Vánoèní stromek je jeden ze symbolù Vánoc. Ale, od kdy a jak se vlastnì stalo, ¾e ho vùbec máme?
Katolická církev pova¾ovala zdobení stromkù za pohanský zvyk. V nìèem mìla pravdu, Keltové zdobili stromky nebo vìtve a uctívali tak boha Slunce. Germánské kmeny zase o zimním slunovratu uctívali boha Wotana. A pojïme ještì zpátky - ji¾ staøí Egyp»ané si v nejkratší den roku nosili domù palmové vìtvièky jako symbol ¾ivota. A Øímané zdobili svá obydlí zelenými snítky v dobì Saturnálií, zimního svátku na poèest boha zemìdìlství Saturna. Pro Skandinávce symbolizovaly zase znovuzrození boha slunce Baldera. Tak¾e jsme trochu pøevzali i pohanské zvyky. Jedna legenda nám øíká, ¾e irský mnich, svatý Kolumbán si všiml, ¾e o slunovratu uctívali starou jedli jako modlu. Bylo to na území dnešní Francie. Tehdy se rozhodl, ¾e tamní obyvatele pøivede na pravou víru. Kolumbán ozdobil tuto jedli hoøícími pochodnìmi ve tvaru køí¾e, a kdy¾ se sešlo dost zvìdavých lidí, zaèal kázat o narození Krista. To je tedy legenda ze šestého století.
Zvyk zdobit vánoèní stromeèek se zaèal objevovat tak od 16. století. Nejdøíve byl v cechovních a øemeslnických domech, o hodnì pozdìji zaèal pronikat tento zvyk i do domácností. Nejdøíve ve mìstech a u bohatých, pozdìji i na vesnice. První záznam o ozdobeném a osvìtleném stromku v místnosti je v brémské kronice v roce 1570. Vìtšinou tento zvyk pøejímali protestanté, pro katolickou církev to byl stále pohanský zvyk. Vánoèní stromek se dostal do Èech z nìmeckých území. Jako první stromek byl postaven v Praze u øeditele Stavovského divadla Jana Karla Liebicha v roce 1812. On sám pocházel z Nìmecka a asi tam se seznámil se zvykem strojit na Vánoce stromek. Ale je docela mo¾né, ¾e v pohranièí, kde bydlelo dost nìmeckých usedlíkù u¾ tento zvyk znali. O rozšíøení tohoto zvyku v Èechách se postarali, nechtíc, èeští buditelé, kteøí proti tomu brojili, jako proti nìmeckému zvyku. Stromky se tehdy zdobily sušeným nebo èerstvým ovocem, hlavnì jablíèky, oøechy a hrozinkami. Perníèky zde mìly také své místo, ale zdobily se i pentlièkami a papírovými nebo slamìnými ozdobami. Zvyk strojit vánoèní stromek se prosazoval pomalu, a¾ ve ètyøicátých letech 19. století se zaèal vánoèní stromek èastìji objevovat u bohatých mìš»anských rodin. Podle všeho se první svíèky, lojové na stromku rozsvítili v roce 1860. Na venkov pronikal tento zvyk opravdu pomalu a tak snad a¾ do první svìtové války byly v mnoha domácnostech jenom smrkové nebo jedlové vìtve, které se nazdobily.
V Anglii byl první princ Albert, man¾el královny Viktorie, který v roce 1834 koupil stromek do Windsoru pro královskou rodinu. Do Ameriky se tento zvyk dostal s nìmeckými vystìhovalci na pøelomu 18 a 19 století. Èína a Japonsko tento zvyk pøevzalo od misionáøù na konci 19. a zaèátku 20. století.
Zvyk stavìt rozsvícené vánoèní stromy na námìstích se v Evropì ujal a¾ po první svìtové válce. První èeské vánoèní stromy byly v Brnì v roce 1924 a rok poté ho mìla i Plzeò. Málokdo ví, proè v Brnì mají pod stromem kasièku na peníze. Bylo to na podnìt spisovatele Rudolfa Tìsnohlídka, který našel o Vánocích v lese opuštìnou holèièku. Peníze, které se takto vyberou pøispívají na výstavbu dìtského domova pro opuštìné dìti. Snad nejslavnìjší èeský vánoèní strom byl v roce 1999 postaven ve Vatikánu - na námìstí svatého Petra. Mìøil 24 metrù a byl z Beskyd.
V Èechách se skládá štìdroveèerní veèeøe vìtšinou z kapra a bramborového salátu. Pojïte se spolu se mnou podívat, jak se slaví Vánoce ve dvou zemích Evropy.
V Anglii mají Vánoce své zvláštnosti. Dárky se nenadìlují 24. prosince, ale a¾ druhý den ráno a nosí je Father Christmas. K jídlu mají slavnostní menu, které je z drùbe¾e a rybích pokrmù. Jako hlavní chod je krocan s masitou nádivkou a kaštany. Také tradièní je vánoèní pudink. Do nìj se uschová mince a kdo ji najde, ten má po celý rok zaruèenì štìstí. Nemyslete si ale, ¾e je to klasický pudink jak ho známe. Slo¾ení tohoto pudinku je: sušené švestky, hrozinky, strouhanka, ta je z èerného chleba, mouky, vajíèek, sklenièky brandy, oøíšky s perníkem a hovìzí lùj. Pøesný recept mám, kdyby si ho nìkdo chtìl udìlat.
Ve Francii v Provence se zrodila tradice stavìní jeslièek. Do této oblasti to pøinesli mniši øádu Františkánù, kteøí podle vzoru Františka z Assisi znázoròovali scénu narození Jezulátka. Francie je po svìtì známá svým dobrým jídlem a dobrým pitím, tak¾e o Vánocích je jedna velká hostina. Je slo¾ená a¾ z dvanácti chodù. Ústøice, klobásky, peèená šunka, saláty. A jako hlavní chod je zde také krocan, plnìný kaštanovou nebo laný¾ovou paštikou. Na stole se najdou škeble, ¾abí stehýnka i kaviár. Nesmí chybìt sýr. Jako desert je tak zvaný Kristùv chléb, ozdobený cukrovou pìnou. Na ten recept ale nemám.
Skoro ka¾dá zemì má své specifické zvyky a obyèeje. Pro mì jsou ty èeské ty nejhezèí. Mo¾ná proto, ¾e jako dítì jsem za¾ila moc hezkých Vánoc v kruhu rodiny. A tyto zvyky se sna¾ím pøedávat dál, svým dìtem.
Olga Kotaèka
K èlánku je zpracovaná prezentace v Power Pointu. Napsat o ni si mù¾ete zde