Máte na hlavě ?

Procházela jsem se v krásném jarním dni kolem nádherné budovy Muzea v Hradci Králové,když mne upoutal plakát na stojanu. Byl tam klobouček a text: „Máte na hlavě ?„

Uvědomila jsem si, že nemám. Džínový klobouček a teplou fleecovou hučku jsem už strčila do skříně a náhrada na zbytek roku?  Při pohledu na okolní občany a omladinu převládaly „bejsbolky“ s kšiltem vpřed i vzad a někde ještě mikinová kapuce, mající skrýt drsňáka. Elegance ? Kloboučky ? Ani náhodou. Uniformita unisex oblečení nás válcuje.

O čem všem dokáže pokrývka hlavy vypovědět !  O eleganci dvora šlechtického, o vznešenosti pod jemnou krempou krajkového širáku, o tajemnosti pod závojíčkem, o době, kdy pokrývka hlavy prozrazovala společenské a sociální postavení svého nositele.

Vytanula mi  scéna z českého filmu „Drahé tety a já“, kde Nataša Gollová říká své sestře „Hermínko, slušná dáma si v restauraci neodkládá ani klobouk ! „  Ach , kdeže loňské sněhy jsou. Sledujte dnes, zda muž smekne při setkání s dámou. Nemá co a většinou nesundá ani tu bejsbolku v kavárně. Před prosklenými vitrinami s klobouky a čepicemi, s figurinami v dobovém oblečení a s atributy doby – kočárky, kabelkami, krabicemi na klobouky i s etiketami výrobců ,si začínátevzpomínat, kdy a kdo vlastně pokrývky hlavy zavedl ? Vždycky se vůdce, náčelník či panovník odlišoval ozdobou hlavy. I dnes stačí sledovat zpravodajství. Princ Charles se ženil a nevěsta, Lady Kamila měla na hlavě ozdobu z vzácného peří. Nedávné zprávy z Vatikánu dokazovaly, jak pokrývky hlavy církevních hodnostářů vypovídají o jejich postavení v té které církvi, od nejvyšších až po prostou komži vesnického faráře. A vzpomeňme doby revolucí -přinesly krom obrovských zvratů také odlišnost v tom, co se nosilo. Po 1.světové válce z velkých klobouků byly malé žanetky a žirardáčky, po 2. světové  polovojenské lodičky a barety, po únuru 1948 byl klobouk téměř označením třídního nepřítele a tak se národ formoval ráno ve frontách na mléko v šátcích a brigadýrkách. Uniformita. Čapky stejnokrojů spolků jako Sokol,Baráčníci,či cechovní, byly skrývány,aby už nikdy nevynikly ve své společenské platnosti. A třeba hostorie fezu,u nás synonymum prodavače kávy - málokdo dnes už asi ví, že ti Turci kupovali fezy ze Strakonic.

Cechy čepičářů,kloboučníků, výrobců cylindrů a klaků ,to byla elita mezi řemesly. Kde jsou ty doby ? Voda je vzala. Tisková zpráva o této výstavě uvádí, že je zde téměř 300 exponátů od pol.19. století do konce 60.let minulého století. Je dokumentací každodenního odívání v  tomto regionu. Převažují dámské pokrývky hlavy.Důvod je prostý -škála dámské nabídky byla vždy daleko pestřejší,než nabídka pro pány a také rychleji podléhala módě. To byl důvod k jejich odkládání a nakupování nových modelů. Výstava je doplněna i vojenskými a stejnokrojovými klobouky a přilbami ze sledovaného období a je jen malou odbočkou poro představu o celkové pestrosti toho, co se nosilo. Období od počátku středověku do konce 18. stol.na výstavě dokumentuje krátký audiovizuální program.