Valdštejnská výstava skonèila
Pod názvem Albrecht z Valdštejna a jeho doba skonèila 3. bøezna ve Valdštejnské jízdárnì Senátu Parlamentu Èeské republiky výstava, která se pøipravovala více jak pùl druhého roku. Zaplnila sál 727 exponáty nejen z Èech, ale i ze zemí, v nich¾ Valdštejn pùsobil, nebo proti nim bojoval.
Nejvìtší èást výstavy tvoøila rozlehlá plátna dobových šlechticù, vojevùdcù, duchovních a svìtcù a samozøejmì námìty Valdštejnových bitev. Dobu se pokusily charakterizovat i ukázky nábytku, tehdejší obleèení, nádobí a dokonce i pokojík pro panenky. Mne nejvíc zaujala souprava pracovních nástrojù, kleští, kladiva apod., ale také pomùcky pro geometry èi astronomy. Šlo o období válek, a tak nechybìla dìla, pistole, muškety, meèe, kordy a halapartny. Bohu¾el, o tì¾kém ¾ivotì našich pøedkù v dobì zmítané válkami, drancováním procházejících ¾oldnéøských armád, nábo¾enskými spory, konfiskacemi a emigrací, výstava nevypovìdìla témìø nic.
Podívejme se trochu na ¾ivot a osudy samotného Albrechta z Valdštejna. Kdy¾ na nìj došlo ve škole, moje maminka ho charakterizovala ve zkratce jako šmelináøe s velkostatky a ukazuje se, ¾e to nebyla nepodstatná èást jeho aktivit. Zaènìme ale od zaèátku.
Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se narodil 15. záøí 1583 v Heømanicích poblí¾ Jaromìøe. Jeho zchudlí rodièe Vilém z Valdštejna a Markéta roz. Smiøická ze Smiøic brzy zemøeli a jejich dìti, Albrecht a dvì další dcery, vyrùstaly od 15 let v konviktu jezuitù v Olomouci. Albrecht se brzy vydal na cesty. Nejdøív na norimberskou univerzitní kolej v Altdorfu, studoval i v Bologni a Padovì matematiku a astrologii. Byl rváè, a tak skonèil neslavnì zpátky v Èechách. Svou dravost mohl prokázat ve válce s Turky, kde se osvìdèil a z praporèíka (fendrycha) byl pøed Košicemi povýšen na hejtmana. V roce 1609 se výhodnì o¾enil s mladou bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Kandela, s ní¾ se usadil ve Vsetínì. Kdy¾ po pìti letech zemøela, zdìdil veškerý její majetek. Stal se jedním ze tøí plukovníkù moravského stavovského vojska a r. 1617 podpoøil arcivévodu Ferdinanda ve válce proti Benátkám mno¾stvím jízdy a pìchoty, a sám se vyznamenal v boji.
Kdy¾ propuklo stavovské povstání, pokoušel se pøemluvit vojáky, aby pøešli na císaøskou stranu. Kdy¾ se mu to nezdaøilo, ukradl stavovskou pokladnici a pøebìhl sám. Byl za to jmenován císaøským plukovníkem. Stavové ho vypovìdìli ze zemì a zkonfiskovali mu statky.
Tento èin se mu po bitvì na Bílé hoøe vyplatil a prodìlal závratnou kariéru. Sám se sice bitvy nezúèastnil, ale jeho pluk se vyznamenal. Valdštejn byl jmenován císaøským komisaøem v severozápadních Èechách a stal se nejbohatším, nejvlivnìjším a nejmocnìjším mu¾em v Èechách. Vdìèil za to nezmìrné cti¾ádosti, tvrdosti a bezohlednosti, ale i svému talentu, obratnosti a ochotì riskovat. Podílel se na vydání znehodnocené tzv. dlouhé mince, co¾ skonèilo státním bankrote. On sám však na tom nesmírnì vydìlal. Nakoupil konfiskáty a získal jmìní odhadované a¾ na 6 milionù rýnských zlatých.
Tyto vlastnosti ho táhly k podnikání na poli nejen vojenském, ale i hospodáøském. Opíral se o svùj rozsáhlý pozemkový majetek na Frýdlantsku a spekuloval s pozemky a penìzi. V roce 1625 se stal velitelem císaøských vojsk, byl jmenován generalissimem a vítìzí ve válce falcké, dánské i švédské. Jeho armáda èítá sto tisíc lidí. Manufaktury, které vybudoval, ji zásobují odìvy i botami, zalo¾il èetné pivovary a mlýny.
Má smìlé plány, napø. chce v Jièínì zøídit biskupství, univerzitu a vlastní snìm. Daøí se mu zabránit, aby se váleèná ta¾ení pøehnala pøes jeho dr¾avy. Jméno Frýdlant se stalo synonymem jména Valdštejnova a jeho „frýdlantský stát“ se stal místem, kam proudili politici, hodnostáøi, kejklíøi i podvodníci z celé Evropy. Proto¾e to bylo území neposti¾ené válkou, získalo Frýdlantsko oznaèení Terra felix – š»astná zemì. Jeho panství se rozkládalo od Frýdlantu k Èeské Lípì, od Mladé Boleslavi a¾ k Jaromìøi a Trutnovu.
Kdy¾ do Bavor vpadl výmarský vévoda Bernard, dostal Valdštejn od císaøe pøíkaz, aby vytáhl proti nìmu. Albrecht se se svým vojskem ubytoval v Plzni, co¾ si interpretovala císaøská vojenská rada jako váhání. Valdštejn , který trpìl nemocí (syfilidou), odmítl dobrovolnì odstoupit z funkce a dal si podepsat pøísahu vìrnosti od svých podøízených. To pøimìlo císaøe k podepsání dekretu, jím¾ zbavil vojsko vìrnosti Valdštejnovi, a ten mìl být jako strùjce vzpoury zatèen a dopraven do Vídnì.
23. února 1624 se vojsko zaèalo pøesunovat do Chebu, kam dorazilo po dvou dnech. Valdštejn ve tøetím stádiu nemoci u¾ nemohl jezdit na koni, dopravovali ho na nosítkách, a hodnì pospával. Tøi dùstojníci dragounského pluku, ka¾dý s nìkolika hrdloøezy, vtrhli do hradní hodovní sínì, zabili Albrechtovy pøátele, pobili strá¾e, a pak Deveroux Valdštejna v noèní košili probodl.
Tak skonèil vévoda meklenburský, frýdlantský a zaháòský, kní¾e vendský, hrabì schwerinský, pán zemì roztocké a stargardské, øímského a císaøského velièenstva generál, nejvyšší polní hejtman a generál Oceánského a Baltského moøe.
Albrecht z Valdštejna je kontroverzní osobnost, a v¾dy jí byl, i kdy¾ je nepochybné, ¾e byl schopným váleèníkem, vynikajícím organizátorem, mecenášem umìní, prosperujícím finanèníkem a stavitelem. Èlovìkem, který se ze zchudlého šlechtice stal jednou z nejvýznaènìjších osobností své doby.
Jako první jeho smrt vyu¾ila protestantská propaganda, která obvinila císaøe Ferdinanda II. jako cynického vraha. Pozdìji, koncem 18. století, poté, co napsal Fridrich Schiller svou trilogii Wallenstein, vstoupil Valdštejn do povìdomí Nìmcù. V dobì èeského národního obrození se Albrecht stal zrádcem národních zájmù, který se nechtìl stát èeským králem. Nìmci naopak pojímali Valdštejna jako symbol budoucího sjednocení nìmecké øíše a umístili ho ve svém panteonu, ve Walhalle.
I dnes je to osobnost sporná . Mù¾eme posuzovat jeho nekonformní chování, jím¾ spìl bezostyšnì za svými cíli. Mù¾eme v nìm spatøovat kariéristu tou¾ícího po bohatství a slávì a lstivého dobrodruha a politického manipulátora. Mù¾eme v nìm ale vidìt i odvá¾ného podnikatele, který svým organizaèním umem pøedbìhl dobu, obchodníka, který dokázal skloubit zájmy vojenské s podnikatelskými. Èlovìka, který se stal svými ambicemi nepohodlným mnoha prùmìrným, i darebáka, který byl ochoten pro okam¾itý zisk odlo¾it dobré mravy mezi nepotøebnou veteš.
Mo¾ná proto byla výstava uspoøádána, mo¾ná proto se tìšila tak velkému zájmu.
Ivan Krýs