Kapitalismus po česku

Nehodlám v následujících řádkách soudit ten hospodářský systém jako takový. Nejsem žádný filozof ani národohospodář, jen  živočich, nesoucí po dvaačtyřicet let název spotřebitel, či konzument. A těšil jsem se, že v nové éře po Velké sametové se stanu zase člověkem-zákazníkem, jímž jsem byl, ač jen dítě, celých jedenáct let od narození až do roku 1939.
A zase jsem se mýlil! Kapitalismus u nás sice zuří už přes dvacet let, ale některé jeho příjemnější stránky ne a ne se ukázat. Až na zanedbatelné výjimky ukazují jeho služebníci v maloobchodní sféře spíše tu horší tvář, jíž nás kdysi strašil systém opačného pohlaví, socialismus.
Odhlédnuv od jeho nesporných kladů, výhod a přínosu pro nás, v socialismu vychované a jím mnoha stránkách charakterově postižené, sáhl jsem do chumáče negativ kapitalismu. A rukou v ochranné rukavici vytáhl zpod koberce jeden z jevů, s nímž by se člověk jen zřídkakdy, pokud vůbec, setkal v zemích, kam dobrodiní socialismu nikdy nedosáhlo. Je to lhostejný, ba zhusta i přímo urážlivý přístup prodávajícího ke svému protějšku, kujícímu, zákazníkovi…

Nedávno mi kdosi z přátel poslal video s talk-show Jana Krause, který v něm líčí průběh reklamace závady na svém mobilu. Pozorovatel z jiné země, ba dokonce i někteří našinci by řekli, že něco takového snad není možné. Jenže ono je to, přátelé, nejen možný, ale velmi rozšířený nemrav. A ač vám to nepřeji, setkáte s s tím jistě dříve, či později i vy. A jako malou ukázku předkládám dva příklady ze své nedávné zkušenosti.

Příklad první - vrtulník
V internetovém obchodě jsem letos na jaře koupil svým dvěma pravnuků malý model RC vrtulníku. Létal dobře, ale asi po měsíci jeden z jeho minimotorků shořel. Firma naštěstí sídlí v Praze a tak jsem u ní uplatnil reklamaci pro závadnou součástku.
Zpočátku se mne majitel snažil přesvědčit, a to dost nepříjemným způsobem, že jde o následek havárie modelu a nezvládnutí techniky letu. Ten názor jsem mu ale snadno technicky vyvrátil a tak model do opravy přijal.
Jenže když jsem si pro opravenou hračku přišel, žádala pokladní úhradu 200 Kč za motorek a 560 Kč za práci, tedy částku, která se prakticky rovnala kupní ceně předmětu. Opavu jsem proto nepřevzal. Druhý den mi volal majitel firmy s tím, že mám zaplatit pouze za motorek a připojit si ho sám. To už byl vrchol a tak jsem s sebou vzal Občanský zákoník a do firmy se rozjel. Po hodině jsem se vracel s plně funkčním vrtulníčkem, aniž bych byl zaplatil jediný haléř (pokud by byly ještě existovaly).
Díky odpovídajícímu ustanovení zákona a své neústupnosti jsem sice uspěl, ale pár dní jsem z té příhody byl dost rozladěný.

Příklad druhý - mobil
Protože trpím nedoslýchavostí, což se projevuje zejména při telefonování, podařilo se mi nedávno najít a koupit mobil, který mi při tomto postižení sluchu konečně vyhovuje. Hlasitě vyzvání a přijímaný hovor je srozumitelnější, než na mém původním aparátu. Navíc je vybaven přídavnými sluchátky s mikrofonem a šňůrovým vypínačem.
To je šikovná pomůcka umožňující přijmout volání, aniž je třeba přístroj pracně dobývat z hlubin kabátu. Navíc s její pomocí slyším daleko nejlíp a tak té výhody využívám i doma a z mého MT ZiO Premium OP3, jak ho kdesi za Velkou zdí pokřtili, visí permanentně rozdvojený ocásek à la český lev.

Aparát má ale právě tu chybu, že je čínský. Ne že bych měl něco proti Číňanům, naopak, miluji jejich kuchyni, keramiku, obrázky a filigránské bibeloty, v čemž jsou mistry. Ale jejich technické výrobky, ač po estetické stránce mnohdy lepší, než jiné, značně dražší, mají kratší výdrž a zpravidla se na nich po čase vyskytne nějaká závada. A to se nevyhnulo ani tomu mému novému telefonu.

Když se jednou rozezněl signál o příchozím volání a já stiskl pupínek na vypínači/mikrofonu, jeho drobné plastikové pouzdro se rozskočilo vedví a vyplivlo svůj obsah na chlupatý koberec, v jehož strakatém dezénu se pro mé oko okamžitě zneviditelnil. Než mne v tom leknutí napadlo kablík z přístroje vytáhnout a přijmout hovor běžným způsobem, signál zmlkl. Tak jsem přišel o hovor a navíc lezl čtvrt hodiny po kolenou a hledal druhou polovinu maličkého pouzdra a zbytek jeho dalších titěrných součástek Podařilo se mi to, ale hleděl jsem na tu hromádku dost nešťastně.

Druhý den se v Tescu, kde jsem přístroj koupil, odehrál následující dialog.
„Jak mi můžete pomoct?“ ptám se prodavače.
„Nijak, pane. Poškození jste způsobil sám a nelze tady nárokovat opravu v rámci záruky.“
„Tím si nejsem tak jistý, stalo se to při běžném používání, ale dobrá, opravu si zaplatím.“
„To není možné, pane. Toto poškození je neopravitelné.“
„Dobrá, prodejte mi tedy sluchátka nová.“
„Bohužel to nejde. Servisní místo poskytuje nové díly pouze když jde o oprávněnou reklamaci a to není váš případ.“
„Proč? Jestliže jich nemáte dostatek, objednejte u výrobce další!“
„ Ne, pane, víc vám říct nemohu!“
„Tak děkuji za vaše služby“ , neodpustil jsem si sarkasmus a svinul kablík se sluchátky.
„Není zač, pane, rád jsem vám poradil!“ zazněla rovněž ironická odpověď.

A protože jsem se nemínil vzdát, zkusil jsem štěstí v servisu v Rumunské ulici, ale se stejným výsledkem.
„Poškození je neopravitelné, pane. Kupte si u nás za dvě stovky externí sluchátka nová“.
Jenže žádný z několika nabízených neměl konektor odpovídající zásuvce na přístroji. Přetáhl jsem tedy na Smíchov, místo poslední naděje, kde jsem se ale v luxusním prostředí „Záchrana mobilů“ dověděl totéž. Oprava je nemožná a z asi dvaceti souprav sluchátek ani jediná nebyla pro můj mobil použitelná z týchž důvodů: neměly vhodný konektor! Přitom ve výkladní skříni mezi vystavenými přístroji visel i ten „můj“.

Takže zbyla jen jedna možnost – pokusit se o opravu vlastní rukou. Tak, jak nás to naučila válečná a pak i socialistická nouze. Koupil jsem si tubičku sekundového lepidla a hodinářskou lupu a za necelou hodinu už všechno zase fungovalo. A kdyby se mi už stařecky netřásly ruce, mohlo to být i dřív.

Jsou servisní opravny skutečně tak neschopné, že nezvládnou to, co stařičký amatér? Jistěže ne, ale nejsou ochotni posloužit člověku v nouzi drobnou službou, která nevynese nic, než nimravou práci a malý zisk. Tady pokud se proti nejistí odstrašující sazbou 500 Kč/hod. Současný boom v prodeji elektroniky jim to zatím umožňuje a na vytváření své dobré reputace pro horší časy nemyslí. Nejdůležitější je přece přítomnost, ne ?!

Luděk Ťopka

***

Zobrazit všechny články autora