Staré Hamry -
výprava nejen za tradicemi lidové architektury
Hory, horeèky,
grunì, chalupeèky
Beskydy mé vdìèné
v srdci nekoneèné…
Kdyby hor nebylo,
nebylo by milo
tomu, kdo tu ¾ije
srdce láskou bije …
Hory, horeèky,
stránì a kopeèky,
ka¾dý se rád vrací
v kraji hor se ztrácí …
Rázovitá èást Moravskoslezských Beskyd je pøedstavována oblastí Valašska, kde pøetrvávají ve velké míøe lidové tradice jak ve zpùsobu ¾ivota, tak i ve smyslu stavitelských tradic. Na mnoha místech se zde i v dnešní dobì setkáváme se stavbami nesoucími typické rysy pùvodní lidové horské architektury. Na Valašsku je také v souèasnosti nemálo lidí, kteøí dobøe vìdí, ¾e tato architektura do hor stále patøí a budují s umem hodným našich pøedkù nové døevìnice nebo i zdìné stavby, které jsou dùstojnými nositeli tradic lidového stavitelství. Øada návštìvníkù Beskyd sem jezdí právì za kouzlem pùvabných døevìnic, z nich¾ nìkteré jsou svými majiteli udr¾ovány tak, ¾e vypadají, jakoby se èas pøed sto lety zastavil.
Do okrajové oblasti Valašska patøí také horská údolní obec Staré Hamry, která se v souèasnosti rozprostírá na obou bøezích vodní nádr¾e Šance, skládá se z více ne¾ 55 osad a samot. Historie obce je velmi bohatá a pøesto¾e rozvoj Starých Hamer byl omezen vybudováním pøehrady, kdy øada lidí z osad Øeèice a Hutì a z pùvodního centra musela odejít buï na Ostravicí, do blízkého Frýdlantu nad Ostravicí èi do oblastí Bruntálska a Krnovska, obec se stále rozvíjí a ¾ije mimojiné cestovním ruchem. Je zde i dnes øada malebných míst, které v dnešním uspìchaném èase dovedou èlovìka zastavit a dovést ho k zamyšlení nad smyslem krásy ¾ivota a pøírody.
Dnešní èlenìní obce vychází ze stavu k 1. 7. 1951, kdy vznikla obec Staré Hamry tzv. pøíèným èlenìním a do dnešních dní je tvoøena dvìmi katastry – katastrálním územím Staré Hamry I na pravé stranì øeky Ostravice, resp. údolní nádr¾e Šance a katastrálním územím Ostravice II na levé stranì øeky.
Ještì dnes najdeme právì na starohamerských osadách øadu typických pùvodních staveb, které potìší oko i duši a uvìdomujeme si, jak byli naši pøedkové zruèní a pracovití a s jakou péèí si budovali svá obydlí. Stále lze vysledovat stavební tradice, které se v horách postupnì vyvíjely a mají své charakteristické rysy.
Oblast zaèala být souvisle osídlována na pøelomu 16. a 17. století. Proniklo zde na jedné stranì valašské salašnictví, které mìlo své poèátky v rumunské Valachii a dalo název této oblasti a na druhé stranì zde prolínalo domácí pasekáøské osídlování, které postupovalo z ní¾e polo¾ených míst a¾ do horských poloh. Osídlování pasek bylo zále¾itostí jednotlivých rodin, o èem¾ svìdèí názvy jednotlivých osad – napø. Lojkašèanka, Nìmèanka èi Vroble. A právì v souvislosti se vznikem jednotlivých osad lze hovoøit o poèátcích vzniku stavebních tradic.
Stavební tradice v horách se vyvíjela postupnì a pøedevším odlišnì od ostatních tradic v ní¾inách. Typickým prvkem stavitelství byl vývoj topeništì a kurných jizeb pøes døevìné komíny a¾ ke komínùm zdìným. Znaky stavitelství vycházely jednak z tradic z ní¾e polo¾ených oblastí Tìšínska, kdy usedlost byla tvoøena dvìmi jednoprostorovými sruby, které byly spojeny støechou. Menší obytná èást mìla ohništì nebo kurnou pec zv. kurlok, co¾ byla pec bez odvodu kouøe a druhá èást byla chlévem. V horském terénu se stavby ve vìtšinì pøípadù nacházely ve svahu a hnojištì pak bylo situováno na spodní stranì. U dvora se v rohu vysazovaly stromy. U hospodáøství bývaly objekty pro uskladnìní sena èi sklípky ve svazích se støíškou a s kamennou podezdívkou, které mù¾eme v této oblasti na mnohých místech spatøit i dnes. U dvora také samozøejmì nesmìl chybìt zdroj vody, jím¾ byla studánka èi vykopaná studna, zastøešená døevìnou støíškou a uzavøená dvíøky kvùli zamezení zneèištìní. Dalším typickým znakem horského stavitelství byly ploty a ohrady, ve kterých se pásl dobytek a jako ochrana proti vysoké (zejména jelení) zvìøi byla stavìna vysoká hrazení z tyèoviny s pøístupovými branami. Jinak lze øíci, ¾e prvky stavebních tradic byly jednoduché, jednotlivé usedlosti èi osady byly od sebe vzdáleny, lidé dojí¾dìli za prací, dìti a starší lidé pásli dobytek. Lidé museli být pøedevším sobìstaèní, byli odkázáni sami na sebe a na pomoc nejbli¾ších osadníkù. Tyto vlivy souvisely z valašskou kolonizací a jednotlivé prvky zde prolínaly a¾ do konce 19. století. Základním stavebním materiálem bylo døevo, støechy se kryly šindelem, okapy i háky pro jejich uchycení byly rovnì¾ ze døeva. Spáry mezi trámy se vyplòovaly mechem. Jednotlivé døevìné prvky byly èasto spojovány døevìnými èepy a tak ke stavbì nebylo potøeba ¾ádných høebíkù.
V pozdìjším období koncem 18. století ji¾ byla stavìny roubené domy s jizbou, boèní obytnou komorou, síní a jednou nebo dvìma skladovacími komorami. Dalšími objekty byly chlévy, stodoly èi seníky. I zde v horách byla uplatòována rùzná naøízení. Napø. podle Ohòového patentu Josefa II. Z roku 1875 se musely stavìt zdìné komíny i ve starých domech s kurloky nebo s døevìným dymníkem spleteným z proutí a omazaným hlínou upevnìným nad ohništìm pøed ústím pece. Øada staveb neodpovídala pøedpisùm a po¾adovaný stav nastal a¾ okolo 30. let 19. století.
Poèátkem 19. století se v horách projevovala mladší stavební tradice, která byla zalo¾ena na volném propojení srubu, který plnil funkci obytnou i hospodáøskou a vše bylo pod jednou støechou. V prùbìhu 20. století se ji¾ projevily zvyšující se nároky na bydlení, pùvodní stavby se pøestavovaly, zvìtšovala se okna a ji¾ se také zaèínalo stavìt z cihel. Stavby byly provádìny pøedevším domorodými øemeslníky. Na horských samotách ¾ili lidé, kteøí si dovedli poradit opravdu s èímkoliv. Pøipomeòme si pøi této pøíle¾itosti motivy z unikátního filmu, který v 60. letech 20. století natoèil hospodský František Du¾í, který chtìl zachytit ¾ivot na Starých Hamrech pøed zatopením pøehradní nádr¾í Šance a podaøilo se mu to více ne¾ dokonale. Ale dále je pøedevším zásluhou jeho syna Pavla Du¾ího, ¾e se opotøebovaný film podaøilo pøenést moderní technikou na videokazetu a posléze také na DVD. Pro mnohé, a to nejen pro pamìtníky, je to skuteèný poklad vypovídající o umu našich pøedkù v èasech pomìrnì nedávných. A pokud se snad nìkomu nechce za chalupami vysoko do hor, mysleli na Valašku i na nìj, nebo» mù¾e navštívit Valašské muzeum v pøírodì v Ro¾novì pod Radhoštìm, kde zejména v èásti Valašská dìdina je mo¾no se setkat s jedineènými ukázkami lidové architektury i s ukázkami lidových øemesel a domácího hospodaøení.
Jedním z krásných míst v obci Staré Hamry, kde je mo¾né uvidìt prvky tradièního lidového stavitelství, je osada Nìmèanka, nacházející se nad jednou z nejrozhlehlejších osad Lojkašèankou. Nevede tudy turistická znaèka, ale z okrajové èásti Lojkašèanky z Èervíku sem vede cesta s krásnými výhledy smìrem na Lysou horu a tato je lemována nìkolika lavièkami, umístìnými zde pro odpoèinek unavených poutníkù.
Místo na Èervíku, odkud na osadu pokraèujeme cestou vlevo do kopce, poznáme podle køí¾e. Døevìný køí¾ s motivem Krista na køí¾i je obehnán nízkou døevìnou ohrádkou, v ní¾ bývají kvìtiny. Tato drobná sakrální stavba má také svùj nezastupitelný význam mezi památkami lidové architektury. V horách se toti¾ nacházela øada míst, která byla spojena s rùznými pøíbìhy, je¾ se zde udály. Tento køí¾ zde poruèil vystavìt faráø, nebo» dle lidových povìstí zde lítal èerný pes, kterému šlehal z huby plamen. Ke køí¾i šla pou», faráø køí¾ vysvìtil a od té doby u¾ zde vládl klid.
Nìmèanka le¾í v nadmoøské výšce okolo 700 m nad moøem. Nezapomenutelnì krásný je odtud pohled k Bílému Køí¾i. Osada je charakterizována rovinatým terénem. Nejstarší zmínka o osadì se nachází v soupisu valašských luk hukvaldského panství z roku 1756, co¾ znamená, ¾e osada byla nejprve vyu¾ívána jako pastvina a teprve pozdìji zde vznikla zástavba. Poprvé je zaznaèeno v mapách stabilního katastru z roku 1833 tøináct objektù. K jednomu èíslu popisnému pøíslušelo i více domù, nebo» postupnì se hospodáøské stavby pøestavovaly na obytné domy, kterým pozdìji byla pøidìlena èísla popisná. Dnešní stav pøedstavuje rovnì¾ 13 objektù a jedná se o stavby, které jsou pøedevším vyu¾ívány k rekreaci. Nejvíce zachován je dùm è. e. 130, jeho¾ nákresy jsou ulo¾eny ve Valašském muzeu v pøírodì. Ale souèasnì je zde nìkolik dalších staveb s dochovanými typickými prvky tradièního lidového stavitelství. Velmi pìkný je pohled na stavbu, situovanou ve støedu osady, která byla pøestavìna z hospodáøského zaøízení v dobì nedávné, èi na domek, který se buduje v ji¾ní èásti osady namístì pùvodní chalupy, které pøed nìkolika lety vyhoøela. Tyto stavby jsou doklady citlivého pøístupu k souladu stavby s krajinou. Za zmínku rovnì¾ stojí prastarý tis rostoucí ve støední èásti osady, který zde pravdìpodobnì vysadili ji¾ první osadníci.
Pùvodními rody, které osadu osídlily mezi prvními byli Nìmcovi, Kubaèákovi, Liškovi, Mrkvovi èi Lukešovi, jejich¾ nìkteøí potomci jsou vlastníky nemovitostí na osadì a¾ do souèasné doby. Osobnì jsem se potkala s nìkolika lidmi, kteøí jsou s osadou spjati a je v nich opravdu hluboký vztah k tomuto místu, které lahodí oku i duši. Setkala jsem se s paní Maruškou, která po vìtšinu roku na osadì ¾ije, znám paní Martu, která na osadì vlastní a opatruje chalupu po své babièce, se studentkou Lucií, která se zabývá tradicemi zdejší lidové slovesnosti a má na Nìmèance koøeny po své babièce, která odešla do Pardubic, se studentem Ondrou, který si právì osadu Nìmèanka a její stavební tradice vybral jaké téma své bakaláøské práce. Naposledy vzpomenu na setkání s paní Miladou, která byla od tøí let na osadì vychovávána v rodinì pùvodních osídlovatelù Nìmcových. Díky všem tìmto lidem zùstává tichá a zádumèivá osada vysoko v horách hluboko v mém srdci na místì neohro¾eném civilizaèním zmatkem a vzpomínka na vysoký letní den èi podzimní slunné odpoledne na osadì je pro mne nejvìtším pokladem spolu se všemi krásnými nìmèanskými chaloupkami … tam toti¾ lidé nikdy nejsou sami a mají k sobì blí¾, ne¾ lidé nìkde ní¾ …
Pavla Zemaníková
