Malinche
Asi se budete ptát, proè Èeška ¾ijící v Kolumbii píše o Mexiku. Mám k tomu dva dùvody: První je velký citový vztah, proto¾e jeden s mých synù, jeho man¾elka a vnouèek tam ¾ijí. A druhý, proto¾e Mexiko s jeho historií, s jeho lidmi a vùbec s celou tamní pøírodou mne okouzlilo natolik, ¾e se chci s vámi o tu krásu podìlit a povìdìt vám alespoò trochu o této nádherné zemi i její historii.
Malinche(èti Malinèe), Malintizin, Malinalli nebo doòa Marina, se údajnì narodila ve mìstì Coatzacoalcos v nynìjším státì Veracruz, kolem roku 1502. Pocházela ze šlechtické rodiny, jak dokazuje její pùvodní jméno: Malintzin.
Koncovku „tzin“ mohli toti¾ pou¾ívat jen èlenové vyššího rodu. Ale poté co jí zemøel otec a její matka se podruhé provdala, byla prodána do otroctví mayským vùdcùm do Tabasca. V roce 1519 kdy¾ Cortés porazil tamní obyvatele, dostal jí od nejvyššího vùdce jako dar, spolu s devatenácti dalšími dívkami a zlatem.
Tehdy sedmnáctiletá dívka mìla velké nadání na jazyky a rychle se nauèila španìlsky. A proto¾e u¾ mluvila dalšími dvìma (svým rodným nauhátl a máyštinou, kterou se nauèila v zajetí), Cortés jí zaèal vyu¾ívat jako tlumoènici a brzy jí zaèali øíkat “La lengua” (jazyk).
Proto¾e s dobyvateli pøišli i knì¾í a mniši, Malinche byla po své evangelizaci, kterou prošla vìtšina pùvodního obyvatelstva, pokøtìna jako Marina. S Cortésem mìla dokonce syna, který byl pokøtìn Martin. Ale i pøesto jí Cortés pozdìji provdal za svého poboèníka Juana Jaramilla, se kterým mìla Malinche ještì dceru Marii. Za všechny prokázané slu¾by jí Cortés po nìkolika letech vìnoval jednu velikou haciendu poblí¾ mìsta Querétaro, která byla nìkdy v XVIII. století pøejmenována na Haciendu GALINDO. Dnes je z ní luxusní hotel.
Malinche se dostala s Cortésem a¾ do Tenotichtlánu, jak se tenkrát jmenovalo dnešní Mexico city a dokonce pøe¾ila tzv. Noche triste (smutnou noc), kdy pøi velkém povstání Aztékù zahynula polovina dobyvatelù kteøí tam pøišli s ním.
I kdy¾ je to jiná historie, stojí za to si jí pøipomenout: Po urèité dobì v Tenotichtlánu, Cortés zajal panovníka Aztékù Moctezumu a dr¾el ho jako rukojmí. V èervnu roku 1520 Cortés se musel na nìkolik dní vzdálit z mìsta, aby zadr¾el svého dobyvatelského “konkurenta”, kterým se stal Pánfilo de Narváez a nechal mìsto pod dozorem svého poboèníka Pedra de Alvarado.
V té dobì se Aztékové pøipravovali na velké oslavy svého nejvìtšího bo¾stva, které mìli povolené od Cortése s tím, ¾e nebudou praktikovat lidské obìti. Ale Alvarado zaèal mít podezøení, ¾e z oslavy by mohlo vzniknout povstání proti dobyvatelùm a podle španìlského pøísloví „quién pega primero, pega dos veces“ (kdo uhodí první, uhodí dvakrát), v momentì, kdy byli Aztékové shromá¾dìni v svém chrámì, jich nechal pøes 600 zavra¾dit. Aztécká odveta na sebe nenechala dlouho èekat. Kdy¾ se vrátil Cortés do mìsta, setkal se s velkou vzpourou, kterou se sna¾il potlaèit tím, ¾e po¾ádal Moctezumu, aby promluvil ke svému lidu z balkónu paláce, kde byl uvìznìn. Nepoèítal však s tím, ¾e Aztékové u¾ svého vládce neposlouchali, naopak, ¾e u¾ ho nenávidìli a pova¾ovali ho za zrádce. Pøi útoku svého lidu byl Moctezuma zranìn a po nìkolika hodinách zemøel.
Proto¾e Španìlé pøedpokládali, ¾e by se asi tì¾ko ubránili velké pøesile, rozhodli se Tenotichtlán v noci na 30. èervna opustit.. Proto¾e mìsto bylo situované na jezeøe, museli se dostat na pevnou pùdu pøes mosty, které Aztékové postavili a pøes mosty, které si sami postavili z kánoí. Ale pøesnì o pùlnoci je zahlédla jedna ¾ena, která šla pro vodu a upozornila aztécké bojovníky. Bìhem nìkolika minut se strhla bitva, pøi které zahynulo velké mno¾ství jak Španìlù, tak Aztékù. Øíká se, ¾e se zachránili jen ti, kteøí se vèas zbavili zlata a drahých kamenù, které uloupili pùvodním obyvatelùm. Ostatní se váhou svého lupu utopili a tak, jak pak øekl jeden z tìch kdo pøe¾ili - „zemøeli bohatí”.
Cortés a zbytek jeho mu¾ù se koneènì dostali do Tlaxcaly, kde Cortés reorganizoval své vojsko s posilou nových ¾oldákù, kteøí se mezi tím pøiplavili do Veracruzu a s pomocí 80 000 Tlaxcaltekù a dalších kmenù, kteøí od nepamìti bojovaly proti Moctezumovi, znova napadl Tenotichtlán, který tentokrát úplnì znièil.
Ale vra»me se k Malinche.
Nìjakou dobu byla Malinche v Mexiku dokonce pova¾ována za zrádkyni a díky jejímu jménu vznikl termín malinchismo èi malinchista, co¾ znamená pøehnaný obdiv ke všemu cizímu. Ale pozdìji byla její historie pøehodnocena, proto¾e bylo jasné, ¾e Malinche nikoho nezradila, nemìla koho:
Mexiko jako stát neexistovalo, celá zemì se skládala z pøíslušníkù rùzných kultur, jako byli Totonakové, Olmékové, Tlaxcaltekové a další, kteøí mezi sebou válèili. Dnes u¾ dokonce existují dvì její sochy - jedna v Mexiku ve ètvrti Coyoacán a druhá v Tlaxcale. A je po ní dokonce pojmenovaná jedna sopka ve státì Puebla.
Malinche zemøela na èerné neštovice (nemoc která se dostala do „Nového svìta“, právì díky Španìlùm) v roce 1529.
Povídání o Kolumbii
®iji v Ji¾ní Americe
Cartagena de Indias
El dorado
Porá¾ka admirála Verona
Vánoce v Kolumbii
Sopka El Totumo
Tragedie sopky Nevado del Ruiz
Další èlánky autorky:
Teotihuacan - mìsto bohù
Sedm nových divù svìta
Za svítání 12. øíjna...
Mexický svátek Dušièek
Los Mariachis
Jak jsem našla auto