Barevné vidění

Pokusme se vidět svět a společnost více barevně. Ne černobíle. Vidět svět a společnost černobíle je nedostatečné, neúplné. Pokud podle tohoto vidění vyslovujeme soudy a názory je a bývá to i škodlivé a nebezpečné. Vede k rozdělování společnosti, k neshodám a k nepřátelství.

Svět má přece více barev než jen černou a bílou, které jsou navíc směsicí tří základních barev. Má desítky odstínů barevných, proto je tak krásný,ovšem netoliko díky barvám. K základním barvám patří červená, zelená a modrá. Z těchto lze namíchat tolik barev, kolik jich lidské oko rozezná. Barevné spektrum je lidským okem viditelná část spektra elektromagnetického záření v rozsahu od 380 do 750 nanometru. Tento rozsah vlnových délek je viditelným světlem.

Oko je nejcitlivější na zelenou barvu. Je nejvíce rozšířená a je symbolem přírody. Většina rostlin má zelenou barvu, což je způsobeno obsahem chlorofylu. Tu si daly jako symbol různé strany s ekologickým programem a některé přímo jako název. Stalo se to tak i v kotlině české. Jejich ideologii se říká zelená politika. Není to myšlenka špatná. V roce 1987 v polském Krakově jsem se s tímto hnutím již setkal. Myšlenka a program mi byly známy. Lidé, s nimiž jsem se bavil, byli většinou mladí, studenti, ale nejen. Byli velmi přátelští. Dostal jsem jejich odznak. V Polsku tehdy již byli zelení-Greenpeace tolerováni na rozdíl od tehdejšího „totáče“ u nás. Tehdy i jen odznak byl brán naším režimem nepřátelsky. Znám mnoho aktivistů strany zelených a souhlasím s jejich úsilím dbát o trvale udržitelný rozvoj v mnoha oblastech.

Kdo by s takovou logikou nesouhlasil, že?
Pozitivní vztah k menšinám náboženským, národnostním, respekt k odlišnostem, zapojení co největšího počtu občanů do řízení státu, krajů, měst a obcí, decentralizace moci, co nejvíce přímé demokracie např. ve volbách nejen prezidenta, ale i poslanců, zastupitelů všech stupňů, hejtmanů, starostů, senátorů, pokud vůbec senát potřebujeme. V tom programu musí ještě být skromnost, absence násilí a trvalá snaha o mírové soužití. Jak se lze přesvědčit téměř na každém kroku, program je jedna věc a jeho naplňování věc druhá. Naši zelení, nikoli všichni, však zklamali. Nutno říci, že ideologickou fanglí zelené politiky mávají mnozí takřka ve všech stranách, vládních i opozičních. Kdo by nemával, nedostane od voličů hlasy. Vždyť samotný základ zeleného programu je správný. Ale to co provedli za součinnosti spřízněných podnikavců, poslanců, vlády a senátorů je nehorázné a zhůvěřilé - fotovoltaika. Dotace této elektřiny tehdy prosadili Zelení, v čele s Bursíkem. Bude stát všechny občany přes bilion korun, které budeme splácet desítky let z našich daní. U jejich zrodu byli mimo jiné i dva poslanci ČSSD.

Problém s větrníky je podobný.
Proč se tak, nejen u nás stalo? Zakopaný pes je v dotacích, které jdou tak jako tak ze státního rozpočtu, tedy z daní občanů. Tyto pak dostanou investoři do těchto zařízení. Fotovoltaické panely jsou výtečná věc - ale na střechy rodinných domů, činžáků, fabrik kde přemění sluneční svit v elektřinu. Tuto část pak nemusí vyrábět uhelné, plynové ani jaderné elektrárny. Avšak tito „zelení podnikavci“ ve své nezadržitelné žravosti po bezpracných ziscích začali stavět na úrodné půdě země české celé lány těchto zařízení. Dnes víme, jaký je to tunel. A oni ještě vyhrožují státu, který se pokouší trochu napravit a zmírnit tyto poplatky, arbitrážemi.

Již tak zdecimované a deformované české zemědělství po roce 1989, kdy jsme byli do té doby soběstační v mléce, másle, mase, obilí, cukru, ovoci, zelenině, bramborách a ještě jsme některé produkty vyváželi. Zelení začali škodit našemu zemědělství a nejen jemu, ale i všem občanům ideologií bionafty, bioolejů a dalšími bio, které nemají s obsahem tohoto slova vůbec nic společného. Toto slovo je už tak zneužito, že překročilo hranici možného. Máme nejen biopotraviny, ale i bioboty, biopostel, biotelefony, biokosmetiku, zkrátka vše bio. Ze začátku krásná vize, pak zneužitá marketingem a šejdíři. Jeden litr bionafty např. potřebuje k jeho výrobě 1,2 l minerální nafty z ropy. Monokultura řepky olejné, za níž se přičinila i naše vláda, naše ministerstvo zemědělství ve spolupráci s chybami EU, hyzdí český venkov a škodí v tomto rozsahu zemi a jejím obyvatelům. Příkladů falešného a škodlivého vidění nejen černobílého, ale i barevného je mnoho.

Je třeba dávat pozor na politiky, zastupitele a mnohé „elity“, když používají slova – „je to ve vyšším zájmu“, „je to v zájmu pokroku“. Velmi často je to tak, že to je v jejich vlastním zájmu. Lidské úsilí odhalovat pravdu a klestit cestu skutečnému pokroku je podobné úsilí Sysifovu. Ale my nechceme otevírat bránu z pekla nýbrž otevřít brány k lepšímu životu. A to není vůbec snadné a ani bez námahy. Ať si mnozí tvrdí, že bílé je černé a černé bílé, nenechávejme se přesvědčit. Možná, že se napili rumu nebo jiného destilátu s metanolem.

Milan Dubský

* * *

Zobrazit všechny články autora