Lépe u¾ bylo
Stále èastìji a markantnìji seznáváme, ¾e to je asi pravda. Ale problém je slo¾itìjší. Svìt vyrábí více zbo¾í a výrobkù, ne¾ kolik potøebuje a mù¾e spotøebovat. Ale to platí pro tzv. bohaté, „vyspìlé“ zemì Západu, pøi èem¾ do této skupiny jsou øazeny i zemì nejvýchodnìjší napø. Japonsko, Ji¾ní Korea. To také ukazuje na nepøesné formulace skuteèností a matení pojmù.
Druhá èást svìta je chudá. Zemì, které do této skupiny patøí, nedoká¾ou vyrobit potraviny a pøedmìty, které potøebují, aèkoli by to za jiných podmínek dokázaly. Bude, ale nutné a potøebné svìt, ekonomické a politické systémy zmìnit. Ne revolucemi, ty nikdy ani v historii nic dobrého nepøinesly. Také nejde pøivá¾et a exportovat demokracii na hlavních dìl a tankù, nièit tam jejím jménem zdroje a hodnoty, a jsou to velké hodnoty, které tam byly vytvoøeny. Sýrie, Afganistán, Kambod¾a a mnohé jiné. Zbourat a znièit mìsta, poškodit infrastrukturu, napalmem spálit pøírodu, pole, porosty a zajedovat pùdu, vodstvo, øeky a vzduch a posléze ve svìtlech reflektorù a tirád v tisku, rozhlasech a televizních kanálech ukazovat, jakou¾e pomoc ty bohaté zemì pøinášejí tìm nerozvinutým, „zaostalým“ zemím, není to pravé, pokrokové ani lidské.
Kdy¾ velká èást bohatství bohatých zemí byla pøivá¾ena, exploatována a èasto nakradena právì v tìchto chudých zemích. I tak je mo¾no rozumìt rèení „lépe ji¾ bylo!“ Z více úhlù pohledu. Lépe u¾ bylo v nìkterých bohatých zemích a v nich pak v menšinách jejich nejbohatších obèanù. Jim ani lépe ji¾ vlastnì ani být nemù¾e. Proto¾e to lepší není ve vlastnictví tøí, pìti nebo ještì více automobilù, v soukromých letadlech, velkých domech a palácích, v okázalých veèírcích a opulentních oslavách, v dovolených tøikrát nebo vícekrát do roka, ve vlastnictví soukromých ostrovù v dalekém Karibiku a Tichomoøí, v mnoha velkých plochých domácích kinech, nejmodernìjší technice a vybavení, kde se pomalu nechodí pìšky ani na WC. Je to v nìèem jiném. To si ovšem mnozí z té skupiny bohatých snobù, politikù, mana¾erù, prezidentù, akcionáøù, generálù nejen armádních neuvìdomují, anebo mnohým na to jejich rozum, IQ, vzdìlání a schopnost uva¾ování nestaèí.
Ono toti¾ není zcela pravda, ¾e lépe u¾ bylo a ¾e lépe nebude. Mezi tìmito tvrzeními není rovnítko. V lecèems a mnohém se kloní tvrzení na jednu, jindy na druhou stranu. Je nutné a u¾iteèné si øíci, v èem je podstata spokojenosti, dobrého ¾ivota nejen v materiálním, ale i duchovním slova smyslu.
Štìstí je stav nestálý, i kdy¾ pro jeho nejdelší a nejèastìjší intervaly jsme s to mnohé udìlat. Ale štìstí a dobré pocity, které nazýváme dobré a lepší èi horší, existuje pouze v prostøedí dobrých a vyvá¾ených lidských vztahù v rodinì, v obci, ve státì a v celé lidské spoleènosti. A ty potøebují èas bez válek, tedy mír, nikoli bitvy, nenávist, mamon, koøistnictví, pýchu a nièení hodnot materiálních i duchovních. A ještì vìdomí, ¾e ka¾dý má svou vlastní pøedstavu toho, o èem lze øíci, je nám dobøe, lépe ne¾ døíve a nemusí to být pøece stále a stále lepší a lepší.
Ve všech dobách a situacích patøí k takové skuteènosti láska, pøátelství, rodina, dìti, spokojenost, tolerance a perspektivy, které nemají v panoramatu budoucna zmar. Ale to vše nepøichází samo, automaticky. To v¾dycky byl, je a bude výsledek usilovné snahy, skromnosti, moudrosti, velkého úsilí a námahy pøi prosazování takových vztahù a budování takové skuteènosti. Není to vùbec zákonité, nutné, automatické. Mù¾e a nemusí to pøijít. Ne bùh, ale rozvaha, rozum a cit èlovìka a» nás chrání od zjednodušování, zobecòování dìjù, chování lidí a jejich èinù, ale i temných úmyslù. Pak i rèení „bude lépe“, se mù¾e stát pravdìpodobnìjším a¾ pravdivým.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora