|
||
rokazatelnì nejstar¹í lékárna byla
sice v Praze ji¾ v roce 1135, ale
kromì toho, ¾e se nacházela v Týnském dvoøe u
tamìj¹í malé nemocnice pro cizozemské kupce, o ní
vlastnì u¾ nic dal¹ího nevíme. Podobnì o první
apatyce pro veøejnost nacházíme jen zmínku v roce
1342. Zato dal¹í pra¾ská lékárna je ji¾ vìrohodnì
dolo¾ena roku 1353 v Richtrovì domì jako majetek Augustina z Florencie. O vìhlas apotékáøství se v¹ak nejvíce
zaslou¾il teprve jiný
mladý Ital Angelo, pocházející rovnì¾ z Florencie,
který v té dobì pøi¹el do Prahy s mlad¹ím
bratrem Niccolem,
poèe¹tìným u nás na Mikulá¹e.
|
||
Bratøi se usadili na Novém Mìstì
pra¾ském, v místech, kde dnes stojí v Jindøi¹ské
ulici hlavní po¹ta, a vlastní lékárnu si otevøeli
na tehdej¹ím Ovocném trhu Starého Mìsta pra¾ského,
v domì nazývaném V ráji,
který stál na rohu dne¹ního Malého námìstí a
Karlovy ulice. Jejich apatyka tedy nebyla v Praze
ani první, ani jediná, jak se nìkdy uvádí, ale
vynikala v mnoha smìrech znaèným novátorstvím. |
||
Hlavou novì
zalo¾ené ¾ivnosti byl star¹í Angelo. Sortiment prodávaného
zbo¾í se neomezoval jenom na mastièky, lektvary, tresti èi kapky a
bylinky k v¹emo¾ným mazáním, odvarùm, èajùm
a jinému u¾ívání, nebo» Angelo nabízel svým zákazníkùm
také nejrozmanitìj¹í pochoutky a cukrovinky,
zpravidla nìèím zbarvené, a pøedev¹ím nìjak výraznì
aromatizované. Po nìm to tak zaèali praktikovat na
dlouhá staletí v¹ichni jeho pozdìj¹í následovníci,
a snad právì proto, ¾e se na jednom místì prodávaly
zároveò pamlsky i medikamenty, zakoøenila se u nás pøedstava,
¾e je nìco buï "dobré", anebo "zdravé".
|
||
U svého domu v Jindøi¹ské
ulici zalo¾il Angelo rozsáhlou zahradu, kde pìstoval
v¹echno dostupné a potøebné pro svoji lékárnu i
cukrárnu, co mohlo v na¹ich klimatických podmínkách
vzklíèit, rùst èi dozrát. Kromì mnoha odrùd ovocných
stromù a keøù, èasto vzácných a nikde jinde u nás
nevídaných, tam mìl také rozmanité léèivé
rostliny a vonné byliny, které pìstoval v celých
Èechách pouze on. V zahradì rostla samozøejmì
také ve¹kerá zelenina pro potøeby Angelovy domácnosti,
ale nejvìt¹í proslulost si jeho zahrada získala
neobyèejnou pestrostí mnoha druhù kvìtin a okrasných
keøù. |
||
O evropský vìhlas této podivuhodné
zahrady se zaslou¾ili pøedev¹ím Angelovi krajané
projí¾dìjící Prahou, kteøí byli na svých cestách
jeho èastými hosty. Mezi nejznámìj¹í z nich
patøil napøíklad politický fantasta a velký ctitel
antiky Cola di
Rienzo, nazývaný "posledním Øímanem",
který se neúspì¹nì sna¾il získat císaøe Karla
IV. pro my¹lenku sjednocení Italie jako¾to federace v èele
s Øímem, anebo soudobý básník Francesco
Petrarca, který vùbec jako první vla¹ský literát zamìnil
ve svém díle klasickou latinu za moderní ital¹tinu.
Ten nav¹tívil Prahu v roce 1356, kdy u¾
byla Angelova zahrada vzrostlá a proslulá daleko za
hranicemi Èech. |
||
Angelova
zahrada vzala zasvé jako mnoho jiných dobrých vìcí
nìkdej¹í matky mìst a¾ v dobì protireformaèního
baroka, kdy byl na jejím místì postaven ¾enský klá¹ter
celestinek. Jako úplnì poslední zbytek bývalých
zahrad v této èásti mìsta se je¹tì do nedávna
zachovala poslední malá výmìra bývalých zahrad v této
èásti mìsta, a to zahrada ve dvoøe Slovanského
domu, zmodernizovaného
komplexu obchodního a kulturního centra,kam i dnes chodí
rádi náv¹tìvníci a obyvatelé Prahy napøíklad do
kina - Palace Cinemas Slovanský dùm.
Sousedila toti¾ s bývalou Angelovou zahradou do
Jindøi¹ské ulice. Skryta uprostøed moderního mìsta
pøeèkala ¹est století promìn od støedovìku a¾ do
moderní pøestavby Slovanského domu. |
||
Kromì mì¹»anského
domu se zahradou v Jindøi¹ské ulici a vlastní lékárny
na Malém námìstí mìl Angelo je¹tì také za
hradbami Nového Mìsta pra¾ského vinici, která
se nacházela na dne¹ních Vinohradech, v místech,
kde mnohem pozdìji vznikla rovnì¾ proslulá zahrada
nazývaná Kanálka. |
||
Záslu¾ná Angelova
èinnost se tì¹ila pøízni nejenom prostých Pra¾anù,
ale do¹la pozornosti i samotného vladaøe. 22. bøezna
roku 1360 císaø
a král Karel IV. udìlil zvlá¹tní listinou
"svému milému vìrnému a dvornímu apotékáøi
Angelovi di Florentina, mì¹»anu Vìt¹ího Mìsta pra¾ského,
milost, aby byl podroben jednomu soudu èeských králù
a ka¾dé jiné juristikace zbaven, aby jeho dùm a
zahrada se v¹emi staveními byly zbaveny v¹ech dávek
a daní a aby on i jeho nástupcové smìli bez ungeltu
a cla podávati víno a zbo¾í kupecké". |
||
Jako dvorní "apothecarius"
byl Angelo Florentinus po smrti Otce vlasti stejnì oblíbený
i u jeho nástupce na èeském trùnì krále Václava IV.
O tom, ¾e byl Angelo skuteènì velmi vá¾enou osobou,
nejlépe svìdèí skuteènost, ¾e po zakoupení domu V ráji,
kde mìl dosud jen lékárnu, a pøestìhování se na
Staré Mìsto pra¾ské pový¹il mezi staromìstské mì¹»any
a pozdìji, od roku 1394, byl zvolen dokonce za èlena mìstské
rady. |
||
Kdy¾ Angelo v roce 1408 zemøel, zdìdil celý jeho majetek synovec Ludovicus, syn mlad¹ího Angelova bratra Mikulá¹e, který u¾ byl
v Praze tak zdomácnìlý a jeho ¾ivnost natolik
proslulá, ¾e mi nikdo neøekl jinak ne¾ Lojza apotékáø.
Za rok po smrti svého strýce, tedy v roce 1409,
byl také Ludovicus jmenován králem Václavem IV.
dvorním apotékáøem a vedl dále lékárnu po svém
strýci Angelovi, které i s domem ji¾ zùstal název
U andìla. |
||
V té dobì byla
nedaleko odtud, doslova coby kamenem dohodil, v domì
U zlaté lilie
ji¾ dal¹í lékárna Onoforova. Její pùvodní
majitel Onofor,
po kterém také dostala své jméno, ji roku 1405
prodal apotékáøi Rudolfovi a po nìm, v poøadí
ji¾ ve tøetí generaci majitelù, zde vládl nad
bylinkami a lektvary apotékáø Tomá¹. To bylo na poèátku panování krále Vladislava II., v dobì plné neklidu a rozbrojù. Podnìcovatelé
tehdej¹ích nepokojù pøicházeli do Prahy ze dvora |
||
Z popudu uherského
krále a jeho èeského dùvìrníka Albrechta Kostky
s Postupic mìl být král Vladislav otráven.
Apotékáø Tomá¹ proto vyslal a¾ do dalekých Benátek
jistého chudého pano¹e Jiøího Hluchého z Kutné
Hory, aby tam opatøil spolehlivý a rychle úèinkující
jed. Jiøí Hluchý se za pøíslib ¹tìdré odmìny
vydal na cestu a skuteènì koupil v Benátkách za
250 zlatých tak silný jed, ¾e ji¾ pouhé vdechnutí
jeho výparù mìlo mít smrtelné úèinky. |
||
Benátský apotékáø se zakoupení
velkého mno¾ství silného jedu polekal a pro
jistotu informoval o podezøelém kupci pøedstavitele
svého mìsta. Opatrná benátská vláda o tom poslala okam¾itì
zprávu do Prahy, a tak byli oba spiklenci zatèeni
a vyslýcháni. V opozici proti katolickému panovníkovi
Vladislavovi byli tehdy i mnozí vlivní pøedstavení
domácí ¹lechty, a zvlá¹tì utrakvistického
duchovenstva. Korvínovi lidé to vìdìli, a proto po
prozrazení svých travièských zámìrù nastra¾ili v staromìstském
Královì dvoøe ceduli, obviòující z vra¾edných
úkladù proti králi syna nìkdej¹ího husitského krále
kní¾ete Jindøicha z Minstrberka,
králova podkomoøího pana Samuela z Hrádku a nìkteré
významné utrakvistické duchovní. |
||
Lékárník Tomá¹
jakýkoliv podíl na spiknutí proti králi zapíral tak
dlouho, a¾ ve vìzení Staromìstské radnice podlehl pøi
výslechu muèení. Jiøí Hluchý byl uvìznìn na hradì
Karl¹tejnì a jeho ¾ivot tam skonèil po po¾ití
jedu, který sám koupil a pøinesl do Prahy z Benátek. |
||
Tak
se naplnily osudy dvou staromìstských apotékáøù,
které od sebe dìlilo ¹edesát let ¾ivota, jejich ¾ivnosti
na Malém námìstí témìø sousedily, av¹ak ka¾dý
z nich mìl ponìkud odli¹né pøedstavy o slu¾bách
èeských králùm |
||
Z textù Jiøího Horáka z pracovala Jarmila Kremláèková |