Den jako ka¾dý jiný, a pøece se trochu lišil od ostatních. Pøed nedávnem mì zaujala èernobílá fotografie našeho nejvìtšího menhiru, zvaného Kamenný pastýø, který se nachází poblí¾ Klobuk na Lounsku. A tak jsem rozlo¾ila na stùl malíøské náèiní, abych své dojmy z tohoto zajímavého setkání pøetavila do barev.
Menhir
Jak tajemnì zní toto slovo a ještì tajemnìjší je jeho pùvod i význam. Dnes tento mlèenlivý svìdek dávné minulosti, pøipomínající postavu mu¾e, stojí osamìle v poli a rozhlí¾í do kraje. Pøitahuje pozornost lidí a je opøeden nejrùznìjšími legendami. Co by nám asi vyprávìl, kdyby umìl mluvit ten ¾elezitý kvádrový pískovec.... o místì svého zrození, snad nìkde u Peruce v dávném prvohorním ordoviku, takových kamenù jako on tu bylo víc, snad jen menších. Miliony let klidu na suchu i pod hladinou moøe a znovu na suchu, vydán na pospas sluneèního ¾áru i mrazu, jim¾ dokázal vzdorovat. Pocítil mohutné záchvìvy Zemì, kdy se lámaly její desky a ¾havá krev tryskala na povrch.
Byl stranou tohoto bouølivého dìní a další miliony let sledoval jak mocné a rozeklané pohoøí rostlo a celé se zdvihalo. Pak zvolna dohasínaly jeho ohnì a u¾ jen vítr, déš» a mráz si pohrávaly s jeho vrcholy, které sní¾ily a vymodelovaly do úhledných homolí. A jediná, zcela osamìlá homole èedièového bratra tìchto hor se tyèila opodál.
Pøehnala se doba ledová a další tisíce let, kdy pøišli odkudsi ze západu lidé, urostlí, ošlehaní vìtrem, kteøí kámen objevili a odtáhli do rovinaté stepi, kde ho slavnostnì vztyèili. Tehdy se stal menhirem. Jeho menší kamenné bratøíèky potkal podobný osud - i ony byly odta¾eny a
"rozsety" v okolí do øad. Jen Kamenný pastýø sám by mohl vyprávìt o dobì své slávy, kdy byl èlovìkem uctíván.
Vše je pomíjející. Pøišli jiní lidé, postavili v okolí vesnice a mìsta s kostely, step promìnili v pole. Jen kámen jako pamìtník zùstává, vzdoruje erozi a mlèí. Probouzí zvìdavost, ale i úctu èlovìka, který vše tajemné opøádá legendami. Vìdec jde dál. Pátrá po minulosti, obchází
kámen a zkoumá, mìøí, chce vìdìt, proè právì tady a ne jinde byl menhir vztyèen. Hledá souvislost v postavení Kamenného pastýøe vzhledem k Øípu a zde nachází jistou odpovìï. Pøi pohledu od Kamenného pastýøe k Øípu je mo¾né dva dny v roce vidìt vycházet slunce pøímo nad temenem Øípu, a to 30. dubna a 13. srpna. A právì v tyto dny slavili Keltové svátky Beltine a Lugnasad.
Dosud jsem u Kamenného pastýøe nebyla. Nasávám atmosféru místa prostøednictvím èernobílé fotografie a "tancuji" štìtcem po papíøe.... asi nejt쾚í je vystihnout podstatu Kamenného pastýøe, tvar je jasný, ale barvy a povrch zùstávají tak trochu na mé fantazii. Maluji plochy kamene a záøezy v nich, pak je uhlazuji, nanáším barvy všech mo¾ných odstínù, nìkteré smývám, ale jiné znovu pøidám - musí prosvítat rezavá, proto¾e pískovec
obsahuje ¾elezitý tmel.
Je veèer, akvarel je hotový, ale abych mohla posoudit, zda jsem se strefila, musím Kamenného pastýøe navštívit. A co bych si pøála ještì? Spatøit východ slunce nad Øípem...
