Moudrost a vìdìní
Nemám dost odbornosti, abych následující povídání mohl nazvat recenzí knihy. Ale mohu je nazvat dojmy a poznatky ètenáøe pozorného, pomalu ètoucího a snad i vnímavého.
Myslím, ¾e mezi námi emigranty (stranou teï ponechávám ono rozdìlení na skuteèné exulanty a emigranty ekonomické) ne¾ije ve svobodném svìte mnoho lidí, jako je pan profesor J. Krupièka, znalec moderních jazykù, významný a v Kanadì uznávaný geolog a autor nìkolika knih (kromì té, o které se struènì zmiòuji) a které se právem nazývají filosofické - Renesance rozumu, Flagelantská civilizace, Zkouška dospìlosti - a další... Stará pevnost a Rozmanitosti ¾ivota. Nedávno byl i èeskou vládou za své dílo a èinnost ocenìný.
Zpùsob, jakým autoøi sdìlují své myšlenky ètenáøi, se rùzní komplikovaností èi srozumitelností sdìlovaného obsahu. Pro mne je nejvìtší z autorù ten, který i ty nejslo¾itìjší myšlenky dovede napsat srozumitelným jazykem. Klasickým pøíkladem mù¾e být Karel Èapek.
Do této kategorie spisovatelù, kteøí dovedou své myšlenky sdìlit pøesnì a jasnì bez jazykového ¾onglérství, které mnohdy promìòuje ètenáøe (mo¾ná je to jeho natvrdlost ...?) v øešitele rebusu, rozhodnì nepatøí prof. Krupièka.
V knize Kosmický mozek se autor zmiòuje snad o všem, co je dnes pro èlovìka dùle¾ité - o to, jaké místo ve svìtì zaujímá a co jej mo¾ná èeká. Snad uvedené citace z nìkterých kapitol pøiblí¾í ètenáøi zmínìnou knihu (vyšla v roce 2005 v nakladatelství Paseka).
V úvodní kapitole - Nejsme vesmírné nic - autor napø. píše: Trvalý hospodáøský rùst se stal heslem moderního svìta. Ka¾dý den nás zavádí hloubìji do pasti neomezeného rùstu.
Dnes u¾ si mnoho lidí uvìdomuje nebo aspoò nejasnì cítí, ¾e dosavadní vývoj nemù¾e pokraèovat po nìkolik generací bez hlubokého, nepøíznivého ovlivnìní kvality lidského ¾ivota. Neomezené pokraèování procesu materiálního rùstu povede ke krizi globálních rozmìrù. Nedoje k ní náhlým kataklysmatem, ale zhoršováním pøírodního prostøedí a houstnoucí atmosférou nejistoty. Nìkteré dùsledky cítíme u¾ dnes, zvláštì obyvatelé moderních magalopolí, mnohamilionových velkomìst. Dopravní kolapsy a zmatek rozehrávají dennì nervy lidí a mohou symbolizovat tváø budoucího svìta
Manì si pøipomenu své vlastní pocity pøi projí¾dce kolem ohromných parkoviš» nových automobilù nebo v obchodì, kde tøeba taková obyèejná vìc jako jsou tenisky, vyskytuje se snad ve stovkách exempláøù. Nejsem si jist, zda prodavaè odpovìdìl zcela popravdì na otázku zda se vše do jednoho páru pøed další dodávkou zbo¾í prodá. Øekl, ¾e ano. Ovìøit si to samozøejmì nemohu.
J.Krupièka píše: Ve svìtì rostoucí slo¾itosti musíme sáhnout hloubìji do zásoby lidské inteligence. Toto je základní úloha èekající na svìt, pøedevším na liberální demokracie. Dnešní metoda vybírání kandidátù na politické úøady, pøevzatá z ménì slo¾ité minulosti, nevyhovuje svou omezeností; zu¾uje okruh lidí ochotných vstoupit do politické arény. Kandidáti jsou vybíráni z pøíliš úzké základny.
Jak snadno si èlovìk právì tuto skuteènost mù¾e pøipomenout a uvìdomit pøi sledování pøedvolebních bojù a tahanic, a» u¾ v Kanadì, Spojených státech nebo i Èeské republice!
Budoucnost bude potøebovat více politiky, pøes opaèný názor filosofie volného trhu, píše prof. Krupièka. Bezohledný a bezhlavý hospodáøský rùst, vedený pouze vidinou zisku, vede nezbytnì ke konfliktùm. Je málo pochybností o tom, ¾e rùst zùstane hybnou pákou myšlení nastupující generace. A dále pak... Jestli¾e se uskuteèní vidina blahobytného, pro všechny lidi sociálnì spravedlivého svìta s maximem volného èasu pro ka¾dého, pak teprve vyskoèí v plné síle otázka: Co v tomto ráji budou lidé dìlat, èím vyplní svùj volný èas? (Zde jsem si pøipomnìl knihy A. Tofflera, který se o tomto problému také zmiòuje, ale jeho názor se mi zdá mírnì optimisticko-naivní, mohu-li se toho na adresu slovutného autora takto opová¾it.)
Dnešní ¾ivot pùvodních domorodých spoleèností Severní Ameriky, Austrálie a Sibiøe poskytuje velmi názorné pøíklady následkù vynucené neèinnosti v nasycených tìlech bez zdravé duševní potravy. Øádí zde alkoholismus, rodinný ¾ivot bývá hluboce nahlodán a sebevra¾ednost stojí vysoko nad národním prùmìrem.
Nemám v úmyslu citovat tady mnoho pasá¾í knihy Kosmický mozek, tak¾e u¾ jen nìkolik ukázek z knihy, která rozhodnì stojí za pøeètení. Shrnuje velmi mnohé z toho, co tøeba i sami víme, je to ale uèinìno s pøehledem a obšírnou znalostí a objektivností pohledu, jak plyne napø. z této citace: Chci zdùraznit fakt, ¾e v obecných, sociálních lidských vztazích vìtšina dnešní svìtové spoleènosti vyslovenì pokroèila proti všem stadiím minulosti. Obecnost této zmìny jí dìlá témìø neviditelnou, zvláštì pro mladší generaci, která jí bere jako samozøejmost. Srovnání sociálních pomìrù s jakoukoli minulou epochou mluví samo za sebe - pokud ovšem o té minulostzi vùbec nìco vím.
Neškodilo by, kdyby si dnešní mladí pøeèetli nìkterý z velkých evropských románù devatenáctého století. (Dickens, Hugo, Dostojevskij); u vìtšiny z nich však k tomu sotva dojde. Líèení sociálních pomìrù chudiny je v tìchto dílech otøesné.
Nemohu vynechat kratièkou pasá¾ o diktatuøe, nebo» nejednou, kdy¾ pozoruji reakce svých dnešních spoluobèanù na to èi ono, podobná myšlenka mì napadá.
Tvrdí-li obèané starých demokracií pøi posuzování a odsuzování širokých vrstev obyvatelstva v komunistických re¾imech, ¾e „u nás by se nìco podobného nemohlo stát, máme za sebou staletou výchovu ke svobodì”, pak se šerednì mýlí. Diktatura sovìtského nebo èeskoslovenského lidovì demokratického typu by lámala charaktery v Anglii, Americe nebo Kanadì právì tak, jako je lámala v komunistických zemích. To je autorova domnìnka, doufám, ¾e nenastane v Kanadì taková situace, aby se její oprávnìnost také zde projevila.
Autor se dále zmiòuje o terorismu a øíká, ¾e tím vlastnì mù¾e být i válka, ta ale dostala urèitá pravidla aspoò v civilizovaných zemích (nepochybuji, ¾e autor zde má na mysli civilizované zemì, které byly napadeny a chopily se zbranì. Dnes máme co èinit s ponìkud jiným fenoménem stejného zloèinu).
Dnešní islámský terorismus je však sui generis nìco nevídaného jak svým provedením, tak svìtovostí svého rozsahu. Dosud nikdy nebylo k dosa¾ení cíle pou¾ito sebevrahù v takoém mìøítku a zabíjení nebylo samo o sobì základním úèelem. U palestinských terristických útokù proti Izraelcùm existuje jasný konkrétní cíl: získání národní nezávislosti. Avšak mezi pachateli newyorského masakru v záøí 2001 nebyl ani jediný Palestinec. Tam u¾ vládla jediná vášeò, jediný cíl: zabíjet pro zabíjení samo. Nenávist se stala sama sobì úèelem.
A dále ... “Vyjednávat, vyjednávat, vyjednávat!“ je heslo pacifistù; pøi dobré vùli se v¾dy východisko i z nejbeznadìjnìjší situace najde. Jak ovšem vyjednávat, kdy¾ není s kým a není o èem? Kdy¾ jediným cílem jedné strany je vra¾dit a zase vra¾dit? Má se snad jednat o pøijatelném, udr¾itelném poètu mrtvol?
Teï pøejdu ke kapitole, která snad mù¾e mít s poètem mrtvol souvislost jen zcela vzdálenì a nepøímo... Intelekt a inteligence. Prof. Krupièka píše: Pojem inteligence, v mém pojetí, zahrnuje i svìdomí, a morálka je jeho základní souèástí. Emociální inteligence je právì tak dùle¾itá pro umìní ¾ít jako slo¾ka racionální (intelektuální). Pro nejdùle¾itìjší vìc v našem ¾ivotì, pro kvalitu styku s druhými lidmi, bývá èasto rozhodující. Zde se také ukazuje nedostateènost bì¾ných testù inteligence. Tyto testy mìøí intelekt, nikoli inteligenci, a mìly by se podle toho také nazývat. Písmenko I ve zkratce IQ znaèí ve skuteènosti intelekt.
V knize autor tuènými písmeny sdìluje: Intelekt, schopnost øešit jednotlivé problémy, musí být v kritických situacích podøízen inteligenci, schopnosti vidìt a cítit v širším, celkovém rámci.
O dvì stránky dále: A pøece byli a jsou lidé s IQ blí¾ícím se úrovni genia, jejich¾ všeobecná znalost lidské spoleènosti, zvláštì celosvìtové, je blízká úrovni prùmìrného støedoškoláka; jejich názory na problémy spoleènosti jsou smìsí naivity a pøedpojatosti. Vysoký stupeò intelektu sám o sobì nepomáhá nalézt rozumnou orientaci ve zmatcích svìta, který je nesrovnatelnì slo¾itìjší ne¾ nejnapjatìjší situace na šachovnici, nejt쾚í diferenciální rovnice nebo konstrukèní problémy v zemìtøesných oblastech.
Mohl bych v citacích ještì dále a dlouho pokraèovat. To ale není mým zámìrem. Mnohem více je tím doporuèení vá¾enému ètenáøi si knihu prof. Krupièky Kosmický mozek, a stejnì tak i další ze shora uvedených opatøit.
Vladimír Cícha
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora