... a zase květiny

Voda a zálivka pro pokojové květiny

Správné zalévání je důležitou a zároveň velmi obtížnou kapitolou péče o rostliny. Jelikož každá rostlina má jiné nároky na zálivku a ovlivňují ji jiné okolnosti, přesné a všeobecně platné návody jak zalévat neexistují. Když květinu pozorujeme, velmi brzy zjistíme jakou má potřebu zálivky. Přesto by každý pěstitel měl znát několik základních zásad a pravidel, a ty pak podle situace uplatňovat.

Termín zálivky

Pokud nepoznáme na rostlině okem, že už, už  potřebuje zalít, musíme zkontrolovat vlhkost půdy. Nejjednodušší je zabořit do hlíny prst asi jeden centimetr hluboko a pokud je cítit vlhko, zálivku ještě odložíme. Jestliže pěstujeme rostlinu v hliněném květináči, můžeme vyzkoušet metodu profesionálů a lehce na květník zaklepat. Zazní-li jasný tón je na čase rostlinu zalít, tupý tón oznamuje, že je půda stále vlhká. Pokud stále nemáme jasno, můžeme ve specializovaných prodejnách zapátrat po vlhkoměrech, které po zapíchnutí do půdy nám ukážou, jak situace vypadá.

Vhodnost vody

Tvrdost vody se stále ještě většinou udává v německých stupních tvrdosti, kdy jeden odH představuje 1 miligram uhličitanu vápenatého v jednom litru vody, a doptáme se na ní ve vodárně, ze které vodu odebíráme. Měkkou nazýváme vodu do 7 °dH, středně tvrdou od 7 do 12 °dH a tvrdou nad 12 °dH. Tvrdou vodu poznáme podle vápenitých usazenin ve varných nádobách nebo na bateriích v koupelně. Máme-li k dispozici pouze tvrdou vodu, měli bychom udělat všechno proto, abychom ji změkčili, protože příliš vápenitou vodu nesnáší žádná rostlina. Středně tvrdou vodu do 9 °dH rostliny obvykle snášejí dobře, je ovšem lepší necháme-li ji před zalitím několik hodin odstát, a u stupňů tvrdosti 10 až 12 °dH postačí vodu převařit, vápník se z ní vyloučí jako vodní kámen. Tvrdá voda by se neměla používat především k rosení rostlin, jinak zůstanou na listech nepěkné vápenné skvrny. Změkčit můžeme tvrdou vodu například pomocí konvice s filtrem v podobě ionizačního výměníku nebo chemickým změkčovačem ve formě kapaliny nebo prášku. Známé je i zavěšení sáčku s rašelinou do nádoby s tvrdou vodou.

Dešťová voda bývala často doporučována k zalévání. Ale dnes je to jinak. Zvážíme, zda nedošlo k jejímu znehodnocení v důsledku znečištění vzduchu. Jsou oblasti, ve kterých padá takový déšť, že není pro zálivku vhodný. Pokud se rozhodneme i přesto k jejímu použití, měli bychom ji začít chytat až za půl hodiny nebo hodinu po té, co začalo pršet. Prach a škodlivé částice se časem ze vzduchu vyplaví.

Destilovanou a převařenou vodou nezaléváme vůbec. Chybí jim minerály a rostlinám spíše škodí než prospívá.

Způsob zálivky

Největší část vody rostlina přijímá kořeny ve spodní třetině květináče. Rozhodně nezaléváme ledovou vodou. Může některým rostlinám způsobit takový šok, že jim uvadnou listy. Ideální je voda pokojové teploty, odpovídající přibližně i teplotě půdy. Vodu k zalévání si proto připravíme dopředu, pak se její  teplota přizpůsobí okolí a navíc z ní vyprchá přebytečný chlór. Zálivku provádíme obvykle ráno, po večerním zalití zůstane rostlina dlouho mokrá, což může způsobit houbové choroby. Většinu rostlin  zaléváme důkladně, a to tak, dokud neproteče voda odtokovým otvorem do misky.  Vodu v misce nenechávejte, po hodině přebytečnou vodu z misky vylijte.

Výhodnější zalévání do misky je tehdy, jestliže nemají být listy rostliny mokré, rostlina je citlivá na studenou vodu nebo přerůstá přes okraj květináče.  Plusem je, že spolu s vodou jsou nahoru ke kořenům rostlin nasávána i hnojiva a neshromažďují se jen ve svrchní vrstvě půdy. Při zalévání shora, přímo na půdu, se zase zemina lépe provlhčí. Vodu musíme však rovnoměrně rozlít po celém povrchu, jinak se vytvoří odtokový žlábek, kterým voda steče do misky, aniž by celý kořenový bal dostatečně provlhčila. U vodovodní vápenité vody je vhodnější zálivka shora, protože se vápenité sloučeniny zachytí na povrchu půdy a nedostanou se až ke kořenům.

Stejná pravidla jako pro zálivku platí i pro rosení rostlin.

S dotazy na množství zálivkové vody, nemoci, zasychání nebo přemokření rostlin se obraťte na poradnu.

Alena Jasníková