Co ¾ádný zákon nenapraví
Pøed nìkolika dny jsme oslavili Den seniorù. Promlouvali politici, kritizovali i slibovali. Penze, zdravotnické poplatky, ceny lékù – o èem všem se tu hovoøilo! Nikdo ale nepromluvil k vìcem zcela nepolitickým, k jejich¾ nápravì by nebylo zapotøebí hory penìz, ale staèila by jen vìtší ohleduplnost. Kdyby se ti všichni øeèníci a politici k vìci naléhavì vyjádøili a dotèení to uznali a respektovali…
®ádný zákon nenapraví to, co nezmù¾e dobrá vùle.
O co jde?
Po padesátce se témìø všem lidem zhoršuje sluch. To nedávno pøiznal o sobì i prezident Zeman. V médiích však pracují lidé, kteøí to buï nevìdí, nebo to nerespektují. Moderní doba pøinesla zlozvyk mluvit rychle, drmolit, neartikulovat. Jakoby ono proslulé heslo - èas jsou peníze - proniklo do vìdomí a nutilo kdekoho k rychlému výdìlku. Mo¾ná, ¾e je to i výsledek nedostateèné výchovy k jazykové kultuøe, mo¾ná jen lajdáctví a bezohlednost. Nìkdy to v éteru vypadá, jakoby reportéøi a moderátoøi soutì¾ili o to, kdo potøebný text vysloví rychleji a v kratší dobì. Mo¾ná proto, aby zbylo více èasu na reklamu, která pøináší zisk.
Podle statistických údajù ¾ije v naší republice na dva miliony dùchodcù. Tedy lidí, kteøí zpravidla mají dost èasu na poslouchání rozhlasu a sledování televizních programù. A právì k nim se mladší zamìstnanci médií chovají bezohlednì, a vedoucí pracovníci, kteøí by mìli své podøízené kontrolovat, jim to trpí. Dalo by se øíci, ¾e jde o masovou diskriminaci starších obèanù, kteøí s postupujícím vìkem stále více nedoslýchají. Jediným pozitivním opatøením poslední doby je omezení hlasitosti televizní reklamy. Ono však nejde jen o tu øvoucí reklamu, ale o mnoho dalších vìcí, které seniorùm vadí, ale o nì¾ se nikdo nezajímá.
Èastým prohøeškem vùèi nedoslýchavým je simultánní pøeklad rozhovoru s cizojazyènou významnou osobností. Zvuková hladina øeèi mluvèího i pøekladatele je témìø toto¾ná, tak¾e èlovìk s narušeným sluchem není schopen porozumìt, o èem se hovoøí. Úroveò zvuku by se mìla výraznì rozlišit, nebo v øeèi ponechat originál a obraz podkreslit titulky s pøekladem.
Další èastou závadou je zvukové podbarvení scény v televizních filmech. A» u¾ jde o hudbu nebo ruchy a hluky, bývají tak výrazné, ¾e sni¾ují srozumitelnost slov témìø na nulu. Nìkdy to vyvolává dojem, ¾e zvukoví technici zcela postrádají kvalifikaci a jen se chtìjí pøedvést. Bylo by správné, aby se vysílané programy posuzovaly i z této stránky, a v pøípadì, ¾e není srozumitelnost na potøebné úrovni, aby se to odrazilo v platech tvùrcù i v prodejní cenì. To by mohlo producenty motivovat k tomu, aby si tuto stránku výroby ohlídali. Kdy¾ u¾ údajnì se zvukem hotových produktù nemohou nic dìlat, proto¾e by to znamenalo porušení autorských práv.
Stalo se zvykem hlasitì vyhrávat v restauracích. Mù¾e to prý pøispìt ke zvýšené konzumaci, ale v mnoha pøípadech to znesnadòuje komunikaci hostù, kteøí sem pøišli ne za poslechem hudby, ale proto, aby si popovídali a v klidu se najedli. Dá se pøedpokládat, ¾e po takové návštìvì, kdy hosté musí pøekøikovat hudbu, u¾ pøíštì do takového podniku nepøijdou. Tichá nevtíravá náladová hudba však mù¾e k pohodì pøispìt.
Dalším místem pøímo zvukového teroru bývají nákupní støediska. Tam se odehrávají doslova zvukové orgie, zejména napø. pøed vánoèními svátky. Citlivý návštìvník se pak sna¾í pobyt maximálnì zkrátit, aby hluku unikl. Daleko hùø však na tom jsou prodavaèi, kteøí v hluèném prostøedí musí setrvat celou pracovní dobu. Je mi jich líto, proto¾e jejich mo¾nost se bránit je pøi absenci odborù minimální a mnozí si ani zhoubný vliv trvalého rámusu na svùj sluch a celý organismus ani neuvìdomují.
Pryè jsou doby, kdy lidé vnímali pøirozené zvuky pøírody, a jediným intenzivním hlukem, vymykajícím se normálu, bylo obèasné hromobití. Dnes na náš sluch útoèí poulièní ruch, hlasitá hudba na veøejných místech, nepøimìøená síla zvuku v kinì, rozhlas a televize. Aby toho nebylo málo, line se ze sluchátek mladých nepøetr¾itý tok provokující a ryèné hudby pøi chùzi po ulici, v tramvaji èi ve vlaku.
Lidé si neuvìdomují, ¾e s èím kdo zachází, tím i schází.
Jednou zestárnou i ti re¾iséøi, dramaturgové, zvukoví technici ve sdìlovacích prostøedcích, supermarketech i jinde, a pochopí, èím se na døíve narozených, ale i sami na sobì, provinili. A ti mladí, libující si ve zvukových orgiích, na tom budou hùøe ne¾ dnešní nedoslýchaví senioøi, kteøí v mládí ty dnešní zlozvyky neza¾ili.
Ivo Krieshofer