U svého domu v Jindřišské ulici založil Angelo rozsáhlou zahradu, kde pěstoval všechno dostupné a potřebné pro svoji lékárnu i cukrárnu, co mohlo v našich klimatických podmínkách vzklíčit, růst či dozrát. Kromě mnoha odrůd ovocných stromů a keřů, často vzácných a nikde jinde u nás nevídaných, tam měl také rozmanité léčivé rostliny a vonné byliny, které pěstoval v celých Čechách pouze on. V zahradě rostla samozřejmě také veškerá zelenina pro potřeby Angelovy domácnosti, ale největší proslulost si jeho zahrada získala neobyčejnou pestrostí mnoha druhů květin a okrasných keřů.

této podivuhodné zahrady se zasloužili především Angelovi krajané projíždějící Prahou, kteří byli na svých cestách jeho častými hosty. Mezi nejznámější z nich patřil například politický fantasta a velký ctitel antiky Cola di Rienzo, nazývaný "posledním Římanem", který se neúspěšně snažil získat císaře Karla IV. pro myšlenku sjednocení Italie jakožto federace v čele s Římem, anebo soudobý básník Francesco Petrarca, který vůbec jako první vlašský literát zaměnil ve svém díle klasickou latinu za moderní italštinu. Ten navštívil Prahu v roce 1356, kdy už byla Angelova zahrada vzrostlá a proslulá daleko za hranicemi Čech.

Angelova zahrada vzala zasvé jako mnoho jiných dobrých věcí někdejší matky měst až v době protireformačního baroka, kdy byl na jejím místě postaven ženský klášter celestinek. Jako úplně poslední zbytek bývalých zahrad v této části města se ještě do nedávna zachovala poslední malá výměra bývalých zahrad v této části města, a to zahrada ve dvoře Slovanského domu, zmodernizovaného komplexu obchodního a kulturního centra,kam i dnes chodí rádi návštěvníci a obyvatelé Prahy například do kina - Palace Cinemas Slovanský dům. Sousedila totiž s bývalou Angelovou zahradou do Jindřišské ulice. Skryta uprostřed moderního města přečkala šest století proměn od středověku až do moderní přestavby Slovanského domu.

Kromě měšťanského domu se zahradou v Jindřišské ulici a vlastní lékárny na Malém náměstí měl Angelo ještě také za hradbami Nového Města pražského vinici, která se nacházela na dnešních Vinohradech, v místech, kde mnohem později vznikla rovněž proslulá zahrada nazývaná Kanálka.

Záslužná Angelova činnost se těšila přízni nejenom prostých Pražanů, ale došla pozornosti i samotného vladaře. 22. března roku 1360 císař a král Karel IV. udělil zvláštní listinou "svému milému věrnému a dvornímu apotékáři Angelovi di Florentina, měšťanu Většího Města pražského, milost, aby byl podroben jednomu soudu českých králů a každé jiné juristikace zbaven, aby jeho dům a zahrada se všemi staveními byly zbaveny všech dávek a daní a aby on i jeho nástupcové směli bez ungeltu a cla podávati víno a zboží kupecké".

Jako dvorní "apothecarius" byl Angelo Florentinus po smrti Otce vlasti stejně oblíbený i u jeho nástupce na českém trůně krále Václava IV. O tom, že byl Angelo skutečně velmi váženou osobou, nejlépe svědčí skutečnost, že po zakoupení domu V ráji, kde měl dosud jen lékárnu, a přestěhování se na Staré Město pražské povýšil mezi staroměstské měšťany a později, od roku 1394, byl zvolen dokonce za člena městské rady.

V té době byla nedaleko odtud, doslova coby kamenem dohodil, v domě U zlaté lilie již další lékárna Onoforova. Její původní majitel Onofor, po kterém také dostala své jméno, ji roku 1405 prodal apotékáři Rudolfovi a po něm, v pořadí již ve třetí generaci majitelů, zde vládl nad bylinkami a lektvary apotékář Tomáš. To bylo na počátku panování krále Vladislava II., v době plné neklidu a rozbrojů. Podněcovatelé tehdejších nepokojů přicházeli do Prahy ze dvorauherského krále Matyáše Korvína, který si dělal nárok na českou korunu a usiloval o ni všemi možnými prostředky. Nakonec se lidem v jeho službách podařilo získat pro svoje nekalé záměry i lékárníka Tomáše z domu U zlaté lilie.

Z popudu uherského krále a jeho českého důvěrníka Albrechta Kostky s Postupic měl být král Vladislav otráven. Apotékář Tomáš proto vyslal až do dalekých Benátek jistého chudého panoše Jiřího Hluchého z Kutné Hory, aby tam opatřil spolehlivý a rychle účinkující jed. Jiří Hluchý se za příslib štědré odměny vydal na cestu a skutečně koupil v Benátkách za 250 zlatých tak silný jed, že již pouhé vdechnutí jeho výparů mělo mít smrtelné účinky.

Lékárník Tomáš jakýkoliv podíl na spiknutí proti králi zapíral tak dlouho, až ve vězení Staroměstské radnice podlehl při výslechu mučení. Jiří Hluchý byl uvězněn na hradě Karlštejně a jeho život tam skončil po požití jedu, který sám koupil a přinesl do Prahy z Benátek.

Tak se naplnily osudy dvou staroměstských apotékářů, které od sebe dělilo šedesát let života, jejich živnosti na Malém náměstí téměř sousedily, avšak každý z nich měl poněkud odlišné představy o službách českých králům