Jedlíci aneb sto kilo lásky
Na Studánce u Rychnova nad Knì¾nou natoèil nedávno re¾isér Tomáš Magnusek první klapku nové filmové komedie podle scénáøe Davida Laòky „Jedlíci aneb sto kilo lásky“ o lidech, kteøí chtìjí zhubnout.
Pùjde o pøíbìh pìtice lidí, kteøí pøijí¾dìjí do novì otevøeného hotelu s cílem zhubnout, se bude natáèet letos v létì v Náchodì, Hronovì, Daèicích, v Praze a v tìchto dnech právì v prostøedí citlivì obnoveného letoviska Studánka u Rychnova nad Knì¾nou. Premiéra filmu se uskuteèní v únoru 2013.
Staøí Rychnováci si vzpomenou, ¾e se na Studánce (ale taky v Lánech, Libverdì, prùhonickém parku, Roztokách u Prahy a v Solnici) natáèel film Hostinec U Kamenného stolu podle pøedlohy rychnovského rodáka Karla Poláèka (srpen 1948).
Pøipomeneme k tomu starému filmu dìj
Dvojèata Alena (Dagmar Sedláèková) a Vìra (Dagmar Frýbortová), dcery man¾elù Dynderových, svou neotøelou krásou popletou hlavu témìø kterémukoliv mu¾i. Jsou povznesené, mají nadhled a distancují se od všech malérù, které jejich rodina vyvede. Dvojice mladých švihákù z lepší spoleènosti Gaston (Václav Špidla – pro nás otec europoslance Vladimíra Špidly) a jeho pøítel Percy (Josef Chvalina) se o nì vá¾nì uchází a sna¾í se vyvolat dojem zcestovalých svìtákù, nicménì jejich skuteèný osud je - stejnì jako platové ohodnocení - velmi prùmìrný.
Ménì lidí bude vìdìt, ¾e re¾isérem Hostince u Kamenného stolu byl Josef Gruss a asistentem re¾ie Luboš Kaválek, hronovský rodák. Ten po skonèení natáèení odešel na Západ (u nás v republice nechal man¾elku a syna, pozdìjšího šachového reprezentanta a trenéra mistra svìta Boba Fishera). Pak pùsobil ve Svobodné Evropì a v Rychnovì byl v 90. letech na zahájení výstavy o Svobodné Evropì spolu s øeditelem èeské sekce SE Pavlem Pecháèkem.
V kronice mìsta Rychnova nad Knì¾nou èteme:
Rok 1948 pro filmové zdejší fanoušky bylo natáèení filmu Hostinec U Kamenného stolu. Pøední pra¾ští filmoví herci s pomocným personálem (celkem na 60 osob) pøijeli sem poèátkem srpna. Natáèeli hlavnì v Solnici v hostinci Na zámeèku, ménì u nás ve mìstì a ve Studánce. Velmi se jim u nás líbilo; 10. srpna svedli na sportovním høišti fotbalový zápas se zdejšími borci za nikdy nevídané návštìvy a kasovního pøíjmu a 14. srpna okouzlovali své ctitele a ctitelky filmovým kabaretem v pøeplnìném sále Národního domu.
Koncem èervna 1949 promítán byl ve zdejším státním kinu film Hostinec U Kamenného stolu, jeho¾ premiéra byla v Praze 23. záøí 1949; naše mnohé diváky trpce zklamal. Co se natìšili, ¾e uvidí své tváøe, graciésní pùvab plavné chùze a okouzlující charm úsmìvu na plátnì. ®e budou obdivováni a ještì více obdivovány zraky svých pøátel i nepøátel – a on byl zatím film zestøíhán hlavnì ve výstupech komparsu.
A proto odsouzen a zavr¾en: nemo propheta in patria se znovu u neš»astného Poláèka osvìdèilo. Kolikrát u¾ a kolikrát ještì?
Oba záznamy jsou v kronice mìsta, kterou psal Eduard Weis. Jedna z tìch, která tam jako ochotnická hereèka hrála významné „køoví“ (vše bylo vystøi¾eno), byla Soòa Zourková, dcera sekundáøe rychnovské nemocnice.
Na vysvìtlenou: Latinsky nemo propheta in patria (sua) = nikdo není prorokem ve své vlasti.