Byla jsem královnou krásy...
Já tedy urèitì ne, to vá¾nì nehrozí a nehrozilo. Kdy¾ jsem dìlal rozhovor s pøedsedkyní Klubu Za starou Prahu, Katkou Beèkovou, dostal jsem od ní ètivou knihu, kterou ona editovala. Vzpomínky její babièky, Rù¾eny Opravilové – Bro¾ové. Zaèetl jsem se a knihu odlo¾il a¾ s poslední stranou textu.
Je to pùvabné ètení. Krásné svým trochu archaickým jazykem, barevností a tichým štìstím rodiny, která aè stále na cestách a zdánlivì bez pevného zázemí domova, dr¾ela pohromadì, hýèkaná láskou a péèí obou rodièù. Atmosféra malých koèovných divadelních spoleèností, svìt zdánlivì bez jistot. Svìt veèerního rodinného mariáše i zklamaných nadìjí a nesplnìných snù. Ještì trochu ve spoleènosti doznívá étos Tylových spoleèností, Krumlovských i Kaškù, ale na pøelomu století u¾ i venkovští koèovníci cítí nové smìry, uèí se èetbou i nápodobou. Je to nádherná drobnokresba, milý doplnìk tøeba Branaldových románù. Ten svìt malého venkovského divadla je tady nahlí¾ený zevnitø, dùvìrnì, bez rù¾ových brýlí, ale také bez zášti, pohrdání.
Nesporným vrcholem vzpomínek paní Opravilové je její pobyt v Paøí¾i pøed sto léty. Reprezentovala tam naši zemi jako místní královna krásy. Sám pøíbìh její volby pro paøí¾ské slavnosti má neopakovatelné kouzlo. Kdy¾ si promítneme dnešní mediální bìsnìní kolem rùzných misek a nemisek, je ta èetba i balzámem, potìchou, pro prostotu i dùstojný pùvab všech aktérù. Mladá sleèna Rù¾ena se do jakéhosi konkurzu pøihlásila na základì inzerátu v novinách, na otcovo doporuèení. Komise, slo¾ená pøevá¾nì z hoteliérù (ovšem nejen, v komisi byl tøeba také Alfons Mucha), ji vybrala a ona odjela na týdenní pobyt do Paøí¾e, na zdejší slavné hry. Napadlo ji pøivézt si pìkný moravský kroj a v tom prý doslova okouzlila Paøí¾. Psal se rok 1910 a podle dobových novin jí to mìsto le¾elo u nohou. Nádherné je vzpomínání tehdy osmnáctileté sleèny na všechnu tu slávu. Nestoupla jí do hlavy, brala ji s potìšením, ale i pokorou. Po tomto svém triumfu se nadaná hereèka vrátila na divadelní prkna. Patrnì by ji èekala divadelní kariéra, ale rozhodla se pro rodinný ¾ivot. Vzpomínky hereèky Bro¾ové konèí první svìtovou válkou.
Pár slov bych ještì vìnoval úpravì kní¾ky. Vydala ji spoleènì nakladatelství Paseka a Schola ludus - Pragensia, editovala vnuèka autorky. Patøím ještì k tìm ètenáøùm, kteøí knihy zkoumají i jako artefakty. Berou je do rukou, laskají se s nimi, u¾ívají si je. Tahle kniha i vzhledem vypovídá o obsahu. Je prostá, neafektovaná, ale potìší. Nejen reprodukcí fotografií dávné královny krásy na obálce. Uvnitø najdete i zajímavý pøehled celé „dynastie“ Bro¾ù a nìkolik struèných vysvìtlivek k textu pro lepší orientaci.
Pokud se rádi vracíte do èasù koèovných divadel, cirkusù, do svìta romantiky i tichého štìstí rodiny, neváhejte: Rù¾ena O. Bro¾ová: Byla jsem koèovnou hereèkou i královnou (krásy).
Rozhovor s PhDr. Kateøinou Beèkovou - Jak se hlídá stará Praha
Josef Hejna
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora