Deník paní uèitelky – 16
Prvòáci a Mikuláš
Mikuláš dobøe vìdìl, ¾e v sobotu by ve škole nikoho nenašel a tak „pøišel na návštìvu“ o den døíve. Vyhlí¾ený, oèekávaný. Dohodly jsme se s kolegyní, ¾e všechny prvòáèky vezmeme do tìlocvièny. Pøecenìn – vìtší prostor, více dìtí, pøedvedeme naši skladbu „Kuøátka“, kterou máme pøipravenou pro rodièe - a tím odbouráme tu nejvìtší hrùzu.
Je to legraèní, kdyby Mikuláš nepøišel, dìti by si oddychly, ale zároveò by byly zklamané. Ka¾dý rok v den "D" vyhlí¾ejí a se strachem vykukují ze tøídy, ale souèasnì se bojí, aby zrovna na nás nezapomnìl a naši tøídu nevynechal.
Obecenstvo a zároveò „tìšitele“ nám pøišli dìlat naši devá»áci. „ A je to tady,“ vydechl Filípek, kdy¾ se dveøe tìlocvièny otevøely a dovnitø vbìhlo - no nejménì pìt èertù, k tomu dva andìlé a dva Mikuláši.
„Stromeèku vstávej, ovoce dávej…“ - tìm ustrašeným hláskùm bylo sotva rozumìt. Naše „kuøátka“ cvièila o poznání køeèovitìji ne¾ bì¾nì i závìreèné „Ahoj!“ postrádalo ten obvyklý jásot. Krásné barevné botièky plné sladkostí dìti pøebíraly trochu nejistì a ani do tance s èerty se jim moc nechtìlo.
„Já jsem se vùbec nebál,“ køièely jeden pøes druhého, kdy¾ za námi bezpeènì zaklaply dveøe naší tøídy. Ještì pár fotografií u našeho stromeèku a pohádka v televizi - nic jiného se dnes vùbec dìlat nedalo.
Celé dopoledne øinèely po školních chodbách øetìzy a mí nebojsové se znovu a znovu nechali ujiš»ovat, ¾e k nám u¾ dnes opravdu nepøijdou. Ještì jsme si pøednesli básnièky a zazpívali písnièky, které máme pøipravené pro Mikuláše domácího a konec. Pro dnešek toho bylo a¾ dost.
Eva Procházková
Další èlánky autorky: