Neveselá historka
Tati, tati, u Suchýho-(místní název lesa) le¾í srnka a nemù¾e se hejbat! Jako velká voda s tímto sdìlením vtrhli do kanceláøe polesí Nìmèice bráškové Tonda a Luboš. Sedìli jsme s technikem Jendou nad nejvìtší zbyteèností té doby „socialistickým závazkem“. Byla to nutnost. Tak dlouho jsme to po nìkolik let opisovali, a¾ si direkce všimla a byla další èárka v hodnocení politické vyspìlosti foøta.
Po upøesnìní místa jsme vyrazili. A netušili vùbec, oè se jedná. Srnka le¾ela na boku a pøes bøicho se táhl nehezký šrám. “Kruci, auto.“ popsal situaci na místì Jenda. Jen¾e mì se nìco nezdálo. A taky bode» by ne! Z tìla zranìné vyèníval zadeèek kolouška. Tak to nám chybìlo, komentoval par»ák. Du pro rum na desinfekci. Vìøím, ¾e takto tì¾ko asi rodilo málo matek. My dva, neznalí, jsme dostali na svìt celé kùzlátko, samozøejmì mrtvé a druhé, také zabité za ním. Naprosto vyèerpanou mamku jsme donesli do chlívce, kde jindy bydlela koza. Jenda nandal èerstvé seno, já donesl vodu a nechali jsme srnu svému osudu.
Ráno Jenda hlásil. Stojí a snad pije. Zmáto¾ila se, trochu zkrotla a vydr¾ela v ubytovnì celý týden. Pak jsme jednou pøišli z lesa a chlívek prázdný. Nebudu podezírat Jendovu paní, ale ta pro takovouto charitu mìla velice málo porozumìní. Èesky øeèeno, z toho ¾ádnej u¾itek nekoukal. No srnka byla tam kam patøí, nás høál dobrý skutek a v Sedlickém potoce voda utíkala poøád stejnì k ®elivce.
Pøešla zima a jednou, kdy¾ jsem se naveèer vrátil z lesa, bylo to v dobì zalesòování, èekal Jenda na dvoøe. „Poï se na nìco podívat.“ V chlívku le¾ela srnka se šrámem na boku. Urèitì ta naše. Tì¾ce dýchala a bylo vidìt, ¾e je s ní dost zle. Zavolal jsem z Kralovic veterináøe. Pøijel, vyšetøil a ortel nebyl slibný. Kluci, ta má zápal plic, dlouho nebude. Taky nebyla. Ráno le¾ela nata¾ená.
Podle uèení pana Pavlova a dalších jednají zvíøata pudovì. Co tedy tu naší nebo¾ku pøivedlo k tomu, ¾e pøekonala strach z èlovìka a šla hledat pomoc tam, kde se jí u¾ jednou, sice asi velice nešetrnì dostalo? Nestavme se nad spoluobyvatele svìta s tvrzením, ¾e jen èlovìk je schopen úvahy. Oni mají mozek také.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora