Ostrakizace

Nebudu se zabývat jenom touhle formou trestu ve starém Řecku. Ale ostrakizace je slůvko módní, tak se podívejme na jeho původ. Je to vlastně v překladu hliněný střep, na který v době rozkvětu aténské demokracie (asi 500 před naším letopočtem) psali svobodní občané jméno toho, kdo je nebezpečný svobodě ostatních občanů. Takové shromáždění se konalo jednou za rok a ten, který dostal nejvíce hlasů, byl potom „ostrakizován“, tedy poslán na deset let do vyhnanství. Podobné soudy neprobíhaly v Aténách dlouho, ale zůstaly v paměti evropské civilizace a dnes se i u nás ostrakizuje všude. Ostrakizace tady je jakési vyloučení ze skupiny, komunity.

Já se ovšem ve svém vyprávění vracím hloub do historie, do doby předhomérské, doby řeckých bájí. Tady lze těžko operovat s letopočty, jen si uvědomme, že doba homérovská bývá situována více než tisíc let před narození Krista. Už tam patrně jsou základy úcty k zákonům a ochotného přijímání trestu, byť z našeho pohledu často nespravedlivého.

Takovým čítankovým příkladem je osud krále Oidipa. Povím vám ten příběh opravdu stručně, bez přílišných detailů, jenom v základních obrysech. Jméno Oidipus v překladu znamená „s opuchlýma nebo poškozenýma nohama“ a je v něm trochu vepsán jeho osud. Narodil se v Thébách královskému páru, kterému ovšem bylo předpovězeno, že jejich potomek jim způsobí neštěstí. Manželé tedy nechali novorozeněti svázat nohy a poslali sluhu, aby je pohodil v horách. Jak to v bájích bývá, sluha neuposlechl, dítě se dostalo do sousedního Korintu, kde ho vychoval jiný královský pár. No a potom se krutý osud pomalu naplňoval. Oidipus nerad a nevědomky v hádce zabil vlastního otce, přišel do Théb, které ovšem ovládala zlá Sfinga a osvobodit ji mohl jenom hrdina, který uhádne její hádanku. Pokud vám Sfinga připomene pohádkového draka, nebudu se s vámi přít, motivy se v lidské kultuře vracejí. Otázka Sfingy zněla: Který živočich má jen jeden hlas, ale přitom má někdy dvě nohy, někdy tři, někdy čtyři, a je nejslabší, když jich má nejvíc? Oidipus hned odpověděl: Člověk, protože jako batole leze po všech čtyřech, v mládí stojí pevně na dvou a ve stáří se opírá o hůl. Sfinga prohrála, Théby byly osvobozeny.

Oidipus se stal hrdinou, oženil se, netušící, s vlastní matkou Iokasté a zplodil s ní postupně čtyři děti. Dva syny a dvě dcery, z nich Antigona se posléze nesmazatelně zapsala do historie.
Osud se završil, po řadě zvratů Oidipus zjistil, že je skutečně vrahem vlastního otce a manželem vlastní matky. Iokasté spáchala sebevraždu a Oidipus si jejími jehlicemi vypíchl oči. Existuje i verze, že si je vypálil. Pravdou ovšem je, že pokorně přijal trest za viny, které nezavinil a slepý bloudil Řeckem. Vlády v Thébách se ujal jeho švagr Kréon, ale tím začíná další příběh, který si budeme vyprávět příště, příběh Antigony.

Josef Hejna