Bajka o šťastném městečku

Oficiálně je bajka krátký literární útvar, jakýsi jinotaj, ve kterém zvířata jednají jako lidé a jehož posláním by mělo být nějaké morální ponaučení. Ačkoliv autor vůbec nechce lézti do zelí Ezopovi, La Fontainovi či Krylovovi, přesto si touto bizarní bajkou drze dovoluje rozšířit množinu „bajkových aktérů“.

* * *

Bylo - nebylo, tentokrát tedy spíše bylo jedno krásné malebné městečko v krásné rekreační oblasti. Bylo obklopené relativně zachovalými hvozdy s veškerou zvířenou a se všemi lesními plodinami, jak se sluší a patří. Samozřejmě bylo široko daleko vyhlášené čistým ovzduším i výbornou místní minerální vodou. Místo náměstí byl v centru městečka poměrně velký a slušně zarybněný rybník. V městečku byla jedna radnice, jedna škola, jeden kostelík s farou, jeden hotýlek, jedna hospůdka a kromě jiných občanů tam žil i jeden řezník, dva farmáři, jeden doktor a také - s prominutím – jedna prostitutka. Z výčtu je patrné, že městečko si docela vystačilo a dlouho žilo spokojeným životem. Konkurence kupodivu žádná, klidnou rekreační oblast vyhledávalo zejména v létě dostatečné množství návštěvníků, ani málo, ani moc, prostě tak akorát. Nikdo se nepředřel, pohoda široko daleko nevídaná a neslýchaná.

Ale bída nepřichází jen na kozáky, a tak si krize bohužel jednou našla cestu i k našim spokojeně si vegetujícím obyvatelům našeho městečka. Návštěvníků-rekreantů začalo pomalu ale jistě ubývat a po několika hubenějších letech to v městečku pocítil každý. Nastaly nelehké, dá se dokonce říci těžké časy. Peníze najednou docházejí každému, všichni jsou najednou zadluženi, téměř se schyluje k tomu, že v městečku bude zaveden směnný obchod!

A tu jednoho krásného, letně líného dne se stane zázrak, ve který už občané ani nedoufali.
V tom krásném dni, hned po obědě v době siesty, přijíždí do městečka v nablýskaném kabrioletu bohatý, zdá se že zahraniční turista, černé brýle na nose, s mladou manželkou na vedlejším koženém sedadle. Na té krasavici, stejně jako na velkém bouráku, může pár štamgastů před místní hospůdkou oči nechat.

Auto zastaví před prázdným hotýlkem, turista vejde dovnitř a zazvoní na recepčního a majitele v jedné osobě. Na pult položí ležérně bankovku s číslem o několika nulách jako zálohu na pokoj. Svěřuje se, že je na svatební cestě, což mu majitel hotýlku sice nevěří, ale jeho oči jsou fascinovány bankovkou. Tajemný cizinec samozřejmě sonduje podmínky v hotýlku a ptá se na okolí, které si nejprve hodlá prohlédnout. Teprve pak, bude-li spokojen, stráví prý v hotýlku své líbánky. Majitel hotelu je nadšen, bohatému hostovi doporučí vyhlídkovou trasu a poradí mu, ať nespěchá, že času je dost.

Jakmile host odjede na prohlídku okolí, popadne hoteliér bankovku a běží splatit dluh řezníkovi. Řezník je spokojen, jen si utře ruce od posledního masa a letí s touto bankovkou splatit svůj dluh místnímu farmářovi, který pěstuje vepře. Farmář ani nevěří svým očím a ihned běží zaplatit dluh kolegovi, od kterého bere krmení. Prodavač krmení fofruje zaplatit dluh místní prostitutce, které se dotkla hospodářská krize samozřejmě také, a proto musí poskytovat své služby na úvěr. Uspokojená kněžka lásky tak může rychle splatit dlouhodobý dluh doktorovi za léčebný dohled. Doktor – starý vdovec a čerstvý bezdomovec pak s vyplazeným jazykem na pokraji infarktu běží do hotýlku zaplatit hoteliérovi za nezaplacený pokoj, který si dlouhodobě před vyhozením pronajímal. Na schodech před kostelem pan farář s panem učitelem pozorují ten neobvyklý mumraj a mohou si hlavy ukroutit! Hoteliér, který se už dávno za svým recepčním pultem vydýchal, ustrašeně vyhlíží, kdy přijede bohatý turista z okružní prohlídkové jízdy. Když vidí doktora, definitivně si oddychne a položí čarovnou bankovku na pult recepce. Vtom se právě objeví turista i s latentní manželkou a jdou si prohlédnout hotelové pokoje. Po chvíli se oba vracejí s výmluvou, že okolí je sice krásné, ale bohužel ženě hotelové pokoje nevyhovují! Cizinec se omlouvá a s klidem Angličana bere tu svou bankovku s pultu, odchází do odpolední výhně a odjíždí. Hoteliér je sice zklamán, ale …

Co se to v tom malém krásném městečku vlastně stalo? No přece – malý zázrak! Nikdo nic nevyprodukoval, nikdo si nic nevydělal, ale celé městečko je rázem bez dluhů a vzhlíží do budoucna s přehnaným optimismem!

A jaké morální ponaučení z toho plyne? Když se takhle zbavíte dluhů, samozřejmě si sice oddychnete, ale pozor- málokdy máte vyhráno!

Vladimír Vondráček

* * *

Zobrazit všechny články autora