Øeka Magdalena
V¾dycky, kdy¾ se nìkdo zeptá kde ¾iji a já øeknu, ¾e v Kolumbii, setkám se s rùznými reakcemi. Nìkdo se ptá jak se mi tam v Kanadì ¾ije, zamìòujíce “naši” Kolumbii s Britskou Kolumbií. Jiní sice ví, ¾e Kolumbie le¾í v Ji¾ní Americe, ale tím jejich znalosti konèí. Nu, a ti poslední, kteøí toho o Kolumbii vìdí trošku víc, vìtšinou ze zpráv z medií, které bohu¾el vìtšinou informují jen o tìch špatných událostech se øíkají: “Jak mù¾eš v tak nebezpeèné zemi ¾ít ? “
A proto¾e zde u¾ ¾iji opravdu hodnì, hodnì dlouho a Kolumbie se stala mou druhou vlastí, kde mne všichni (nejen rodina mého man¾ela, ale i ostatní lidé krásnì pøijali), trochu vám o této nádherné zemi vyprávím. Tím nechci øíct, ¾e zde nejsou problémy. Samozøejmì, ¾e jsou a veliké, ale je pravda, ¾e se proti nim bojuje, a ¾e se Kolumbie sna¾í z nich dostat. A stejnì, kde dneska problémy nejsou? A tak se vám sna¾ím ukázat to nejhezèí co tu máme. Povídám vám o zdejší historii, o pøírodì, o rùzných zajímavostech a samozøejmì i o lidech…
Magdalena
Nejvìtší kolumbijská øeka pramení na jihozápadì Kolumbie, pøesnìji v pohoøí “Las papas“ v Andách, v departamentu Huila. Ve své, 1540 km dlouhé, cestì protéká 18 departamenty mezi východní a centrální kordiliérou, aby se na severu Kolumbie, asi 22 km od nejdùle¾itìjšího pøístavu Barranquilla, vlila do Karibského moøe. Pøed tím, ne¾ ji španìlští dobyvatelé dali jméno Magdalena, se jmenovala na urèitých úsecích Yuma, co¾ chce øíct „øeka pøítel” a na dalších Arli a Guacahayo. I pøes její délku, má splavnost jen 990 km , z Barranquilly do mìsta Honda, vzdáleného od Bogoty asi 145 km a le¾ícího v nadmoøské výšce 220 m. A¾ do padesátých let minulého století to byla jediná mo¾nost jak se dostat z karibského pobøe¾í do Bogoty, jak pro lidi, tak pro dová¾ené zbo¾í. V XVIII. a XIX. století, dokonce ještì v minulém se toti¾ dová¾elo všechno, od nábytku, pøes sklo, porcelán a dokonce i hudební nástroje jako piána.Vìci které bylo nutné dopravit potom do hlavního mìsta a do dalších mìst. A proto¾e v té dobì neexistovaly silnice ani dopravní auta, všechno se nalo¾ilo na mezky a doslova “pøes hory a doly”se dopravilo na místo. A kdy¾ øíkám pøes hory a doly, je to opravdu doslova. Bogotá toti¾ le¾í na náhorní plošinì, ve výšce 2 600 m. Zajímavé je ¾e se toho prý rozbilo minimálnì.
Ještì v polovinì minulého století se po øece plavilo víc ne¾ dvì stì lodí, jak osobních tak nákladních. S rozvojem letecké dopravy a po¾árem velké luxusní lodi, zvané David Arango, která shoøela v roce 1961, prakticky skonèila osobní øíèní doprava na Magdalenì. Dnes, Bohu¾el, díky odles òování a zamoøování toku je Magdalena skoro nepou¾ivatelná pro plavbu.
Ale jeden èlovìk nedá Kolumbijcùm zapomenout na krásné øíèní plavby a ten èlovìk je Gabriel García Márquez, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Pro spisovatele, narozeného v karibské oblast,i ve vesnièce Aracataca, v departamentu Magdalena je øeka vìèným motivem v jeho románech.. Na pøíklad v “Lásce za èasu cholery”, kdy hlavní protagonisté, Florentino Ariza a Fermina Daza se po skoro šedesáti letech znova sblí¾í a podniknou plavbu po øece. A je to právì Florentino, kdo popisuje zklamání které po mnoha letech pro¾ívá z øeky: “øeka se zakalila, zú¾ila a místo nádherných stromù, které tolik obdivoval Forentino Ariza pøi své první plavbì, bylo vidìt ohoøelé plánì, devastace pralesù znièených poøáry, trosky vesnic, opuštìných Bohem a jejich¾ ulice byly zatopené i v dobì nejvìtšího sucha. ”
Ale nejen v tomto románu se zmiòuje García Márquez o øece Magdalenì. Ve svém ¾ivotopise nazvaným “®ít, abych mohl vyprávìt” popisuje svoji vlastní cestu ve tøicátých letech minulého století z Barranquilly do Bogoty, její¾ velkou èástí byla právì plavba po Magdalenì.
V kolumbijském východním departamentu Meta, pøesnì v pohoøí La Macarena, zaèíná svojí krátkou cestu nejkrásnìjší øeka na svìtì: Caño Cristales. Doslovný pøeklad by byl Køiš»álový potok. Potok proto, ¾e jeho délka je slabých 100 km a šíøka nanejvýš 20 m, co¾ s pøirovnáním s dalšími øekami jako je Guaviare, Putumayo, Caquetá a hlavnì Amazonka, jejich¾ délka pøekraèuje tisíce kilometrù, je to opravdu potùèek. Ale potùèek který se hned tak nevidí. Také mu øíkají Pìtibarevný a v jeho køiš»álové vodì mù¾ete vidìt nádherné barvy, které v jiných øekách tì¾ko najdete. Roste tam toti¾ jedna chaluha, tzv. Macarenia clavígera, která je èervená a jeho dno je skalnaté.Zále¾í na jakém místì chaluhy jsou a jak na nì svítí slunce, aby byly vidìt v rùzných barvách od tmavì èervené do rù¾ové. Ale proto¾e øíèní tok je v nìkolika místech dost prudký, je mo¾né vidìt i malé vodopády. Ale po nìkolika kilometrech se tok uklidní tolik, ¾e se tvoøí malé tùòky které mají na dnì rùzné nerosty, které opticky zabarví vodu na tìch pìt barev jak uvidíte na fotkách. Ale co tam urèitì nenajdete, jsou ryby a jiní ¾ivoèichové. Chaluhy jim nechutnají a nejsou tam ¾ádné usazeniny které by jim slou¾ily k ob¾ivì. Caño Cristales konèí svou krátkou cestu na východì, kde se vlévá do øeky Guayabero.
Ale ještì bude zajímavé, kdy¾ u¾ mluvím o pohoøí La Macarena, pøipomenout ¾e podle Smithsonova Institutu ve Washingtonu, je tato oblast nejbohatší na svìtì v druzích zvíøat a rostlin. Nachází se tam na pøes 450 druhù ptákù, 1 200 druhù hmyzu,8 druhù opic, 100 druhù hadù, a z vìtších zvíøat tam mù¾eme vidìt tygry, pumy, jeleny a další. Z rostlin je tam 48 druhù orchidejí a pøes 2 000 jiných kvìtin a rostlin. V roce 1948 bylo pohoøí uznáno vládou jako národní pøírodní rezerva a od roku 1971 je státním parkem.
Povídání o Kolumbii
®iji v Ji¾ní Americe
Cartagena de Indias
El dorado
Porá¾ka admirála Verona
Vánoce v Kolumbii
Sopka El Totumo
Tragedie sopky Nevado del Ruiz
Další èlánky autorky:
Teotihuacan - mìsto bohù
Sedm nových divù svìta
Za svítání 12. øíjna...
Mexický svátek Dušièek