-  Obor s dlouhou tradicí

Umělecké odlévání je oblast slévárenství s dlouhou tradicí, jejíž význam se však začíná plně doceňovat a chápat až v současné době. Umělecká litina sehrává nezanedbatelnou roli ve vývoji techniky i výtvarné tvorby. Umělecká litina stála také u zrodu průmyslového designu a od svého vzniku měla velký význam pro studium závislosti tvaru a pevnosti strojních součástí a jako předchůdce ocelových konstrukcí ve stavitelství a v architektuře.

Umělecká litina byla také vždy prestižní záležitost podniku  ČKD Blansko. Její tradice se zde datuje od počátku 19. století, ale provoz hutě a hamru byl v Blansku zahájen již v roce 1698.

Kov, hamr a hrabě ze Salmu

Kovy, především železo, ovlivňují po staletí život na Blanensku. V prvních desítkách let po založení hutě, která se stala základem dnešního velkého strojírenského podniku, se zde vyráběly nejrůznější druhy kovaného železa. Po neustálém rozšiřování sortimentu výroby se počátkem 19. století staly blanenské železárny jedním z předních podniků rakousko-uherské monarchie. Velkou měrou se o rozvoj podniku zasloužil hrabě Hugo František ze Salmu, který vedení společnosti převzal v roce 1807 od svého otce Karla Josefa. Obklopil se nejpovolanějšími odborníky a v roce 1812 byla v Blansku uvedena do provozu první kuplovna v českých zemích. Již předtím v roce 1810 však získaly železárny tzv. tovární privilegium a o rok později výlučné právo na "odlévání velkých litinových rour nastojato". Tehdejší přední rakousko-uherský slévárenský odborník Ludwig Beck označil blanenské železárny za vzorovou školu slévárenství a úřední zpráva z roku 1851 tvrdí, že "...není v rakouské monarchii žádný železářský závod, který by mohl soutěžit s blanenskými železárnami v čistotě a kráse litiny".

Lití jako opravdové umění

Litina vstoupila do společenského užívání jako nejrozsáhlejší a nejuniverzálnější kov. Uplatnila se jako levná náhrada drahých kovů a pro své vlastnosti vyhověla také náročným požadavkům na odlévání uměleckých předmětů. Od počátku 19. století se už v Blansku neodlévalo pouze pro potřeby průmyslu, ale vznikla zde nová tradice zvláštního druhu umění - umělecké lití. A tak už v roce 1829 obeslaly blanenské železárny svými velkými litinovými sochami i menšími plastikami Průmyslovou výstavu v Praze a na 1. všeobecné rakouské živnostenské průmyslové výstavě ve Vídni v roce 1835 byla umělecká díla z Blanska ohodnocena zlatou medailí, kterou o čtyři roky později na druhém ročníku obhájila.

Když byl v první polovině 19. století zřízen v podniku umělecký ateliér a byli najati výtvarníci a architekti, stalo se umělecké lití nedílnou součástí výrobního programu, jehož věhlas se rychle šířil. Bohaté uplatnění našla umělecká litina při stavbě lázeňských kolonád, při budování pomníků a památníků, z Blanska pocházelo také například litinové oplocení Hofburgu ve Vídni stejně jako kandelábry vídeňského městského divadla a portály, mosty a kiosky v Prátru. Velká socha klečícího anděla také doputovala v roce 1863 z Blanska až do Nubijské pouště nedaleko Chartůmu. Neodlévaly se však jen monumentální plastiky. V blanenském ateliéru vzniklo také mnoho menších ozdobných předmětů, například medailónů, plaket, podnosů a talířů, z nichž nejznámější je patrně tzv. Wimbledonská mísa, kterou na sklonku 17. století vytvořil norimberský cínař Kaspar Ederlein a která je od roku 1884 udělována vítězce dvouhry žen na tenisovém turnaji v londýnském Wimbledonu. Že byla tato trofej vyrobena v Blansku, je jisté, zda zde byl vyroben přímo originál, je dodnes předmětem sporů. Ke svému vrcholu dospěla produkce umělecké litiny na konci 19. století, kdy se začal silně uplatňovat nový výtvarný směr secese.

Od megalomanských soch k lucernám

Po druhé světové válce zaznamenalo umělecké lití v Blansku citelný útlum, přesto však ani tehdy nebylo zcela zastaveno. Vyráběly se především drobné předměty suvenýrového charakteru především pro potřeby podniku. Po roce 1948 vznikaly v ateliéru monumentální sochy různých státníků, kteří našli své místo na mnoha českých a slovenských náměstích.

Nová historie uměleckého lití v Blansku se začala psát po roce 1989. Výroba se rychle přeorientovala na potřeby trhu, takže dnes uměleckému lití dominuje produkce pro vybavení městských mobiliářů. Od ozdobných kašen a fontán přes točité schody s velkým výběrem nejrůznějších zdobných prvků, lavice, květinové stolky a zahradní vázy až po repliky historických plynových luceren a sloupů, které zdobí historické centrum v nejednom českém městě. Rozšiřuje se stále výroba drobných dekorativních předmětů a plastik (i těch velkých). Nezanedbatelná je ale také spolupráce s památkáři na rekonstrukcích exponátů a historického vybavení hradů a zámků.

Stále živá historie

Umělecké lití je především ruční práce stejně jako jiné druhy umění. Znamená to, že i v dnešní supermoderní době zůstávají pracovní postupy stejné, jako tomu bylo kdysi. Dochází jen k určité modernizaci procesu tavení kovů. Stejné jako před 300 lety jsou i materiály, ke kterým se "umělci" vrátili po neúspěšných pokusech s materiály moderními.

O jeho potřebnosti tohoto oboru svědčí i stále rostoucí poptávka po umělecké litině nejen doma, ale i v zahraničí. Zatímco největší zakázkou doma byla celková rekonstrukce náměstí ve Frýdku-Místku, za hranice směřovala díla z blanenské slévárny například do rakouského Bad Ischlu a odpadkovými koši se nechala vybavit Brusel.

Vít Koláček