KARTY A BIBLE
Po zákazech karetních her ve 14. století netrvalo dlouho a zaèaly vznikat nové hrací karty, co¾ dokládají zejména písemné zprávy z Itálie o „…hrách s ruènì malovanými kartami…“.
V této dobì vznikají také francouzské karty, tzv. pikety, dnes také nazývané ¾olíkové karty podle pozdìji pøidaného ¾olíka. Vytvoøil je v roce 1392 jakýsi šílený mu¾, kterého povìøil u¾ ponìkud starý a mentálnì nemocný král Karel VI. výrobou dvou balíèkù karet. Onen mu¾ byl údajnì jakýsi degenerovaný øemeslník, prý byl posedlý a podle tehdejších etických zásad asi „zlý“ èlovìk. Posmíval se Bohu a jeho pøikázáním a pro své „ïábelské dílo“ si vybral biblické postavy. Karetní KRÁL byl v jeho pøedstavách sám ïábel, KRÁLOVNA byla Je¾íšova matka, Marie, a sám Je¾íš se dostal do karetních symbolù jako KLUK (SPODEK). Barva SRDCE mìla pøedstavovat krev Pánì a KØÍ®E zase pronásledování svatých…
V tomto „šíleném“ pøíbìhu je a¾ pøíliš mnoho zloby, nicménì mu nesmíme upøít, ¾e odkazy takto vytvoøených karet na biblické motivy jim dávají spirituální punc.
V této souvislosti nelze nevzpomenout na baladu „Balíèek karet“, která se velice zpopularizovala v druhé polovinì 20. století díky své country verzi známé i u nás. Pùvodnì vznikla koncem 18. století v Anglii jako nábo¾enská píseò „Duchovní karty: almanach vojáka“.
Líèí se v ní pøíbìh vojáka v èinné slu¾bì, který bìhem bohoslu¾by dr¾í v ruce balíèek karet. Odvedou ho pøed maršála a on se musí zodpovídat ze svého „èinu“. Ve své obhajobì øíká, ¾e karty jsou Bible i modlitební kní¾ka, a pak postupnì vysvìtluje jejich biblickou symboliku:
ESO je jeden Bùh,
DVOJKA jsou dvì èásti Svatého Písma – Starý a Nový zákon,
TROJKA je trojjediný Bùh – Otec, Syn a Duch Svatý,
ÈTYØKA to jsou ètyøi evangelisté – Matouš, Marek, Lukáš a Jan,
PÌTKA je pìt ran Kristových,
ŠESTKA je šest dnù stvoøení Nebe a Zemì,
SEDMIÈKA je sabat, den Bo¾ího odpoèinku,
OSMIÈKA je osm spravedlivých, zachránìných pøed Potopou – Noe, jeho
¾ena, tøi synové a jejich nevìsty,
DEVÍTKA je devìt malomocných oèištìných Kristem /z nich¾ mu jen jeden
podìkoval/,
DESET je poèet pøikázání, které dostal Moj¾íš na hoøe Chóreb,
SPODEK se stal ïáblem,
KRÁLOVNÁ je královna ze Sáby,
KRÁL je Bùh sám…
Dále se v písni pomocí èísel kalendáøe popisuje ú¾asná komplexnost hracích karet, aèkoli se svými ètyømi symboly a nìkolika obrázky vypadají tak jednoduše.
Jeden balíèek má
- 52 karet, co¾ je poèet týdnù v roce.
- 2 sady barev, èervenou a èernou, jako den a noc.
- 4 symboly, které odpovídají 4 roèním obdobím: køí¾e /¾aludy/ - jaro, kára – léto,
srdce – podzim, piky – zima.
- Ka¾dý symbol obsahuje 13 karet, co¾ je stejnì jako 13 týdnù ka¾dého roèního období
a 13 lunárních mìsícù v roce. Mìsíc se za jeden den posune o 13 stupòù.
- Seètením karet /eso -1, spodek – 11, královna – 12, král – 13 + souèet dalších karet 2
a¾ 10/ dostaneme 91, co¾ je poèet dní v jednom roèním období.
- 91 dnù x 4 období = 364, co¾ je pøesnì poèet dnù stabilního lunárního roku. (Pozdìji
doplnìný ¾olík doplòuje tento poèet na 365.)
Tato èísla odhalují vskutku zajímavý pohled na souvislost hracích karet s jejich záhadným pùvodem
ŠÍØENÍ HRACÍCH KARET
První hrací karty byly ruènì malované, tudí¾ byly drahocenným luxusem, který byl pøístupný jenom šlechtickému stavu, a díky své umìlecké hodnotì byly takové karty velice cenìny a uchovávány ve sbírkách.
Sériové rozšiøování hracích karet zaèalo a¾ ruku v ruce s rozvojem døevoøezby v 15. století. Dosud zachovalá „Hra královských úøedníkù“, která vznikla kolem roku 1450 v Nìmecku, je nejstarší tištìná a dodateènì kolorovaná karetní hra, velice cenìná pro svou obrazovou symboliku.
Soubì¾nì s rozvojem døevoøezby, mìdirytiny a knihtisku mohli nìmeètí výrobci karet zjednodušit proces jejich výroby natolik, ¾e je dokonce mohli zaèít vyvá¾et do dalších zemí, a hrací karty se staly oblíbeným exportním šlágrem. Výsledkem toho byla skuteènost, ¾e za hranicemi Nìmecka a zejména ve Francii (se støediskem v Lyonu) se rozvíjí nový barevný systém, který se de facto pou¾ívá dodnes (srdce, piky, listy, kára).
Od 16. století se pak díky tomuto rozšíøení po celé Evropì karetní hry mohly provozovat v salonech vyšších spoleèenských vrstev jako presti¾ní forma kratochvíle.
KARTY A JAZYK
O kartách se dozvíme hodnì i z názvù a podoby nejstarších dochovaných karet.
Pokud jde podobu èi o tvar hracích karet je obecnì známé, ¾e vìtšinou mìly obdélníkový tvar. Pak je docela zajímavé se dozvìdìt, ¾e ty, se kterými se hrávalo v Èínì, byly vlastnì podlouhlé a úzké pruhy kartonu, a ¾e v Indii se dokonce hrálo s kulatými kartami.
Samotný pojem „karta“ lze odvodit ze støedovìkých slovníkù jako chartae, cartae nebo charticelae. Tyto pojmy se pùvodnì pou¾ívaly jako název pro psací papír vyrobený z papyru a a¾ pozdìji se toto oznaèení pøeneslo z papíru na hrací karty.
Ve 14. a 15. století mìla karetní hra v Itálii pojmenování naibi a ve Španìlsku naypes. Obì slova pocházejí z arabštiny a hebrejštiny. Naibi je odvozeninou dvou arabských slov, která v doslovném pøekladu znamenají hraèka/hra a prorok a vedou pøímo k vìštìní, ke kterému se karty pou¾ívaly a dodnes pou¾ívají.
Zejména v Kastílii se udr¾ely pro karetní hru udr¾ely výrazy naibis/ naibes, ze kterých se pozdìji odvodil pojem NABOB, co¾ v sanskrtu znamená „místokrál, místodr¾itel, guvernér“. V Itálii se objevil také název taroccino, tarocco, tarocci, který se vztahoval k øece Taro, co¾ je vedlejší pøítok Pádu. V této souvislosti si mù¾eme znovu pøipomenout onu ohromující podobnost názvù Taro a Tora a jejich kombinaci jako poukaz na tajemný pùvod karet:
ROTA TARO ORAT TORA ATOR.
Pokraèování pøíštì: Kartomantie
Mgr. Eva Klimešová