Bajka o brnìnském drakovi
Co praví legendy a povìsti
Tajemné, nepoznané, záhadné jsou povìsti o brnìnském drakovi. U¾ asi nezjistíme, která varianta je ta pravá, tak si vyberu jednu z mo¾ností.
Na kupeckou cestu se zvolna snáší veèerní šero. Zpìv ptákù utichá, vìtøík naposledy prolétne listovím a rozezní nì¾né modré zvonky na nedaleké louce. Stráò voní mateøídouškou a rmenem. Vedle cesty tiše pospíchá øeka Svratka ke svému cíli a nì¾nì laská š»avnaté traviny kolem bøehù. Hladina zrcadlí støíbro zapadajícího slunce a sametovou modø letního nebe. Ve stráni za ohybem cesty dutina. Støapaté køoví zakrývá vchod: „Mordsec hadry, to mnì kruèí v bøiše! Mám hlad, jako vlk!“ Ukrutné zívnutí rozezní ozvìnu sluje, sprška kamení se rozkutálí všemi smìry: „Kde jen ti zatracení kupci dnes zase vìzí?“
Po kamenité stezce, vinoucí se podél øeky jede nevelký prùvod. Vùz nalo¾ený mnoha proutìnými koši a pytli s rùzným zbo¾ím táhnou dva voli. Ztì¾ka klopýtají po kamenité stezce, unavené nohy s námahou hledají schùdný terén. „Zpropadená práce, den uléhá za obzor a vì¾e Brna nevidìt,“ øíká jeden. Kùò kupce Petra zastøíhá nervóznì ušima a prohodí:“ Nic nereptejte kluci, den dva a budeme v teplé maštali chroupat slaïounké seno.“
Z dáli doléhá k sluchu Petra cval kopyt a procesí dojí¾dí druhý kupec. I jeho kùò projevuje urèitý nepokoj. „Kamarádi, nastanou nám horké chvíle, ve vzduchu cítím smrad.“ V tom z nedaleké sloje vyleze obrovský ještìr. „No koneènì, kde se ksakru tak dlouho couráte. Z toho hladu u¾ pomalu ani nevidím.“ Nelení, hbitì skoèí na prvního tahouna a zahryzne se mu do høbetu.
Konì se vzpínají, kupci strachy køièí a marnì se sna¾í ještìra odlákat. Poranìné zvíøe zkaleným zrakem pøehlídne krajinu, nìkolikrát hrábne nohou a bezmocnì se poddá svému osudu. Kupci zbìsilým tryskem míøí k Brnu.
Drak øádí ve svém teritoriu neutuchající silou. Marná je snaha o jeho likvidaci, nikdo neví, jak s nezvaným tvorem zatoèit. A¾ jednou napadla jednoho mladého kupce spásná myšlenka. Zabije tele, zašije do nìj nehašené vápno a návnadu pohodí nedaleko sluje. Nacpaný drak spí tvrdým spánkem nìkolik dní, kdy¾ tu ucítí jeho nos libé vùnì. Zaèichá, otevøe jedno a pak i druhé oko a pomalu vyleze s díry. “ Je¾kovy voèi, co to tu tak pìknì voní, a¾ se mi sliny sbíhají.“ Uvidí tlus»ouèké tele, zamlaská, nelení a kvapem milé zvíøe se¾ere. Slastnì se rozvalí na pa¾it a zaène chrápat. Vzápìtí jej však probudí ukrutananánská ¾ízeò. „Hergot, zas abych musel vstávat!“ Pomalu se postaví na nohy, sleze k øece a pije hlubokými doušky. Blahodárná tekutina mu proudí do hrdla, kdy¾ v tom….. „Ouha, jaké køeèe mnì nièí útroby. To je bolest ouvej, ouvej…“hlasitì kvílí. Voda v jeho útrobách zvolna hasí vápno. V tom „øach“ drakovi praskne bøicho a on v bolestech umírá. Chasník vyskoèí zpoza køoví, nalo¾í mrtvého draka do vozu a veze jej k Brnu. Je jen otázkou èasu, kdy jeden šikovný øemeslník stáhne kù¾i z mrzkého tvora, vycpe jeho útroby. Na oslavu je pak netvor povìšen do prùjezdu Staré radnice. Kupecká stezka je znovu bezpeèná.
Motto: Štìstí pøeje pøipraveným.
Vybrala Irena Atzlerová