Náš genius Jára, neúnavný cestovatel, se té¾ neustále zabýval mo¾nostmi rychlého pøesunu. Silnice v té dobì byly hrbolaté, ba mizerné, uva¾oval tedy o mo¾nostech pøesunu vzduchem. Znal výsledky všech pokusù hrabìte Zeppelina, sám dostal mo¾nost jeho vzducholoï vyzkoušet, zúèastnil se pøeletu Alp, ale toto vznášedlo mu pøipadalo, jak odbornì øíkal, vachrdlaté. Zvláštì potom, kdy¾ se stal jednou svìdkem toho, jak se jeho pøítel pøi pokusu o zaparkování vzducholodi naboural do hangáru. Sám tehdy pohotovì tento malér zachytil deskovým fotoaparátem, ale u¾ vìdìl, ¾e je v tom létajícím doutníku ukryto èertovo kopýtko.
Zjistil té¾, ¾e vzducholodì se mohou stát høíèkou poèasí a to zejména vìtru. Uva¾oval o létajícím stroji jiného druhu. Inspirován dlouholetým pozorováním ptactva sestrojil si zvláštní závìsné zaøízení a jednoho dne se rozhodl tento pøístroj vyzkoušet. Vystoupil za pomoci pøátel na kopec Zebín u Jièína, nebo» tento, jako bývalá sopka, mìl pøíhodné pøíkré a holé svahy.
Pøipnul si køídla na ramena a prostrèil pa¾e do poutek a za zpìvu písnì :“Bývali Èechové statní junáci“ se rozebìhl. Jak veliké bylo nadšení, kdy¾ se vskutku vznesl a doletìl nad zírajícím davem lidí a¾ k Libosadu v Jièínì, to si dovedete pøedstavit. Ještì staèil díky dobré termice obletìt známou jièínskou bránu a pozdravit ze vzduchu svého pøítele Panochu, který byl mìstským vì¾ním.
Sám byl pøekvapen s jakou lehkostí se dají pøekonat vzdálenosti, i kdy¾ si uvìdomoval, ¾e pøi delších letech je mo¾no napøíklad dostat køeè do rozpa¾ených pa¾í a popøípadì mù¾e dojít k trombóze.
Jeho obavy jsou nyní potvrzeny mnoha nákladnými vìdeckými experimenty, kdy cestujícím v letadlech je kladeno na srdce nosit specielní podkolenky a chodit, èi aspoò pohybovat nohama. Je neuvìøitelné, ¾e Jára toto vše u¾ dávno vìdìl a nepotøeboval k tomu ¾ádné aparatury. Nezbývalo mu nic jiného ne¾ zasednout ke stolu v pracovnì a pøemýšlet, kreslit a poèítat. Jeliko¾ byl náru¾ivým cyklistou, myslel si, ¾e by bylo mo¾no pohánìt létací stroj šlapáním, i kdy¾ nevìdìl pøesnì jakým zpùsobem. Zkusil nìkolik øešení, ale nedosáhl pøi tìchto svých pokusech rychlostí, které by ho uspokojily. Na pøilo¾ených snímcích mù¾eme vidìt nìkolik zdaøilých konstrukcí, které mo¾no pova¾ovat za studijní prototypy. Ale ani jeden z nich se nedostal do výroby, nebo» Jára ve své fanatické touze po dokonalosti neuznal tyto prototypy za nìco, s èím by se mohl ukázat na veøejnosti. Proto stále tvoøil pøedìlával a opìt znièil ji¾ hotové létací stroje a mnohdy ani nedovolil pøátelùm je vyfotografovat, proto jsou nìkteré snímky nedokonalé, nebo» byly zhotoveny tajnì. Aby nevzbudil pozornost okolí, rozlo¾il v¾dy létací stroje a pøevá¾el je na nenápadném vozíku ta¾eném psem. Zachoval se jenom jeden snímek, na kterém veze létací stroj k pokusnému letu, peèlivì ukrytý v bandaskách na mléko. Jára je pøevleèen za selku, pomocník za dívku, opírající se o vozík. Nepodaøilo se zjistit identitu øeznického psa. Je pochopitelné, ¾e pøi svém nebývalém intelektu, dnes zvaném IQ, dokázal vyrábìt na tehdejší dobu neuvìøitelné modely, které sice jak¾-tak¾ létaly, ale jemu v touze po naprosté dokonalosti prostì nevyhovovaly. Stále tvoøil a zkoušel, jak je vidìt na nìkolika dochovaných snímcích. Pomalu si uvìdomoval, ¾e bude muset jít ještì dál a vyu¾ít novodobý vynález a sice motor, který zkonstruoval jeho dávný mentor Gottlieb Benz.
Ten poznal Járu ji¾ jako tøíletého a všiml si jeho nebývalé inteligence. Kdy¾ toti¾ jednou dlel na odpoèinku ve svém domì v Riesengebirge, spatøil na procházce skupinku dìti, jak lezou na strom. Na jeho dotaz, co ¾e to dìlají, odpovìdìla tato dítka, ¾e jdou na hrušky. Jen jeden chlapec sedìl klidnì opodál na mezi. A to byl náš Jára. Benz se ho zeptal, proè nejde na hrušky s ostatními, a on zdvoøile, a pochopitelnì , ¾e plynnì nìmecky (!) odtušil: „Nejsem blbej, copak nevidíte, ¾e lezou na dub?“ Po tomto lapidárním dùkazu nesmírné vyspìlosti si nìmecký geniální vynálezce Járu oblíbil a u¾ od dìtství ho zasvìcoval do technických problémù. Mnohdy si od nìj nechal napovìdìt i jejich øešení.
Nápad s motorovým pohonem vlastnì vyøešil veškeré problémy. Po øadì tajnì provádìných pokusù nastal onen dlouho oèekávaný den, kdy Jára Cimrman vzlétl za úèasti veøejnosti. Podaøilo se mu uletìt neuvìøitelných 850 metrù. Mohl ve skuteènosti uletìt více, ale nepoèítal s tak dlouhým letem a proto nemìl dostatek bezinu. Po tomto pokusu následovaly mnohé další a Jára se dokonce odvá¾il vzít sebou na jeden let i svého vìrného pøítele Sudimíra Oèko, pozdìji i další pøátele.
Podaøil se jim nìkolikrát dost dlouhý let a tak mohl náš Jára pokraèovat v dalších pokusech. Rozhodl se, ¾e se pokusí zkonstruovat létající vodní èlun, tedy vodní letadlo, èili hydroplán. Zhotovil nìkolik prototypù, které vzbudily velký zájem obyvatelstva a bøehy Máchova jezera v¾dy lemovaly zástupy divákù, kteøí obdivovali nevídané, skoro sebevra¾edné akrobatické obraty odvá¾ného Járy. Tìmito povedenými experimenty dokázal Jára dostateènì, ¾e je mo¾no pøemis»ovat se jak ve vzduchu, tak i v luftì a startovat ze zemì i z vody. V tomto smìru pova¾oval proto své poslání prùkopníka vzduchoplavectví za skonèené. Vìnoval se jiným úkolùm, odlo¾il vše a¾ do té doby, ne¾ se rozhodne vymyslet letadla trysková.
Poznámka autorova: nìkteøí neu¾ilci a závistivci se domnívají, ¾e mi nepøísluší právo psáti o Járovi Cimrmanovi. Jsou na omylu. Nejen, ¾e mi z mých vzpomínek neplynou ni¾ádné zisky pekunérní jako jim, ale prostì pokládám za svoji povinnost zaznamenat to, co jsem kdysi vyslechl, i to, co jsem dalšími výzkumy sám zjistil.
Dávno je tomu, kdy jsme celé dlouhé veèery a noci s Dr. Hedvábným, znalcem Cimrmanovým, prosedìli a hovoøili o tomto géniovi, kterého mùj pøítel, pro ouøady té¾ Karel Velebný zvaný, znal ještì osobnì. Odtud jsou mé informace a jen skuteènost, ¾e Dr. Hedvábný ji¾ není mezi námi zamezuje tomu, aby vám o tom povìdìl sám.
Náš genius Jára, neúnavný cestovatel, se té¾ neustále zabýval mo¾nostmi rychlého pøesunu. Silnice v té dobì 
byly hrbolaté, ba mizerné, uva¾oval tedy o mo¾nostech pøesunu vzduchem. Znal výsledky všech pokusù hrabìte Zeppelina, sám dostal mo¾nost jeho vzducholoï vyzkoušet, zúèastnil se pøeletu Alp, ale toto vznášedlo mu pøipadalo, jak odbornì øíkal, vachrdlaté. Zvláštì potom, kdy¾ se stal jednou svìdkem toho, jak se jeho pøítel pøi pokusu o zaparkování vzducholodi naboural do hangáru. Sám tehdy pohotovì tento malér zachytil deskovým fotoaparátem, ale u¾ vìdìl, ¾e je v tom létajícím doutníku ukryto èertovo kopýtko. 
Uva¾oval o létajícím stroji jiného druhu. Inspirován dlouholetým pozorováním ptactva sestrojil si zvláštní závìsné zaøízení a jednoho dne se rozhodl tento pøístroj vyzkoušet. Vystoupil za pomoci pøátel na kopec Zebín u Jièína, nebo» tento, jako bývalá sopka, mìl pøíhodné pøíkré a holé svahy. 
dovedete pøedstavit. Ještì staèil díky dobré termice obletìt známou jièínskou bránu a pozdravit ze vzduchu svého pøítele Panochu, který byl mìstským vì¾ním. 
k trombóze. 
pracovnì a pøemýšlet, kreslit a poèítat. Jeliko¾ byl náru¾ivým cyklistou, myslel si, ¾e by bylo mo¾no pohánìt létací stroj šlapáním, i kdy¾ nevìdìl pøesnì jakým zpùsobem. Zkusil nìkolik øešení, ale nedosáhl pøi tìchto svých pokusech rychlostí, které by ho uspokojily. Na pøilo¾ených snímcích mù¾eme vidìt nìkolik zdaøilých konstrukcí, které mo¾no pova¾ovat za studijní prototypy. Ale ani jeden z nich se nedostal do výroby, nebo» Jára ve své fanatické touze po dokonalosti neuznal tyto prototypy za nìco, s èím by se mohl ukázat na veøejnosti. Proto stále tvoøil pøedìlával a opìt znièil ji¾ hotové létací stroje a mnohdy ani nedovolil pøátelùm je vyfotografovat, proto jsou nìkteré snímky nedokonalé, nebo» byly zhotoveny tajnì. Aby nevzbudil 
pozornost okolí, rozlo¾il v¾dy létací stroje a pøevá¾el je na nenápadném vozíku ta¾eném psem. Zachoval se jenom jeden snímek, na kterém veze létací stroj k pokusnému letu, peèlivì ukrytý v bandaskách na mléko. Jára je pøevleèen za selku, pomocník za dívku, opírající se o vozík. Nepodaøilo se zjistit identitu øeznického psa. Je pochopitelné, ¾e pøi svém nebývalém intelektu, dnes zvaném IQ, dokázal vyrábìt na tehdejší dobu neuvìøitelné modely, které sice jak¾-tak¾ létaly, ale jemu v touze po naprosté dokonalosti prostì nevyhovovaly. Stále tvoøil a zkoušel, jak je vidìt na nìkolika dochovaných snímcích. Pomalu si uvìdomoval, ¾e bude muset jít ještì dál 
a vyu¾ít novodobý vynález a sice motor, který zkonstruoval jeho dávný mentor Gottlieb Benz. 
hrušky s ostatními, a on zdvoøile, a pochopitelnì , ¾e plynnì nìmecky (!) odtušil: „Nejsem blbej, copak nevidíte, ¾e lezou na dub?“ Po tomto lapidárním dùkazu nesmírné vyspìlosti si nìmecký geniální vynálezce Járu oblíbil a u¾ od dìtství ho zasvìcoval do technických problémù. Mnohdy si od nìj nechal napovìdìt i jejich øešení. 
Podaøil se jim nìkolikrát dost dlouhý let a tak mohl náš Jára pokraèovat v dalších pokusech. Rozhodl se, ¾e se pokusí zkonstruovat létající vodní èlun, tedy vodní letadlo, èili hydroplán. 
Zhotovil nìkolik prototypù, které vzbudily velký zájem obyvatelstva a bøehy Máchova jezera v¾dy lemovaly zástupy divákù, kteøí obdivovali nevídané, skoro sebevra¾edné akrobatické obraty odvá¾ného Járy. Tìmito povedenými experimenty dokázal Jára dostateènì, ¾e je mo¾no pøemis»ovat se jak ve vzduchu, tak i v luftì a startovat ze zemì i z vody. V tomto smìru pova¾oval proto své poslání prùkopníka vzduchoplavectví za skonèené. Vìnoval se jiným úkolùm, odlo¾il vše a¾ do té doby, ne¾ se rozhodne vymyslet letadla trysková.