Malinche

Asi se budete ptát, proč Češka žijící v Kolumbii píše o Mexiku. Mám k tomu dva důvody: První je velký citový vztah, protože jeden s mých synů, jeho manželka a vnouček tam žijí. A druhý, protože Mexiko s jeho historií, s jeho lidmi a vůbec s celou tamní přírodou mne okouzlilo natolik, že se chci s vámi o tu krásu podělit a povědět vám alespoň trochu o této nádherné zemi i její historii.

Malinche(čti Malinče), Malintizin, Malinalli nebo doňa Marina, se údajně narodila ve městě Coatzacoalcos v nynějším státě Veracruz, kolem roku 1502. Pocházela ze šlechtické rodiny, jak dokazuje její původní jméno: Malintzin.
Koncovku „tzin“ mohli totiž používat jen členové vyššího rodu. Ale poté co jí zemřel otec a její matka se podruhé provdala, byla prodána do otroctví mayským vůdcům do Tabasca. V roce 1519 když Cortés porazil tamní obyvatele, dostal jí od nejvyššího vůdce jako dar, spolu s devatenácti dalšími dívkami a zlatem.

Tehdy sedmnáctiletá dívka měla velké nadání na jazyky a rychle se naučila španělsky. A protože už mluvila dalšími dvěma (svým rodným nauhátl a máyštinou, kterou se naučila v zajetí), Cortés jí začal využívat jako tlumočnici a brzy jí začali říkat “La lengua” (jazyk).

Protože s dobyvateli přišli i kněží a mniši, Malinche byla po své evangelizaci, kterou prošla většina původního obyvatelstva, pokřtěna jako Marina. S Cortésem měla dokonce syna, který byl pokřtěn Martin. Ale i přesto jí Cortés později provdal za svého pobočníka Juana Jaramilla, se kterým měla Malinche ještě dceru Marii. Za všechny prokázané služby jí Cortés po několika letech věnoval jednu velikou haciendu poblíž města Querétaro, která byla někdy v XVIII. století přejmenována na Haciendu GALINDO. Dnes je z ní luxusní hotel.

Malinche se dostala s Cortésem až do Tenotichtlánu, jak se tenkrát jmenovalo dnešní Mexico city a dokonce přežila tzv. Noche triste (smutnou noc), kdy při velkém povstání Aztéků zahynula polovina dobyvatelů kteří tam přišli s ním.

I když je to jiná historie, stojí za to si jí připomenout: Po určité době v Tenotichtlánu, Cortés zajal panovníka Aztéků Moctezumu a držel ho jako rukojmí. V červnu roku 1520 Cortés se musel na několik dní vzdálit z města, aby zadržel svého dobyvatelského “konkurenta”, kterým se stal Pánfilo de Narváez a nechal město pod dozorem svého pobočníka Pedra de Alvarado.

V té době se Aztékové připravovali na velké oslavy svého největšího božstva, které měli povolené od Cortése s tím, že nebudou praktikovat lidské oběti. Ale Alvarado začal mít podezření, že z oslavy by mohlo vzniknout povstání proti dobyvatelům a podle španělského přísloví „quién pega primero, pega dos veces“ (kdo uhodí první, uhodí dvakrát), v momentě, kdy byli Aztékové shromážděni v svém chrámě, jich nechal přes 600 zavraždit. Aztécká odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Když se vrátil Cortés do města, setkal se s velkou vzpourou, kterou se snažil potlačit tím, že požádal Moctezumu, aby promluvil ke svému lidu z balkónu paláce, kde byl uvězněn. Nepočítal však s tím, že Aztékové už svého vládce neposlouchali, naopak, že už ho nenáviděli a považovali ho za zrádce. Při útoku svého lidu byl Moctezuma zraněn a po několika hodinách zemřel.

Protože Španělé předpokládali, že by se asi těžko ubránili velké přesile, rozhodli se Tenotichtlán v noci na 30. června opustit.. Protože město bylo situované na jezeře, museli se dostat na pevnou půdu přes mosty, které Aztékové postavili a přes mosty, které si sami postavili z kánoí. Ale přesně o půlnoci je zahlédla jedna žena, která šla pro vodu a upozornila aztécké bojovníky. Během několika minut se strhla bitva, při které zahynulo velké množství jak Španělů, tak Aztéků. Říká se, že se zachránili jen ti, kteří se včas zbavili zlata a drahých kamenů, které uloupili původním obyvatelům. Ostatní se váhou svého lupu utopili a tak, jak pak řekl jeden z těch kdo přežili - „zemřeli bohatí”.

Cortés a zbytek jeho mužů se konečně dostali do Tlaxcaly, kde Cortés reorganizoval své vojsko s posilou nových žoldáků, kteří se mezi tím připlavili do Veracruzu a s pomocí 80 000 Tlaxcalteků a dalších kmenů, kteří od nepaměti bojovaly proti Moctezumovi, znova napadl Tenotichtlán, který tentokrát úplně zničil.

Ale vraťme se k Malinche.
Nějakou dobu byla Malinche v Mexiku dokonce považována za zrádkyni a díky jejímu jménu vznikl termín malinchismo či malinchista, což znamená přehnaný obdiv ke všemu cizímu. Ale později byla její historie přehodnocena, protože bylo jasné, že Malinche nikoho nezradila, neměla koho:
Mexiko jako stát neexistovalo, celá země se skládala z příslušníků různých kultur, jako byli Totonakové, Olmékové, Tlaxcaltekové a další, kteří mezi sebou válčili. Dnes už dokonce existují dvě její sochy - jedna v Mexiku ve čtvrti Coyoacán a druhá v Tlaxcale. A je po ní dokonce pojmenovaná jedna sopka ve státě Puebla.

Malinche zemřela na černé neštovice (nemoc která se dostala do „Nového světa“, právě díky Španělům) v roce 1529.

Jana de Galindo

Povídání o Kolumbii
Žiji v Jižní Americe
Cartagena de Indias
El dorado
Porážka admirála Verona
Vánoce v Kolumbii
Sopka El Totumo

Kolumbijské sopky

Tragedie sopky Nevado del Ruiz

Departamento de Santander

Řeka Magdalena

Ostrovy Kolumbie

Růžový delfín

Velikonoce v Kolumbii

Kolumbijská Amazonie

Počasí v Kolumbii

Kolumbijské květiny

Další články autorky:

Teotihuacan - město bohů
Sedm nových divů světa
Za svítání 12. října...
Mexický svátek Dušiček

Los Mariachis 
Jak jsem našla auto

Historka