Pár otázek pekelné mocnosti
Nìkdy máte co do èinìní s èlovìkem, který má v sobì zlobu. Øekli mi, ¾e je posedlý ïáblem. Nevím, co to znamená, ale podle toho, jak se mnou ten èlovìk jednal, to bylo nìco nelidského. Proto jsem se zamyslela, co zapøíèiòuje, ¾e nìkteøí lidé jsou zlí. Dovedou lhát, ublí¾it slovem, krást, nìkoho zmlátit, dokonce i zabít. Koho se zeptat, kde je pøíèina, koho se zeptat, kde se v èlovìku taková zloba a záš» bere? A nìkdo mi poradil, zeptejte se nìjaké pekelné mocnosti, nejlépe kdy¾ se zeptáte samotného ïábla. Vzhledem k tomu, ¾e nevím, kde taková mocnost sídlí, našla jsem si následující obrázek a polo¾ila jsem mocipánovi pekelnému první otázku.
Opravdu jste tak zlý, jak se o vás øíká?
A¾ se sám divím, co všechno doká¾ou lidi dìlat mým jménem. Podle mne je nejhorší bít a týrat malé dìti. A pochopitelnì i zabít. Zabít èlovìka, to u¾ nelze odèinit. Oni si to uvìdomují, a pøesto to dìlají. Z nenávisti, pro peníze, jako pomstu, pro všechno, co je v èlovìku zlé a co nedoká¾ou ovládnout. Jsou to do jisté míry nemocní lidé. A já s takovými nemám a nechci mít nic spoleèného.
To mì pøekvapuje. A kde jste se tady na svìtì vùbec vzal?
Kde bych se vzal. Lidé si mì vymysleli a stvoøili. Abych jim byl k u¾itku. Aby mnou ovládali druhé. Aby mnou zastrašovali ostatní lidi, aby je dostali do podruèí. Aby je dovedli k poslušnosti, aby s nimi mohli manipulovat. Není nic snazšího, ne¾ kdy¾ èlovìka hlídá jeho vlastní svìdomí.
Máte mo¾nost lidem vysvìtlit, co jste zaè?
Nemám a nikdy jsem nemìl. Lidi si svùj zámìr hlídají. Kdy¾ si stvoøí milující bytost, tak ji všichni milují, by» by jim naøizovala cokoliv. Jednou takovou bytostí je Bùh. Kdy¾ poslal Izáka zabít svého synka, ten nepøemýšlel, vzal chlapce a nù¾ a vedl ho na místo urèení. ®ádala by milující osoba takovou obì» jako dùkaz poslušnosti? Nad èím cestou Izák pøemýšlel, mi není jasné, já jsem jeho mysl nemohl ovlivnit. A tak je to i se mnou. Kdy¾ si lidé stvoøili zlou bytost, tak proto, aby jí pou¾ívali pro zastrašování. U¾ to došlo tak daleko, ¾e s tím nikdo nic neudìlá.
Tak¾e, vy o sobì tvrdíte, ¾e jste v jádru zlý?
Ano, jsem v jádru zlý, proto¾e si mì lidé tak vymysleli, proto¾e takového mì chtìjí mít. Ale já zlo v lidech nemohu nikterak ovlivnit. To, co dìlají dobøe nebo zle, je jen jejich vùle. Velký vliv na jejich skutky má výchova a celá spoleènost. Vzdìlání a dobrý pøíkladný ¾ivot v rodinì. Jen vám øeknu, ¾e slušní lidé proti tìm zlým a agresivním nemají moc šancí. Musí být velmi silní, aby se jim vzepøeli.
Jak to, ¾e máte tak rozumné myšlenky?
Proto¾e nejsem reálný a ústrky lidí mnì neubli¾ují. Èlovìk se, øekl bych, nerodí zlý. A proè ho nìkdy ty špatné vlastnosti ovládnou, to skuteènì nevím. Nemám na tom ¾ádný podíl ani vliv.
A ještì poslední otázku. Máte pocit, ¾e jste nìjak u¾iteèný?
To je tì¾ká otázka. Snad jen trochu, kdy¾ chodím v pøedveèer s Mikulášem strašit dìti. Je to na pøání rodièù, aby na mne zèásti svalili zodpovìdnost za výchovu dìtí. A všem dìtem vzkazuji: Kdo se chová slušnì, pro toho ¾ádné peklo ani ïábel neexistuje. Tak si to pamatujte.
Tak, kdy¾ nejste, tak se s vámi nemusím ani louèit. To je dobøe.
Marta Urbanová
* * *
Fotokolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autorky