Ze školního sešitu
Velice mne jako babièku zajímá, co si moje ètrnáctiletá vnuèka „osmaèka“ myslí o hodnotách urèujících lidské jednání a ovlivòujících vztahy daleko do budoucna.
Zajímá mne to ale také jako bývalou uèitelku mateøského jazyka – jsem zvìdavá, co a jak se dnes na základní škole uèí.
Kdy¾ mi odpoledne na zahradì Venda líèila poslední páteèní hodinu slohu, po¾ádala jsem ji, aby mi pùjèila svoji práci, kterou její èeštináøka ohodnotila slovy, ¾e je zajímavá u ¾ákynì osmé tøídy. Ona sama prý tento problém øešila a¾ jako dospìlá.
Dovoluji si tedy tuto miniaturní úvahu pustit „do svìta“, proto¾e mne u ¾ákynì osmé tøídy opravdu pøekvapila. Mile pøekvapila.
Marie Zieglerová (mara)
Úvaha - školní práce – námìty zadány cvièením v uèebnici (s.115/a)
Jedna egyptská moudrost øíká: Nelze poznat èlovìka, jestli¾e jsi ho nevyzkoušel èinem.“
Nutí mne to pøemýšlet, kolik lidí v mém ¾ivotì si hraje na mé pøátele a kolik jich je opravdových? Kolik z nich by mi pomohlo v nouzi? Kteøí by se mì zastali a obìtovali se mnì?
Hodnì lidí mì opustilo, kdy¾ jsem na nì nenacházela èas kvùli rodinným problémùm, koníèkùm, škole, èi jiným zájmùm a vìcem… Zùstali u mì jen ti, kteøí pomohli, sna¾ili se mi zvednout náladu, vzít èást problémù na svá ramena a hlavnì neøešili to, kdy¾ jsem nemìla èas, èi náladu…
Myslíte si, ¾e ti, co tohle nedoká¾ou, jsou špatní lidé? ®e nechtìjí pomoct? Omyl, jen u¾ mají dost svých problémù, nebo neví, jak pomoct.
Dìkuju všem, co to dokázali a stojí pøi mnì.
Vendula Sklenaøíková 8.A
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky