®ivot v posteli
Jsem starý mu¾ - penzista. Jako takový mám bohaté ¾ivotní zkušenosti. Napøíklad zcela jistì vím, ¾e le¾ení v posteli je pøinejmenším zrovna tak pro ¾ivot dobrá vìc jako tøeba man¾elka nebo milenka, dìtièky a vnouèátka, pivo, èokoláda a svíèková na smetanì. O kyselých okurkách a zavináèích nemluvì. Do postele se vrhám pøi ka¾dé pøíle¾itosti a s pøibývajícím vìkem stále èasnìji. Kde jsou doby, kdy jsem jako Jura chodil spát v nekøes»anskou hodinu v pùl desáté veèer. Nyní se ji¾ pøes den tìším jako malé dítì a¾ padne osmá, kdy se ulo¾ím na kutì, kde posléze strávím pøinejmenším ètrnáct nadmíru pøíjemných hodin. Nejhroznìjší jsou zimní rána, kdy se málokomu chce z teplé postele. Kdy¾ se mi podaøí kolem deváté ráno otevøít oèi a podívat se na budík, myslím si, ¾e jde o zlý sen. Po další hodinì polospánku se protáhnu, sám pro sebe si øeknu: “Nedá se nic dìlati, nutno rychle vstávati,” a neochotnì se vyškrábu z postele. Teprve ranní prostocviky mì nakonec úplnì probudí. Hodinka po obìdì strávená ve zdravém spánku mne udr¾uje v kondici, ¾e po zbytek dne nechodím ospalý jako mátoha.
Ve stáøí ji¾ dávám pøednost své postýlce. Vùbec mne nevzrušuje pøedstava sdílet duchnu s osobou, která oèekává, ¾e neusnu jako špalek jakmile se má hlava dotkne polštáøe, a kterou rozèiluje moje jemné chrápání spojené s pomlaskáváním a funìním.
Nejlepší je spát sám ve vlastní posteli. A navíc v oddìlené lo¾nici, kde se nemusíte ¾inýrovat a kde si mù¾ete klidnì èíst jak dlouho se vám zachce. Na penzisty pouze zøídka chodí høíšné myšlenky. Pakli¾e se však náhodou stane, ¾e na vás pøijde velký cit a s ním spojená touha po letech opìt uvidìt obtloustlé tìlo vaší man¾elky, mù¾ete po pøedbì¾ném škemrání a potupné celodenní práci v domácnosti veèer opustit vaší útulnou lo¾nici, do které se po pìti minutách tìlesnì vyèerpán opìt s radostí vrátíte.
Jak hodnì mám rád vlastní postel opatøenou latexovou matrací, peøinou z kachního peøí a mìkounkým povlakem, tak nesnáším neosobní, studené postele hotelové. Do tìch lezu neochotnì, s odporem a pouze, kdy¾ není jiného východiska. Kdo ví, kdo v nich spal. A s kým. Jaké bakchanálie se na nepohodlných matracích se vší pravdìpodobností zøejmì odehrály. A nedej Pán Bùh, kolik neš»astníkù na nich vydechlo naposledy. Slovo varování! Nikdy nepodlehnìte zvìdavosti odhrnout gumové prostìradlo! Toto, aèkoliv je nutnou zále¾itostí, èasto nesplní svùj úèel a jeho odkrytí zpùsobí, ¾e dáte pøednost spánku na nepohodlné pohovce pokecané od kafe.
Matraci, kterou mám doma, jsem koupil na radu mého chiropraktika, který jako polozmrzaèený fotbalista v tom má zkušenosti. Na jeho radu jsem prodlel dlouhé hodiny le¾íce na rùzných matraèkách v obchodech specializujících se na toto zbo¾í. Moje klimbání na matracích jejich¾ závratné ceny mne ohromovaly, bylo rušeno vtíravými otázkami prodavaèù, jestli jsem si u¾ koneènì vybral. Ta, která nakonec skonèila v mé lo¾nici ale stála za èas strávený v obchodních centrech. Její mìkkost spáèe pøímo vítá. Ano, byl jsem jí natolik uchvácen, ¾e jsem nìkolik nocí nezamhouøil ani oko, proto¾e jsem se nadšením stále budil a nahlas se pøesvìdèoval jakou neuvìøitelnì pohodlnou matraci jsem si poøídil a jak si na ní medím.
Je svatá pravda, ¾e le¾ení v takové útulné posteli se vyrovná tìm nejpøíjemnìjším zá¾itkùm, které èlovìka mohou potkat. Uvìdomuji si, ¾e ne ka¾dý se mnou však bude souhlasit. Budou i takoví, kteøí se budou pøít, ¾e èas trávený v posteli je èasem promrhaným. Rádoby spáèi, kteøí trpí chronickou nespavostí se posteli vyhýbají jako èert køí¾i. Ti dávají pøednost uhoøívání pøed televizní obrazovkou v bláhové nadìji, ¾e je nakonec pøeci jen pøemù¾e únava, pøi které se zhroutí do postele alespoò na pár hodin polospánku. Zrovna tak chápu námìsíèníky, které myšlenka na pøicházející noc budí pocity beznadìje a hrùzy, proto¾e vìdí, ¾e místo toho, aby tvrdì spali tak se v noèní košili s napøa¾enýma rukama budou s vervou promenádovat po strmých støechách barákù.
Já jsem však z jiného tmelu. Pro mne je èas trávený v horizontální poloze èasem nejenom nepromrhaným, ale výraznì plodným! Kdy¾ zrovna nespím pohodlnì zakutaný v duchnì, zírám do stropu a hou¾evnatì pøemýšlím. Nìkdy i zavøu oèi, ale nespím v tom pravém slova smyslu. Nechávám si toti¾ zdát sny, které si sám pro sebe vymýšlím s notnou dávkou obrazotvornosti. Jsou to sny jak èernobílé tak barevné, ve kterých vymýšlím co budu dìlat pøíští den, jestli pùjdu na golf, na plá¾ nebo na pivo, pøemýšlím nad smutným osudem svìta a vymýšlím strategie, které by jej mohly zachránit od jisté záhuby. V ka¾dé situaci jsem hrdina a vítìzím nad zlem, sním o dìtství, mládí a o lidech, kteøí u¾ nejsou, v duchu vedu filozofické debaty sám ze sebou na témata, která nemohu probírat s kamarády, proto¾e by mnì nerozumìli, a navíc se nikdy sám se sebou nepohádám. Musím se pøiznat, ¾e se obèas stane, ¾e nìkteré z mých umìle vymyšlených snù mají erotický nádech. To je však mnohem lepší ne¾ kdyby se mi nìco podobného zdálo, kdy¾ zrovna spím jako døevo. To by ú¾asnì pøíjemné chvíle v náruèí krásných ¾en byly hrubì pøerušovány èastým odbíháním na toaletu. Jak víme, vzpomenout si na pokraèování po pìti minutách kdy u toho nejsme, je takøka nemo¾né.
Nedávno jsem v obchodì vidìl nìco neuvìøitelného. Postel, která pomocí elektrického ovládání mìní matraci do roztodivných poloh, které nejlépe vyhovují naší tìlesné schránce. Pøesto, ¾e její koupì mì bude stát nìkolikamìsíèní dùchod, nezaváhám. Le¾et s hlavou u stropu a s nohama pøi zemi jako astronaut ve mne ji¾ pøi samém pohledu vyvolává vzrušení a touhu v této pozici strávit valnou vìtšinu zbývajícího ¾ivota…
Ivan Kolaøík
Další èlánky autora: