Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Vzpomínky na 21. srpen 1968
Letos jsme si pøipomnìli 45. výroèí okupace Èeskoslovenska. Pro mnohé z nás to jsou témìø poslední vzpomínky pøed odchodem z domova. Pra¾ské jaro „68“ pøineslo euforii po dvacetiletém ¾ivotì za bolševika v zadrátované kleci, spolu se svobodou slova a cestování do celého svìta. V noci 20. srpna zaèala okupace Èeskoslovenska Rudou armádou spolu se "spøátelenými" vojsky a nastala další doba temna a¾ do roku 1989, kdy se všechny porobené národy vymanily z podruèí rozpadlého sovìtského impéria.
* * *
Pamatuji se na krásný den 20. srpna, kdy jsme vyjeli s pár kolegy na slu¾ební cestu do Olomouce a Opavy. Ráno 21. srpna jsme ji¾ vidìli moøe tankù a vojsk, a cesta do Prahy nám trvala 12 hodin. Ji¾ tehdy jsem se rozhodl, ¾e co nejdøíve s rodinou musíme vycestovat. Zaèal jsem pøemýšlet jen o Francii, kde jsem spolupracoval se dvìmi chemickými firmami. I kdy¾ na ruzyòském letišti také hlídali Rusové, tak jsme to brali jako menší zlo ne¾ se trmácet s malým klukem hodiny vlakem a být tøeba vráceni z hranic. Mìli jsme s sebou jen kufr letního obleèení, kufr plen a sportovní koèárek, ale hodnì kurá¾e do nového ¾ivota na svobodì. Kdy¾ jsme pøistáli v Paøí¾i a prošli celní kontrolou, tak z nás spadl veškerý strach a zaèal nám nový svobodný ¾ivot. To jsme ještì netušili, ¾e v Paøí¾i pro¾ijeme jenom mìsíc "dovolené", aè pomalu s prázdnou kapsou.
Díky osudu jsme pak po mìsíci pøistáli v letním obleèení ve zmrzlém Montrealu, co¾ byl šok. Po týdnu navíc napadnul první sníh a hned pøes pùl metru, co¾ byl ještì vìtší šok. Díky Kanadì a dalším krajanským dobrovolníkùm spolu s Ès. sdru¾ením byly naše zaèátky snazší ne¾ jinde. Na kanadské zimy a horká léta jsme si však rychle zvykli a jsme vdìèni Kanadì za krásných 45 let svobodného ¾ivota v naší nové domovinì.
Ladislav Køivánek
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip©Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora