Pøesto, pøese vše...
Tisíce kotrmelcù dobra i zla. Viník za obì» prohlášen, zbohatlíci za úspìšné a schopné uznáni a lid v podhradí vše s pokorou pøijímá, aby neztratil, co má.
Tak kráèí dìjiny a jejich vykladaèi se pøou a pøesvìdèují spoluobèany, ¾e ka¾dý z nich má pravdu. A nikdo nevyhlášen, který z nich to je.
Pravda ruku v ruce s nepravdou rozkroèeny nad pahorkem svìta se dívají v¾dy, ka¾dá, z jiného úhlu pohledu.
Vìzeò staví pomník svému vìzniteli. Imunita proti bezpráví, l¾ím a soudnosti je jako antibiotikum, které ztrácí svoji úèinnost.
Stesk a bolest, samota a pohlavky, slovem èi rukama, zùstávají stejné. Tì¾ko rozlišit slzy štìstí a utrpení, leda podle pohledu oèí a výrazu tváøe, i kdy¾ i ty, jako slzy, jsou èasto neupøímné. Zbohatlíci s miliony na úètech jsou ve svých srdcích nuzáci. Konzum je mrzaèí. Klamání sebe samotných jim bourají iluze, v nich¾ neobstojí skuteèný ¾ivot v jeho roztodivnosti.
A co bli¾ní nás všech?
Chudoba ani bohatství neodcházejí do záhrobí. Zùstávají v tomto svìtì, kde jsme všichni sledováni velkými bratry, všude pøítomnými štìnicemi a kamerami, googly, d¾ípíesemeskami, všelikými dotazníky, facebooky, twittery, skajpy, emailovou poštou.
Ve svìtì je sedmnáct tisíc evidovaných atomových hlavic a „x“ neevidovaných. Neveselá to pøíprava konce ¾ivota mnoha druhù ¾ivých tvorù na modré planetì Zemi.
A pøesto pøese vše je ¾ivot krásný, jedineèný, nenahraditelný, neznièitelný. Stojí za to jej ¾ít a bránit.
Ani nelze vyjmenovat všechna pro. Ranní zpìv kosù v jarnì orosené trávì, øíkanka paci, paci, pacièky táty nebo mámy batoleti v postýlce èi koèárku, tolerance dvou protivníkù a» ji¾ jde o sousedy, v rodinì, v obci, v parlamentu nebo mezi velmocemi, by» ne tak èastá.
Problémy a starosti máme proto, ¾e ¾ijeme. Nejsme nebo¾tíci, kteøí ji¾ ¾ádné problémy nemají. Pokud se hodnoty pøevádìjí na peníze a ty se stanou modlou a jediným bohem, pánbùh s námi. Ale je nás stále dost, kteøí jsme v tomto smyslu pohany.
Ladné linie krásy ¾en nejen na obrazech a fotografiích, ale i v reálu. Pocit, kdy¾ jsme nìkomu pomohli v jeho nouzi èi ohro¾ení, anonymnì k veøejnosti i k dotyènému, kdy¾ jsme odolali pokušení spáchat nìco neèestného, co nám mìlo pøinést nezaslou¾ený prospìch.
Klid a mír srpnové noci s nebem plným hvìzd. Uvìdomìlá svoboda, která nezasahuje do svobody druhého. Uspokojení po dobøe vykonané u¾iteèné a ne zbyteèné práci. Optimismus bez iluzí, které nemusíme ztrácet.
Láska a pøátelství a» ji¾ jsou opìtovány nebo ne. Ne¾ít nikdy na úkor jiného èlovìka. A ještì další tisíce krás a hodnot pro.
Milan Dubský, novináø-publicista, glosátor, básník
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora