Minarety a všechno, co k nim patří

Byla to taková na první pohled docela obyčejná neděle. První adventní. Mezitím co se ve velké části křesťanské Evropy zahajovaly vánoční trhy, probíhalo ve Švýcarsku velice zajímavé referendum. Švýcarsko, to je ta krásná země, obklopená horami, která patří odedávna k zemím demokratickým. Její ústava mimo jiné umožňuje občanům vyjádřit se přímo, pomocí referenda k vážným a stěžejním problémům v zemi. Referenda je možno konat čtyři do roka. A v tuto první adventní neděli se tedy měli občané vyjádřit k problému opravdu dosti ožehavému, který zaměstnává už dlouho celou veřejnost. V zemi žije vedle sedmi milionů Švýcarů něco kolem 450.000 muslimů, z nichž velká část pochází z bývalé Jugoslávie. Podle statistik praktikuje z tohoto počtu své muslimské vyznání ale asi jen 5%. A tito noví spoluobyvatelé žádají o povolení staveb dalších a dalších modliteben, mešit, pochopitelně s minarety, které jsou výrazem slávy a majority Alláhovy. Ve Švýcarsku jsou ale nyní již celkově čtyři mešity, minarety opatřené. Pokojným Švýcarům se proto zdálo, že to pro těch pár muslimů bohatě stačí. Počali se totiž obávat, aby přebujelé množství minaretů nepoškodilo krásný a tradičně evropský vzhled země, který přiláká do Švýcarska každoročně miliony návštěvníků. V hrůze už viděli minarety, tyčící se někde pod Matterhornem či v idylickém Grindelwaldu, u lanovky pod Eigerem, u krásných jezer, zkrátka všude. Řekli si tedy, že se tomu musí udělat přítrž, rozhodli se uspořádat referendum, které mělo o povolení, respektive nepovolení stavby minaretů rozhodnout. Pozor : Nejednalo se o zákaz stavby mešit, ale právě jen o ty vysoké minarety, narušující ráz krajiny. Nastaly diskuze, vylepovaly se plakáty. Velice působivé plakáty. Jaké to muselo být pro zastánce multikulturního soužití nepříjemné překvapení, když se v referendu skoro 60 % švýcarského obyvatelstva vyjádřilo pro zákaz stavby minaretů. Tak vysoké procento, takový počet odpůrců prý nikdo nečekal. Politici se nyní obávají, že z toho pro Švýcarsko může vzniknout negativní imago. Fanatičtí moslimové v tradičně moslemských zemích, kde obyvatelé většinou ani nevědí, jak najít Švýcarsko na mapě, začali bouřlivě protestovat. Lybijský diktátor Ghaddfi prý dokonce chtěl, aby se tím zabývaly Spojené národy. Turecký ministerský předseda označil pokus o zákaz minaretů za rasistický, jako by Islám byla nějaká rasa. Velký mufti v Egyptě obvinil Švýcary z toho, že nejsou dost demokratičtí. Rychle se mu podařilo zapomenout na to, že to byl on sám,kdo vyhnal z Káhiry Kopty a nepřeje si, aby se v tomto městě stavěly synagogy. Různí fanatičtí ochránci lidských práv a propagátoři multikultury v různých evropských zemích dostávali záchvaty hysterie a pokrytecký francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner označil Švýcary též za rasisty. Přitom si tento starý dobrák vůbec neuvědomil, že právě ve Francii je ve školách už delší dobu muslimkám zakázáno nosit šátek na hlavě. Kritici stále nepravdivě tvrdí, že výsledek referenda znamená omezení či dokonce zákaz bohoslužeb. Minarety nejsou přece žádné vyznání víry, ale pouhá demonstrace islámských ambicí, pokus o dominanci ve spolužití. V islámských zemích je všeobecně známo, že minarety představují nadvládu islámu, velikost Alláha. Z minaretů tam volá muezzin pětkrát denně věřící k modlitbě (dnes za pomoci amplionu) a je přirozené, že ne každý Evropan by byl takovým hlasitým kvákáním nadšen.

V Holandsku, kde s prominutím už zcela zpitoměli snahami o multikulturní soužití a snahou o to, aby se zalíbili svým muslimským „spolubydlícím“ to jako obvykle přehnali. Aby se prý zabránilo nežádoucím emocím a protestům rozhodlo vedení pedagogické vysoké školy v Den Haagu upustit od tradiční vánoční výzdoby v aule, tedy od takové, která by připomínala křesťanství. To se zase nelíbilo nizozemským studentům, dali tedy dohromady peníze a koupili šestimetrový smrček a 10.listopadu ho v aule postavili. Na jiných školách nesměl mít letos Mikuláš na mitře kříž.

Stavbu mešit je velice těžké zakázat, a o to se zatím skutečně nikdo nepokouší. Je nesporné, že v Nizozemí existuje už víc než dost mešit, a u některých minarety také nejsou. Zástupci islámských organizací, kteří se snaží stavbu mešit, převážně financovaných bohatými šejky prosadit, si musí uvědomit, že je nutné brát ohled na okolní nizozemské obyvatelstvo, které se začíná probírat a rozšiřování islámu nepokládá za kulturní zisk a za pokrok, ale za zásah do svých kulturních tradic.

Je zajímavé, že když nedávno rozhodoval Evropský soud pro lidská práva ve Straßburgu o zákazu křížů na italských školách - a vyhověl tak podivuhodné žalobě jedné švédské matky - žádný z mírumilovných ochránců lidských práv se na ochranu křesťanských práv a tradic neozval. V Itálii, tradičně katolické zemi. Naštěstí Berlusconi rozhodl, že kříže ve školách zůstanou - a basta.

Rozpínavost islámu, neochota se jen trochu dohodnout, informovat se o křesťanských tradicích a zvycích znemožňuje konstruktivní dialog, jaký je zvykem vést v kulturní Evropě. Jakákoli dohoda s islamisty nebo jen rozumný rozhovor, vedený klidně na základě argumentů a faktů , který by k dohodě vedl je nemožný.

Nedávno měla odletět na oficielní návštěvu do Turecka nizozemská vládní delegace, složená ze zástupců parlamentu. Do toho Turecka, které by se tak rádo stalo také členským státem EU. Vše bylo již k návštěvě připraveno, byl vypracován program, ale zástupci turecké strany najednou kategoricky požadovali vyloučení člena parlamentu Gerda Wilderse z delegace, protože se prý nehezky vyjadřuje o islámu a je podle nich též nebezpečný rasista. Nizozemská delegace kupodivu trvala na Wildersově účasti, nastalo nechutné dohadování, až nakonec nizozemská vláda byla donucena pro neústupnost turecké strany návštěvu zrušit.

Dějí se nám tu v Evropě zajímavé věci. Jistě jste slyšeli o tom, že v afghánském Kundusu,, ohavném a pustém hnízdě v severním Afganistanu, kde je umístěna jednotka německého Bundeswehru v rámci společného boje NATO proti teroristům Al Quaida, došlo 4. září 2009 k přepadení cisternového konvoje islámskými teroristy. Tito stateční bojovníci zastřelili oba civilní šoféry cisteren a ujeli. Na místě zůstaly dvě osamocené cisterny, plné benzinu, či možná spíš nafty. Velitel německé jednotky, plukovník Klein, požádal Američany o leteckou podporu. Nechtěl nechat cisterny na pospas Talibanu. Americký velitel jeho žádosti vyhověl a US stíhací letouny shodily dvě tak zvané precisní bomby na ty dvě cisterny, osaměle trčící v poušti. A bylo hotovo, tedy aspoň si to všichni mysleli. Nikdo ale nepočítal s orientální zálibou v přehánění a s jejich slabostí pro pohádky a bajky. A bohužel také ne s přehnanou snahou mírotvorných levicových politiků o korektnost, která se v tomto případě rovná zbabělosti. Armáda nemůže napřed žádat parlament, zdali si smí na Al Kajdu vystřelit, jak by si to představovali oni. Až dosud byla německá veřejnost ujišťována, že němečtí vojáci v Afghanistanu jsou jen policie, jako jacísi pomocníci pro afghánskou vládu, že jsou tam proto, aby Afgáncům „ pomohli vychovat policejní jednotky“ a vůbec, zavedli tam demokracii. Chudáci kluci jsou tam jako terče na střelnici, ale dosud to nikdo nedokázal říct nahlas. Dovedu si představit, že němečtí velitelé ztrácejí za těchto okolností nervy. Mezitím co tedy náčelník místního Afgánského kmene děkoval německým vojákům za správný zásah, vynořily se zkazky, které tvrdily, že bylo při náletu zavražděno kolem 400 civilistů, a mezi nimi že byla, aby to bylo působivější, většina dětí. O několik dní později se už jednalo jen o 140 lidí, ale stále převážně o civilisty a o ty nešťastné dětí. Nikdo se kupodivu vůbec nepozastavil nad tím, co proboha dělaly ty děti v noci v opuštěné krajině, daleko od jakékoliv vesnice. Pořádali tam snad s rodiči picknick?

Pře časem se ozval jeden mazaný pakistánský advokát, žijící v Hamburku, a oznámil, že bude jménem pozůstalých po těch cisternových mrtvolkách vyžadovat finanční odškodnění. Už vidím, jak se sto a vícečlenné rodiny dožadují náhrady za ztrátu svého živitele, kterému bylo deset let. A teď se ještě ke všemu rozhodli oposiční levicoví a zelení politici v Bundestagu k tomu, že se musí ono ‘’vraždění’’ neviňátek co nejpřísněji vyšetřit. Nový, velice sympatický německý ministr obrany zu Guttenberg má opravdu co dělat. Zatím ho dostali do nepříjemné situace tím, že musel vyslovit domněnku, že byl nedostatečně informován o skutečné situaci. Zelení a vůbec všichni levičáci jsou v parlamentě na koni. Chtějí, aby ministr odstoupil. Bývalý ministr obrany Jung a vrchní velitel obranných sil v Afganistanu, „vinný“ akcí v Kundusu odstoupili. Bude velice zajímavé jak se to dál vyvine. Je hrozné dívat se na postkomunistické stvůry jako je soudruh Gysi, jak prolévají krokodýlí slzy nad ubohými Afghánci. Proti tomuhle problému jsou, jak jistě uznáte, minarety pouhé peanuts.

Karel A. Pokorný, Nizozemsko