Jak jsem kupoval dámské intimní obleèení
Jak vìtšina pánù bude jistì souhlasit, kupovat dárky svým chotím nebo milenkám je velice nezávidìníhodná vìc, která èlovìka mù¾e pøipravit nejen o nervy, ale i o dlouholeté man¾elství.
Jak dobøe víme, ¾eny jsou marnotratná stvoøení, která nelze potìšit obyèejnými fuseklemi, ¾ehlièkou èi kastrolem na vaøení. Spíše naopak. To vím z vlastní zkušenosti, kdy¾ jsem pøed lety, ve snaze udìlat radost ¾enì Mánì, neprozøetelnì koupil teflonovou vaøeèku. Nejen, ¾e nic nedala na moje úpìnlivé vysvìtlování, ¾e tento kuchyòský nástroj jí usnadní práci, proto¾e se na vaøeèku nic nepøilepí, ale se slzami v oèích mi øekla, ¾e ke tøicátému výroèí svatby jsem si mohl dát práci a koupit jí nìco originálnìjšího, naèe¾ drahou vaøeèku o mne pøerazila. Od té doby si dávám veliký pozor, jaký dárek pro milou ¾enu k rùzným pøíle¾itostem koupit, abych jí udìlal radost.
Jak øíkám, není to lehká zále¾itost. Vymýšlejte si, co kupovat po ètyøiceti letech man¾elství, aby se ¾ena neurazila a vaše dlouhé hodiny, probendìné v obchodních centrech vybíráním vhodného dárku, vám pak veèer vynahradila øízkem a bramborovým salátem. Vìøte, ¾e, kdy¾ se s dárkem netrefíte, nejenom, ¾e to slíznete a budete si týden vaøit a prát sami, ale sami budete rovnì¾ drahnou dobu vykonávat i utu¾ování man¾elství .
Moje snaha obla¾it Máòu je neuvìøitelnì nároèná zále¾itost. Oproti vìtšinì jiných ¾en, které vás nìkolik mìsícù pøed narozeninami vezmou na kafe, kde do vás zaènou nì¾nì huèet, jakou byste jim udìlal náramnou radost, kdybyste je pøekvapil diamantovým švábem, ¾ena Máòa mnì nikdy neøekne, co by jí potìšilo. „Znáš mì tolik let, tak bys mìl vìdìt, co mi udìlá radost. Pou¾ij fantazii!“ obyèejnì odpoví Máòa, kdy¾ se z ní pokouším vypáèit, co by chtìla. Moje fantazie se rozjede na plné obrátky a stejnì, ve vìtšinì pøípadù, na nic kloudného nepøijdu. A¾ nedávno, kdy¾ jsem horeènì pøemýšlel, co Mánì koupit k výroèí svatby. Po zralé úvaze jsem zavrhl kapesníky s vyšitými sedmiteènými sluníèky, rudou kabelku z umìlé hmoty, baèkory z klokaní kù¾e s rozkošnou bambulkou, elektrické natáèky na vlasy a roli navonìného toaletního papíru, potištìnou lechtivými vtipy. Hlavou mi projela ïábelská myšlenka koupit Mánì nìjakou takovou hraèku na baterky, co se dostane ve speciálních obchodech pro dospìlé, kam se chodí tajným vchodem zezadu, ale pøedstava Máni, jak by mì i s milým robertkem šupem vyhodila z baráku, zpùsobila, ¾e jsem od tohoto plánu pìknì rychle upustil. Jakmile jsem zavrhl myšlenku na hraèku, dostal jsem jiný nápad, o kterém jsem byl pøesvìdèen, ¾e tentokráte uspìje. Koupím Mánì krásnì jemné dámské prádélko, ve kterém bude vypadat o dvacet let mladší, a které v ní tøeba i probudí dávno zapomenuté touhy po mnì. V tu ránu mnì spadl kámen ze srdce, ¾e se ji¾ více nemusím su¾ovat pøemýšlením o tom, co koupit.
Jo, ono se øekne koupit prádélko, ale ví nìkdo z chlapù, jak na to? To je, prosím, nejenom strašnì trapná zále¾itost, ale pøedevším musíte vìdìt jakou velikost tìch vìcièek, které jste se rozhodli koupit, nosí vaše ¾ena. Té se zeptat v ¾ádném pøípadì nemù¾ete, proto¾e by tušila o co jde a prozrazením tajemství by bylo po pøekvápku. Navíc si dovedete pøedstavit, jak pøísnì by vám zakázala vùbec na nìco tak pitomého pomyslet. Tak¾e zatnete zuby a vydáte se na nákupy sám s tím, ¾e vám jistì nìkdo v obchodì poradí.
Okolo obchodu s dámským spodním prádlem jsem chodil jako mlsný vlk. A ostýchal jsem se vejít dovnitø zrovna tak, jako se stydí mladý kluk jít do drogerie a u krásné prodavaèky si objednat krabici kondomù. Pøi letmém pohledu do výlohy se mi rozbušilo srdce a zapotily dlanì. Fotografie slavných modelek v nad¾ivotní velikosti, pózujících v nemravnì miniaturních kalhotkách a podprsenkách, plastické manekýnky odìné do prádélka, o kterém se nezdá ani nejotrlejšímu námoøníkovi, øady a øady kusù prádla, kterému pouze ¾eny mohou rozumìt…A uvnitø obchodu ani jeden chlap! Ano, pøiznám se, ¾e se mi roztøásla kolena, v krku mi nepøíjemnì vyschlo, ale nakonec jsem sebral veškerou odvahu a vešel jsem.
“Co pro vás, pane, mohu udìlat?” zašvitoøila sleèna. Já si odkašlal a vysvìtlil jí, ¾e chci koupit ¾enì dárek. “Jestli dovolíte, mohu se zeptat, kolik je vaší paní let?” zeptala se slušnì a hned vysvìtlila, ¾e nám tato informace pomù¾e k výbìru vhodného prádla. Suše jsem prodavaèce oznámil, ¾e man¾elce je tøicet, naèe¾ si mne sleèna zmìøila pohledem, ale nic neøekla, proto¾e byla zøejmì zvyklá na staré páprdy, vydr¾ující si mladší ¾eny. A záhy na mne vypálila otázku, které jsem se tolik obával: ”A jaké èíslo podprsenky nosí vaše paní?” zeptala se. Já polkl naprázdno, rumìnec mi polil tváø a odvìtil jsem, ¾e, bohu¾el, nevím. Pak jsem se podíval na hruï prodavaèky, které se z nízkého dekoltu drala pová¾livì veliká òadra odìná v malilinkaté podprsence, a øekl jsem: ”No, asi je má tak veliký jako Vy. Mo¾ná i krapátko vìtší. Asi takový.” A sna¾il jsem se obìma rukama znázornit velikost Mániných òader. Prodavaèka se jenom usmála a ujistila mì, ¾e míra se dá celkem lehce zjistit. Pak mì vzala k pultíku, na kterém byly v mísách citróny, pomeranèe, grapefruity a nakonec melouny rùzných velikostí. Usmìvavá sleèna mne pobídla, abych rukou zjistil, které ovoce má nejblí¾e k ¾eniným prsùm. Z legrace jsem ukázal na dva nejvìtší melouny, ale nakonec jsem dospìl k závìru, ¾e vìtší pomeranèe lépe odpovídají skuteènosti. Posléze mi sleèna ukázala takové mno¾ství podprsenek roztodivných tvarù, krajek a barev, podprsenek s dráty a bez nich, se zapínáním vepøedu, vzadu a bez jakéhokoliv zapínání, ¾e mi šla ze všeho hlava kolem. Osobnì bych býval Mánì koupil podprsenku, která na mne udìlala nezapomenutelný dojem, proto¾e nezakrývala bradavky. Vìdìl jsem ale, ¾e s takovou bych dopadl jak sedláci u Chlumce a nechal jsem si nakonec poradit od prodavaèky, které jsem pak navrhl, ¾e bych chtìl tu samou, co má na sobì ona, jenom v jiné velikosti a v èervené barvì. Sleèna s profesionálním úsmìvem vyhovìla a kdy¾ mi prozradila, kolik by stála souprava podprsenky a kalhotek znaèky Hickory, vyrazil mi pot na èele a øekl jsem jí, ¾e na ka»ata si bude muset ¾ena, bohu¾el, poèkat. Navíc jsem si ji¾ vùbec nedovedl pøedstavit, jaké pomùcky by prodavaèka pou¾ila k upøesnìní velikosti kalhotek! Nad tím mi doopravdy zùstal rozum stát.
Vyèerpán jsem vyklopýtal z obchodu, doma pak neobvyklý dárek peèlivì zabalil do hedvábného papíru a pozdìji, pøi pøíle¾itosti oslavy ètyøicátého výroèí naší svatby, ho se zatajeným dechem ¾enì Mánì v èínské restauraci pod stolem pøedal s tím, ¾e ho za ¾ivého Boha nesmí nad pekingskou kachnou rozbalit.
Máòa mì pøekvapila. Dárek se jí moc líbil, øekla, ¾e novou podprdu potøebovala jako sùl, a ¾e jsem se se svojí vynalézavostí tentokráte pøekonal. Ten veèer, poté, co si podprsenku vymìnila za vìtší, mi za odmìnu pøichystala øízky s bramborovým salátem, co já mám tak rád…
Nakonec rada pánùm, kteøí dostanou podobnì bláhový nápad, koupit intimní obleèení. Buïto na to zapomeòte nebo jdìte na nákupy s nìkým, kdo tìmto, pro nás nepochopitelným vìcem, rozumí.
Další èlánky autora: