My, TP

Asi bych většině seniorů význam zkratky TP nemusel vysvětlovat, označuje samozřejmě ty více či méně tělesně postižené, uznané ÚŘADEM. Moje žena k nim patří, já jsem se ještě o tento titul přes svůj věk a chátrající tělesnou schránu neucházel. Nejsme na tom tak dobře jako ti takřka čerství penzisté z nedalekého sousedství (J+K), denně se čiperně procházejí se svým pejskem po širokém okolí, je vidět, že pohyb jim dělá radost, potěšení. Ona sice mává s jakousi vycházkovou holí, mám dojem, že spíše pro potěšení.

Už několik let vozím svoji ženu na nejrůznější vyšetření do Brna, hlavně ke sv. Anně, poslední dobou už i na ten odvoz někoho najímám (paní doktorka se vzpíná, dát jí sanitku) a pak ji alespoň doprovázím, její stav to vyžaduje. Má to menší problém: zatím co parkoviště nejrůznějších „marketů“ (hyper, super, extra apod.) byla v okolí spíše naddimenzovaná a některá dokonce nabízejí pohodlné parkování v příjemně zastíněném podzemí až na tři hodiny zdarma, zaparkovat u nemocnice se rovná menšímu zázraku.

Než sv. Anna nabobtnala o nová exkluzivní pracoviště světového významu, tu a tam se dalo v areálu zaparkovat. Teoreticky dokonce zadarmo. Důraz je na „teoreticky“, zadarmo byla pouze první hodina, ale i to za předpokladu, že během první hodiny návštěvník vypadl, jinak zaplatil i tu hodinu první, druhou, třetí, po 40 Kč. Autor tohoto moudrého opatření asi svoji nemocnici ještě nenavštívil jako pacient. Jinak by sotva připustil, že na běžné vyšetření, dokonce objednané na stanovenou hodinu by se mohlo čekat méně než hodinu. Takže minimum 80 Kč, obvykle 120 Kč.

V okolí se občas dá najít místo hlavně na chodníku se zákazem stání; zákaz - nezákaz, desítky lidí tam denně parkují. A tak jsem to zkusil. Patřím ale ke smolařům, jeden jediný krát v životě mě okolnosti donutily svézt se v Brně jedinou zastávku bez jízdenky, samozřejmě zrovna přišel revizor, zaplatil jsem tučnou pokutu. Dopadlo to podobně - za stěračem se skvěla pozvánka do služebny městské policie. Znamenala další cestu do Brna, delší vysvětlování pohnutek mého nad slunce jasného přečinu proti veřejnému pořádku, službukonajícího nezměkčil ani pokus, odvolat se na náhlou nevolnost a potřebu akutního vyšetření.

A tak jsem se rozhodl, jsme už staří dosti, jsme už opotřebovaní dosti, naše kolena, kyčle už odmítají sloužit, páteř se ohýbá (skutečně, ne v přeneseném slova smyslu), rozhodl se opatřit si průkaz TP, opravňující k parkování na vyhrazených místech, tu a tam se na nich přece jen volné místo najde. Alespoň pro manželku, já už se s ní občas také svezu. Vypadá to jednoduše, skutečnost je složitější.

ÚŘAD mě při první návštěvě poučil. Podle doporučení a po letmé poradě s naší praktickou jsem oběhl několik odborníků: internu, diabetologii, neurologii, ortopedii (urologii jsem vynechal, asi přece by přece jen neměla mít vliv). Všude měli pochopení, napsali srdcervoucí povídání, dokonalé zdůvodnění potřeby poskytnout odpovídající péči, které by obměkčilo i srdce nejzarytějšího orgánu. Naše paní doktorka, poučená docela úctyhodným souborem podkladů se činila, co mohla a vypracovala obsáhlý, ještě důkladnější elaborát předepsaný ÚŘADEM. Byl jsem spokojen, zdálo se to být jasné, příště už budeme parkovat bez problémů.

I druhá návštěva ÚŘADU proběhla bez problémů. Přítomný oficiál elaborát prostudoval, převzal bez námitek, orazítkoval, přidělil mu dokonce čárový kód vygenerovaný důmyslnou technikou k tomu určenou a pozval k další návštěvě za šest týdnů. Vypadalo to slibně, celých šest týdnů jsme se těšili na budoucnost slibnější, světlejší, bez komplikací s parkováním. Ještě jsme museli doběhnout k fotografovi pro snímek předepsané velikosti, tvaru, barevný, s hlavou předepsaných rozměrů, en face, s brýlemi, pokud je jejich užití předepsáno očním lékařem.

Další, třetí návštěva ÚŘADU nás ovšem nepotěšila, byla to studená sprcha. Ne, že by naše úpěnlivá žádost nebyla vyřízena kladně. Byla, ale výsledek hrubě nepotěšil. Získali jsme průkaz TP, krásně barevně vyvedený, zatavený do plastu, odolný proti oděru, vodě, vlivům škodlivin v atmosféře.

Až na tu použitelnost  - nositelka získala:
1) Nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě autobusů a vlaků, v nichž je místo k sezení vázáno na zakoupení místenky.

2) Nárok na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání; za osobní projednávání se nepovažuje obstarávání placených služeb ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních. Tečka. Rozuměj, na právo parkování na vyhrazených pístech nositelka ještě nedozrála. S upozorněním: Tato úřední listina nesmí být pod sankcí zneužita (kým a jak?), ztracena, poškozena, znehodnocena (výčet viz poučení pro nositele). Tak snad příště, devadesátka už není tak daleko, dožijeme-li.

Nedávno, jsem byl nakupovat v centru našeho městečka. Jako obvykle parkoviště narvané, místo jsem marně hledal. K mému překvapení na parkovacím místě pro invalidy přistáli oni čiperní známí z nedalekého sousedství, J+K. Za oknem zřetelné oprávnění k parkování na místech pro TP. Politoval jsem je, zdání asi klame, jsou o nemálo mladší, vypadají svěže, ale asi jsou na tom se zdravím daleko hůře než my, když se jim podařilo získat TP náležitě vysokého typu.

Nebo že by měli ty správné známé na správných místech?

Imrich Lencz

***

Fotokoláže pro SeniorTip.cz © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora