Já, základní kámen, v projektu veskrze lidském
Ostravské Versailles znamená dùstojnou a ojedinìlou šanci pro hendikepované lidi
Zpráva z tisku:
Polo¾ením a vysvìcením základního kamene byla slavnostnì zahájena stavba Komunitního centra Ostrava v obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Slavnostního aktu se zúèastnili biskup ostravsko-opavské diecéze Mons. František Václav Lobkowicz, námìstek primátora mìsta Ostravy Jiøí Srba, øeditel úøadu regionální rady Moravskoslezsko David Sventek a další hosté. Právì David Sventek uvedl, ¾e komunitní centrum vzbudilo velký zájem i v Bruselu a bude nejvìtším sociálním projektem z evropských penìz v tomto regionu.
Já, základní kámen, k tomu dodávám:
Opracovaly mne jemné ¾enské ruce, vedené srdcem. Tyté¾ ruce Vìry Rackové, které se od nejútlejšího mládí staraly o handicapovanou Zuzanku a to ještì v dobách, kdy pro takové dìti nebyl u nás ¾ádný program, ba dokonce ani poøádné pomùcky. Stejné ruce, které koèárek vycpávaly rùznými polštáøky a slabé tìlíèko kurtovaly man¾elovými opasky, aby bylo v co nejpøíznivìjší poloze. A byly to tyté¾ ruce, které po osmnácti letech nakonec vytesaly Zuzance náhrobní kámen.
Ale nepøedbíhejme…
Já - základní kámen
Blesk z èistého nebe
Francouzský fotograf Jean Marie Lecomt (døíve vychovatel v remešském centru pro dìti s poškozeným centrálním nervovým systémem) uskuteènil v roce 1991 v Ostravì výstavu svých fotografií. Ovšem ta na mnohé maminky našich handicapovaných dìtí zapùsobila jako blesk z èistého nebe. Francouzské dìti na fotografiích toti¾ vùbec nebyly skleslé a flegmaticky odkázané na pomoc dospìlých, jak bylo u nás zvykem. Dokázaly samy sedìt ve speciálních sedaèkách, smály se, vzdìlávaly a pohybovaly se v nìèem, co pøipomínalo lunochod. A byla to právì Vìra Racková, která na nebohého fotografa neustále dotírala všeteènými dotazy tak dlouho, a¾ jí odsekl: „Víš co, tak se tam bì¾ podívat…“
Vìra Racková
Já, základní kámen, k tomu dodávám:
Návštìva u francouzských handicapovaných dìtí a další èilé kontakty doslova otevøely na severní Moravì nové obzory. Hned v roce 1992 byla v Ostravì zahájena tradice èesko-francouzských dnù k péèi o zdravotnì posti¾ené lidi, která postupnì pøerostla v Evropské dny handicapu.
Ale znáte to: kdo chvíli stál, u¾ stojí opodál. Po nadšení z nových pomùcek, zavádìní lepšího systému a rehabilitaèních metod nakonec musela pøijít otázka: A co dál?
Tøeba¾e se rodièe handicapovaných dìtí u¾ nemusejí cítit jako vy¾dímaný hadr, jednou nutnì pøijde chvíle, kdy zjistí, ¾e jejich ratolesti odrostly dìtským støevícùm.
Tak¾e opravdu – co dál?
Bez ústavní vrátnice
Obèanské sdru¾ení Zuzana, po konzultaci s francouzskými pøáteli, pøedlo¾ilo projekt na stavbu zaøízení nazvaného Ostravské Versailles, pøed deseti lety. Jeho cílem bylo u¾ tenkrát nepostavit ústavní vrátnici mezi maminky a jejich odrostlé, ovšem nesobìstaèné dìti. Nakonec ale trpìlivost pøinesla rù¾i a u pøíle¾itosti dvacátého výroèí èesko-francouzských dnù se Ostrava doèkala zaøízení, které dosud chybìlo v celém Moravskoslezském kraji.
Takzvané Komunitní centrum poskytne 18 míst chránìného bydlení apartmánového typu vá¾nì handicapovaným lidem, kteøí byli dosud v péèi rodiny. Blízcí pøíbuzní k nim budou moci docházet a v témìø domácím prostøedí tøeba u nich i pøespat. Dále zde bude šest lù¾ek pro odlehèovací slu¾bu (která umo¾ní rodièùm napøíklad odjet na dovolenou) a denní stacionáø s rehabilitaèními i vzdìlávacími slu¾bami pro maximálnì 54 osob.
Vizualizace komunitního centra
Já, základní kámen, k tomu dodávám:
Ka¾dá rù¾e má své trny a také tento projekt prošel zmìnami (vìtšinou z finanèních dùvodù), je¾ mu ublí¾ily. Nìkteré chyby se ale dají celkem snadno napravit, proto¾e jsou zále¾itostí pøedevším dobré vùle. Tak tøeba prozatímní úøednický název Komunitní centrum… Pùvodní Ostravské Versailles je pøece jen libozvuènìjší a výsti¾nìjší. Vyjadøuje jak vazbu na francouzské pøátele, tak i fakt, ¾e zdejší lidé na (pojízdných) trùnech potøebují své slou¾ící. Ostatnì, ne nadarmo je ve mnì, základním kameni, vytesán symbol Ostravy i lilie královského rodu Bourbonù… Ve spoleèných prostorech nového zaøízení pak chybí koutek pro duchovní rozjímání, co¾ by se dalo napøíklad øešit kovovým andìlem v ¾ivotní velikosti – na kterého ovšem v projektu nejsou peníze. Stejnì tak nezbyly peníze na vyvýšené zahrady, aby i èlovíèek na invalidním vozíku mohl mít kontakt se zemí, s pùdou. Tento nedostatek lze však alespoò èásteènì nahradit velkými truhlíky u vchodù.
Kdy¾ je láska nadstandardem
Jako optimálního dodavatele stavby vybrala Rada mìsta Ostravy z devíti nabídek spoleènost ALPINE Bau CZ s.r.o. a její zástupce Aleš Kramný prohlásil, ¾e dílo by mìlo být dokonèeno v letošním dubnu. Aby tedy všechno bylo tzv. košér, zbývá u¾ jen výbìrové øízení na provozovatele tohoto centra. A ještì nìco, samozøejmì to nejdùle¾itìjší: obsadit Ostravské Versailles tìmi, kvùli kterým bylo postaveno.
Jan ®aloudek, budoucí klient centra, k tomu øíká: „Projekt pøedstavuje slušnou a ojedinìlou šanci pro nás hendikepované na dùstojný ¾ivot.“
Proti strohé ústavní péèi je toti¾ rodièovská láska opravdu nadstandardem – pøejme jí tedy, a» má kde a jak pokraèovat.
Versailles má k Ostravì blí¾, ne¾ by si úøedníci mohli myslet
A já, základní kámen lidskosti, k tomu dodávám:
Kdy¾ francouzští pøátelé kdysi navštívili jeden z našich ústavù pro handicapované dìti a vidìli, v jakých podmínkách jsou vychováváni, rozplakali se.
Máte mì v srdci, milí lidé.
Máte mì v srdci – dokonce i v pøípadì, ¾e o tom ještì nevíte.
Jiøí Muladi