Od tří chlapů v chalupě…
…smíchu, přes budování po potoky krve, mrtvoly a žaludeční vředy

Skoro se mi podařilo do nadpisu dát celý obsah svých pocitů z televizního vysílání.
Jen na tu reklamu jsem zapomněl a možná bych proto s ní mohl začít. Ta mi dělá hned tři problémy. Jednak tím, že trvá tak dlouho a já pak mám potíž si vzpomenout na co jsem se to vlastně díval. Někdy mi to trvá tak dlouho, že podezírám manželku, že přepnula na jiný program. Další potíž je tím, že jak v těch reklamách pořád opakují ty samé věci, tak , když pak jsme na chalupě a jdu do lesa, tak místo vnímání přírody a poslechu ptáků tak v tom uvolnění mysli mám tendenci opakovat: na rýmu je coldrex, jedině ééébanku můžete mít rádi, maminky nestonají, polykají tamtumverde... Třetí potíž je, že několikrát do týdne se chystám vyměnit hodiny, neboť dle času by měl být program, ale jsou reklamy a tak mylně vyvozuji, že nám jdou špatně.

Další můj problém je s obsahem programů, protože hlavní co vyplňuje děj jsou pro většinu programů naprosto stejné obrázky. Mrtvola, krev, střelba. Tam se mi nejvíc líbí, jak policisté křičí čisté, čisté, a ona je tam krev i na zdi, ale už vím, že to znamená, že tam nemají na koho střílet, ne že je tam čisto. Právě těmi stejnými scénkami a obrázky já pak nikdy nevím, jestli se dívám na kriminálku Miami, nebo Las Vegas, nebo Paříž, plete se mi tak i Policie New York, Los Angeles, Mnichov. V kriminálce z Prahy zase nikdy nevím, jestli ten Stropnický je tam jako policista nebo jako ministr. Dokáže oboje a zároveň, kam se na něj hrabe Brůsvyliš i Džembondes…
Na jeden druh programů si ale netroufám vůbec - jsou to české seriály. To jsem sebekriticky uznal, uvědomil jsem si, že na to prostě nemám, abych si pamatoval třeba 555 dílů a některé mají i více. To je skutečně jen pro ty chytřejší a nejchytřejší z nás. Navíc, oni ve všech vystupují ti samí herci, nemyslím ve všech dílech, ale ve všech těch seriálech.
Tak na to nemám!

Pak je program, kterého se bojím. Je to program, abych byl in, tak ho uvedu jako šou, jak se nyní mezi celebritami říká, jsou to diskuse politiků. Na těchto šou, ač by se jim mělo říkat hádky je nebezpečné to, že se vysílají v době oběda. Nevěřím, že ani ideální složení potravy pozřené v této atmosféře sebou nenese zvýšené nebezpečí vytvoření žaludečních vředů, zejména pokud se tak děje opakovaně.

Abych však své pocity z televizního programu zakončil positivně a optimisticky, uvedu promítání starých filmů a estrádních vystoupení Dvořáka a Bohdalové. Tyto pořady mě posilují sebevědomí ohledně mé paměti. Chlubím se tím, že jsem schopen říci předem co oni řeknou. Manželka sice tvrdí, že je to tím, kolikrát jsem to již viděl, kolikrát do roka to opakují, ale to já si nepamatuji, už proto, že nechci, abych se na to mohl znovu a znovu dívat.

Moje čekání, kdy se to zlepší a nebude pouze kriminalita jako hlavní náplň na obrazovce mě sice nedávno překazila skutečnost, když jsem marně přemýšlel z jakého krimi seriálu jsou ty záběry a pak se ukázalo, že to není seriál, že jsou to obyčejné zprávy. No obyčejné (!), ony se již i ty zprávy jmenují krimi-zprávy.

Jaroslav Petřík

* * *

Zobrazit všechny články autora