve zlatém koèáøe po Londýnì a tak to nadávání zùstává na nás. Zejména na té legraèní dvojici, na tìch dvou nulách. Píšu nuly, proto¾e ono se O (ó) píše jako nula, ale pøesnìji jsou to dvì o, od o-jako opilec a o- jako ospalec.
Ten boj za ochranu Èíòanù a Tibe»anù, tedy jejich práva je nároèný, napadlo mì, ¾e by si mohli natrénovat na nìèem jednodušším. Nakonec o tìch Tibe»anech skoro nic nevím, jen jsem vidìl nìjaký dokument, jak meditují a toèí nìjakým kafemlejnkem, a nestì¾ují si.
Zato z TV opakovaného hlášení s prosbami o pomoc vím, ¾e ka¾dé desáté dítì u nás nemá na školní obìdy, a ¾e tím strádá. A tak mì napadlo, ¾e by mohli zaèít zde, ale pak jsem ten nápad odvrhnul, oni by tìm našim dìtem mohli opatøit ty kafemlejnky. V¾dy» jsou to popletové, zejména ten jeden a zejména po procitnutí.
Popsal jsem ten mùj zmatek v hlavì, jak mi spousta vìcí pøipadá jako velký cirkus, ale v dnešní dobì je asi nejdùle¾itìjší, ¾e show mast go on, jen se obávám, zda na konci bude HAPPY END (pro vìtšinu) .
