Høíbeèek
„Nechej mì,“ ozvalo se zpod keøíku a Honza se leknul. „Kdy¾ mì necháš, splním ti pøání…“Je to mo¾né? Ten høíbek opravdu mluví? Honza vyvalil oèi a myšlenky z mozku se mu rozprchly na všechny strany.
„Povídám, schovej ten nù¾ a mù¾eš si pøát, co chceš.“
„Ty jsi fakt kouzelný dìdeèek Høíbeèek?“
„Osobnì.“
Honza, vìdom si faktu, ¾e inteligence je schopnost pøizpùsobit se zmìnám, mozek stabilizoval a okam¾itì chtìl získat výhodu.
„Proè jedno pøání? Proè ne tøi?“
„To víš, inflace,“ povzdechl Høíbeèek. „Kde jsou ty èasy, kdy jsem plníval tøi pøání. Zato však nabízím kvalitnìjší slu¾by: pøenesením v èase ti umo¾ním, abys nejdøív vidìl následky svého pøání.“
„Ty mì podezøíváš, ¾e jsem tak hloupý, abych si pøál pro sebe nìco špatného?“
„No jen si nemysli. Je to sice dávno, co tady byl jeden kvùli kupónové privatizaci – a jak to všechno dopadlo. Vidìt do budoucnosti je dobrá vìc. Tak co, bereš?“
„A ono by to fungovalo i jako kdybych…“ Honza mírnì zèervenal.
„Myslíš na dìvèe? Samozøejmì.“
„Tak bych chtìl vidìt, jaké by to bylo, kdybych se miloval s Magdou, co chodí do áèka.“
„Poslyš, pornografické filmy ti promítat nebudu, ale jestli chceš vidìt, jak by vypadalo vaše man¾elství tøeba po patnácti letech…“
Honza horlivì pøikývl.
„Tak teï zavøi oèi.“
Stalo se.
„Poèkej, já jsem chtìl Magdu,“ øekl Honza pøekvapenì.
„Jen vydr¾, je to ona. V¾dy» ty u¾ taky máš bøíško a pleš.“
„Co si to… Ty jedna… Rychle mì z toho vysvoboï. Takovou potvoru ani za zlaté prase!“ vykøikl Honza najednou, trhnul sebou a otevøel oèi. „Víš, jak po mnì jeèela?“
„Zkus tedy jiné pøání,“ pokynul Høíbeèek.
„Co takhle být šéfem nìjaké hodnì prosperující firmy, nìco jako Bill Gates, rozumíš?“
„Rozumím. Po kolika letech?“
„Tøeba po tøiceti, a» vidím, èeho jsem dosáhl.“
Honza zavøel oèi sám od sebe.
„Proè jsem tak sám?“ zeptal se po chvíli.
„Èím vìtší bohatství, tím ménì opravdových pøátel. Ty jsi velmi bohatý. A musíš se o své bohatství starat.“
„Jsem naštvaný, všude samé podrazy a cítím, jak mi ¾ivot utíká mezi prsty… Je to opravdu to, co jsem chtìl? Ne, urèitì ne,“ zašeptal Honza sám pro sebe. „Pryè s tím.“
„Máš tedy jiné pøání?“
Honzovi chvíli trvalo, ne¾ se vzpamatoval.
„Ono by asi nebylo špatné získat v restituci pùl našeho námìstí, jako pan Kroupa, vybírat nájemné a jen si prostì u¾ívat,“ øekl pak zvesela.
„No prosím, tak zavøi oèi.“
Honza se u¾ u¾ chystal, ale pak se zarazil a povídá: „Pan Kroupa je rozhádaný se všemi nájemníky, neustále lítá po soudech a zasklívá okna… Víš co, jak se tak na tebe dívám, mám opravdu jediné pøání: dát si dobrou houbovku.“
„Ach jo,“ povzdechl dìdeèek Høíbeèek a Honzovo pøání splnil.
Od té doby je zbyteèné kouzelného dìdeèka Høíbeèka v lese hledat. I kdy¾ – kdoví, mo¾ná má bráchu…
Jiøí Muladi
***
