|
||
Proto¾e
moji pøedchozí nápadnici nebyli stále to pravé,
zvolila jsem po poradì s jinými spolu¾áky ten
nejmodernìj¹í komunikaèní prostøedek - Internet.
Nyní jsem se neradila s Katkou a Petrou, ale se spolu¾aèkou
Danielou, která nejlépe prospívala ve pøedmìtu výpoèetní
technika. Obratnì jsme slo¾ily seznamovací inzerát a
v nepøítomnosti vyuèujícího jej odeslaly. Dnes mám
pocit, ¾e pan profesor na¹e konání stejnì nìjakým
zpùsobem mìl pod kontrolou, proto¾e pøí¹tí hodinu
výpoèetní techniky byla rubrika seznámení zablokována.
Ale i tato chvíle staèila k tomu, ¾e se na scénì
objevil nìkdo. Pan in¾enýr, podle nìho mu¾ krásný,
pøita¾livý ve vìku pouhých 26 let. Musím øíci,
¾e i moje spolu¾aèka Daniela mìla opravdu radost z
úspì¹nosti na¹í spoleèné akce. Proto¾e moje e-mailová
adresa byla zablokována, pøe¹li jsme na mobil. Já
jsem zalo¾ením romantièka, a tak si mì pan in¾enýr
získal kvìtnatostí svého písemného projevu. Ji¾
jsem se vidìla zasypána rù¾emi, jejich¾ první várku
jsem mìla obdr¾et na veèeøi ve známé restauraci
Modrá kachnièka, kam mne pan in¾enýr osobnì dopraví
vlastním automobilem. Tento vzdìlanec se prezentoval
také jako motorkáø, majitel svìtové znaèky Harley
Dawidson. Do výètu jeho dal¹ího majetku patøil i útulný
sídli¹tní byteèek, který mìl v osobním vlastnictví,
drahé jízdní kolo, cyklistická kombinéza a rogalo.
On, i jeho rodina mìli být vìøící, matka byla uèitelka
a otec ve slu¾bách generálního øeditele. Jeho bratr
byl majitelem autoopravny, druhé ¾eny a geniální
dcery Beáty. Byla jsem tím v¹ím okouzlena. Pak do¹lo
k první schùzce, a jak je asi pro mì obvyklé, bylo
to u fontánky na Malostranské. Tì¹ila jsem se na veèeøi
v exkluzivním restaurantu, ale tento den byl tento
podnik asi rezervovaný pro nìkoho jiného. Pan in¾enýr
Artur byl také ponìkud star¹í, tak to asi dìlají pøi
tomto seznámení v¹ichni mu¾i, mìl del¹í kudrnaté
tmavé vlasy a brýle lenonky. Byl obleèen sportovnì a
podle toto vypadala i na¹e schùzka. ©li jsme pì¹ky
do letenských sadù, mìl zálibu v kyvadlu, které tam
kdysi nechal instalovat pan prezident Havel. Blí¾e mne
seznámil se svojí rodinou. Nejradìji ze v¹ech mìl
svojí neteø Beátku, o které mìl oblíbené úsloví
- Jo Beátka, moje chytrá opièka. Tato høíèka pøírody
a vrchol lidské inteligence ¾ila se svojí matkou,
první ¾enou jeho bratra v malém mìsteèku nedaleko
Prahy. Její matku, paní Irenu, také nesmírnì
obdivoval. Mìl k ní vøelý vztah, proto¾e o toto dítì
vzornì peèovala se svým druhem, majitelem místního
baru. Stejný obdiv mìla i její pøítelkynì paní
Adriana, svobodná matka, uèitelka z mateøské ¹kolky,
která spojila svoji ¾ivotní dráhu s Al¾íøanem. Tì¹il
se, ¾e tento mu¾ jej dozajista pozve do své domoviny
a on tak za pøijatelnou èástku nav¹tíví Afriku.
Druhá pøítelkynì byla jeho tajnou, nenaplnìnou láskou.
Byla to erotická taneènice, která dokonce vystupovala
ve známém poøadu Peøíèko, na co¾ byl pan Artur nále¾itì
hrdý. |
||
Dále se
rozpovídal o svých dal¹ích zálibách. Kromì jízdy
na motocyklu to bylo bezmotorové létaní. Pan Artur
byl rád, ¾e jsem drobné postavy, proto¾e v tomto pøípadì
by nám staèilo pouze jedno rogalo. Letìla bych zavì¹ena
pod ním. To nebylo u erotické taneènice Ur¹uly mo¾né,
proto¾e byla urostlá a mìla bujné silikonové poprsí. Panu
Arturovi se sice velmi líbilo, ale tvrdil, ¾e pøi
letu klade velký odpor vzduchu. Jako laik v tomto
sportovním odvìtví jsem tuto skuteènost neumìla nále¾itì
posoudit. Za to jsem byla panem Arturem lehce vypeskována.
Také se mi svìøil, ¾e nìkolik let ¾il s
instruktorkou potápìní sleènou Pavlou. Jejich sou¾ití
mu velmi vyhovovalo. Tato sleèna, díky své dnes
vyhledávané profesi, platila ve¹keré výdaje spojené
s provozem domácnosti. ©patné to nebylo ani v létì,
kdy¾ ji doprovázel do tréninkových táborù u moøe.
Díky ní poznal celou øadu pøímoøských letovisek.
On sám byl zamìstnancem norské firmy, ale pùvodnì
pracoval tam, kde pøed smrtí pracoval mùj otec, a nyní
je tam zamìstnán i mùj strýèek a bratranec. Kdy¾
zjistil tuto skuteènost, projevil nezvyklou skromnost a
nechtìl, abych o na¹em vztahu strýèkovi a synovci
cokoliv øíkala. S láskou vzpomínal na studentská léta,
která strávil na gymnáziu v Roudnici, kde byl samozøejmì
premiantem, a na léta strávená na strojírenské
fakultì. Byl rád, ¾e jsem drobné postavy, a okam¾itì
se zajímal o moje stravovací zvyky. On je velmi
skromný, ¾ivil se pøevá¾nì rohlíky, na které
bravurnì pøepoèítával ve¹keré výdaje. Svìøil
se mi i s tím, ¾e si je nejradìji kupuje ve Veèerce,
kde na vèerej¹í dostával slevu. Také mi dùvìrnì
sdìlil, ¾e od studentských let rád paøí, k jeho
nejoblíbenìj¹ím nápojùm patøil citrónový
fernet, kubánský rum, d¾in, vodka a nìkdy se jeho ¾ivot
obohatí irskou kávou. To bylo ale tehdy, kdy¾ to
platil nìkdo jiný, nebo firma. V soukromí dával
rozhodnì pøednost vodì se sirupem. Proto mi øekl, ¾e
velmi rád vozí ¹éfovou a spolupracovníky na Klepáè,
kde se tìmto radovánkám bezmeznì oddává. Závidìl
svému kolegovi Ev¾enovi, ¾enatému otci dvou dìtí,
kterému nyní vìnuje ¹éfová nejvìt¹í pøízeò.
Jinak mi popøál v¾dy dobrou noc, proto¾e byly
prázdniny, velmi decentnì kolem desáté dopoledne mi
popøál krásný den. Poté byl pan Artur zaneprázdnìn
i spoleèensky. Byl natolik pozorný, ¾e i z víkendu
na Klepáèi, kde byl se svými spolupracovníky, mi
posílal zprávy o své sportovní èinnosti, ale i o
stavu konzumace. Naveèer v¹ak ve¹keré zprávy
ustaly. V pondìlí se musel z tìchto aktivit
vzpamatovat, v úterý se ozval a ve støedu
následovala dal¹í schùzka, kdy jsem byla pozvána do
kina Galaxie. Asi jsem mìla být celkovì ohromena,
proto¾e mi Artur pøedstavil dal¹í svùj trumf,
osobní automobil Felícii. V inzerátu sice deklaroval
terénní vùz Honda, ale sdìlil mi, ¾e pro jízdu do
kina se toto auto nehodilo. Lístky zakoupil sám, a svìte
div se, byla jsem obdarována popcornem. Abych si ale o
sobì moc nemyslela - podle nìho jsem pouze tuctová
dívka - tento pamlsek mi zakoupil proto, ¾e tím
získal 2 body do spotøebitelské soutì¾e, a pøí¹tì
bude mít jeho chytrá opièka Beáta popcorn zcela
zdarma. Beáta je toti¾ podle nìho také velmi ¹etrná
a on u ní stoupne opìt v cenì. V tu chvíli jsem mìla
pocit, ¾e mu vlastnì o nìjaký vztah nejde. Miloval
vroucnì jednu bytost, a to byla jeho Beáta, a ne¾ zaèalo
pøedstavení, neustále mne omraèoval jejími ¹kolními
výsledky, inteligencí a tím, jak je mu toto dítì
podobné. I kdy¾ se na filmovém plátnì zaèal
odvíjet pøíbìh, mìla jsem pocit, ¾e tu jeho Beáta
je nìkde s námi. Po pøedstavení jsem mìla ¾ízeò,
ale limonádu jsem si musela zakoupit ji¾ sama. Byla
jsem ráda, ¾e jedeme domù, proto¾e matka mì nìkolikráte
volala s obavou, zda jsem v poøádku. Ani jsem jí nesdìlila,
¾e pøed kinem mi Artur pøedvedl svou garsoniéru na
sídli¹ti. |
||
Myslím,
¾e si vùbec potrpìl na okázalá gesta. Kdy¾ jsme pøijeli
pøed ná¹ dùm, kde byla sousedka se svým druhem,
najednou mi padl kolem krku a zaèal mì vá¹nivì líbat.
V pøestávkách mezi tím vykøikoval nìco o snoubence
a vá¾né známosti. Zá¾itkù bylo tolik, ¾e jsem si
v¹e musela nìjak uspoøádat, ale pocit ¹tìstí mezi
nimi nebyl. Pøevládal ve mnì pocit trapnosti, ale
myslela jsem si, ¾e se tøeba nìco zmìní. Poté jsme
si od sebe vzájemnì odpoèali, proto¾e o víkendu
vezl Beátu ke svým rodièùm do Roudnice na prázdniny.
Na mùj dotaz, ¾e ji veze snad k jejímu tatínkovi, mi
sdìlil, ¾e ten nemá toto zázraèné dítì rád,
stejnì jako její dìda. Zálibu v Beátì ale mìla
její babièka, které byla údajnì podobná. Pøi této
pøíle¾itosti vyjádøil obavu, zda se já budu Beátì
líbit. Ona toti¾ lustruje v¹echny jeho pøátele a známé,
a velmi kritická je k zejména k ¾enskému pohlaví,
jenom proti bývalé pøítelkyni nemìla nic, uèila ji
toti¾ podmoøskému potápìní. Kdy¾ jsem se mu sna¾ila
oponovat, ¾e snad o mnì nebude rozhodovat desetiletá
holka, smrtelnì jsem jej urazila. ®ádal mì rezolutnì,
abych se mu za tuto nehoráznost omluvila. Jak mù¾e nìjaká
sleèinka s mozeèkem slepice urá¾et Beátu, jeho
chytrou opièku. V tu chvíli bych ho s chutí nìèím
pra¹tila, ale jedna skuteènost mi to nedovolila. Jezdíme
ka¾dý rok v èervenci s matkou do Mariánských Lázní,
a sobotní autobus jede z Florence v 6:30. První
autobus z na¹eho bydli¹tì v¹ak vyjí¾dí po pùl ¹esté
a bratr nás letos na Florenc odvést nechtìl. Vyu¾ila
jsem tedy pana Artura, který slíbil, ¾e mne s matkou
a kufry odveze. Z tohoto dùvodu jsem se nechala takhle
poní¾it a pøistoupila jsem je¹tì na jednu schùzku.
Bylo to ve støedu odpoledne, bylo údìsné vedro a
chystalo se k bouøce. Se¹li jsme se netradiènì na
Vltavské. Musím je¹tì podotknout, ¾e pan Artur by
se uplatnil i jako velící oficír. Na schùzku jsem
musela pøijít pøesnì, z dálky mne sledoval, zda
jsem èas dodr¾ela a s oblibou mì nechal èekat. Dìlal
to z dùvodu, abych si jej více vá¾ila, a pak, byla
to taktika, kterou vymyslela samotná Beáta. Inu, jeho
chytrá opièka. Také pøezku¹oval moje znalosti z
oblasti techniky: Kdo podal patentní pøihlá¹ku na
elektronický telefonní pøístroj s kovovou membránou
(r. 1876 Alexander Graham Bell). Kdyby se mì zeptal,
kdo vynalezl telefon, nepøipadala bych si jako pitomec.
Zkou¹el moje znalosti z oboru jaderných elektráren,
zde se projevil jako èásteèný rusofil, zamìøil se
hlavnì na Sovìtský svaz. |
||
Také
projevil touhu být univerzálním géniem typu
Benjamina Franklina. Myslím si, ¾e na schùzce by mìl
øe¹it úplnì nìco jiného a ¾e si to asi spletl s nìjakou
vìdomostní soutì¾í. Kdy¾ nasadil bitvy druhé svìtové
války a ¹panìlské obèanské války, kde padl bratr
jeho dìdeèka, byla jsem vysvobozena. Potkali jsme jeho
spolupracovníka Ev¾ena. Ev¾en, jak jsem se ji¾ zmínila,
byl velmi pohledný, vysoce spoleèenský mu¾. Jen mìl
jednu chybu, byl ¾enatý a otec dvou dìtí. Ev¾en
rychle sjel oèima mùj zevnìj¹ek a byl viditelnì
spokojen. Ani jsem nevìdìl, ¾e má¹ tak pìknou koèku,
to bychom mohli nìkam zajít. Artur s tímto setkáním
vùbec nebyl spokojen a tvrdil, ¾e pospícháme. Ev¾en
byl viditelnì spokojen, jako ryba ve vodì. To je masíèko,
pravil, a lehce mne plácl pøes pozadí, a litoval, ¾e
mì s sebou Artur nevzal na podnikový veèírek. Tam
Artura doprovázela na Beátin pøíkaz její matka, s
èím¾ mu¾ská slo¾ka podnikové spoleènosti nebyla
moc spokojená. Ev¾en se k nám bravurnì pøidal a
vedl lehkou spoleèenskou konverzaci. Také kdy¾ mì
vzal lehce kolem ramen, bylo dosti zøejmé, ¾e to
Arturovi vadí. Pøi tom mi Ev¾en na nìho práskl, ¾e
Artur se chystá v nejbli¾¹ích dnech do Norska na slu¾ební
cestu. To u¾ ale bylo na Artura pøíli¹. Vypeskoval
svého spolupracovníka za u¾vanìnost, která jej bude
stát pohled, jej¾ mi bude nucen poslat. Milého Ev¾ena
to v¹ak vùbec nevyvedlo z míry a zaèal stáèet na¹e
kroky do malé vinárny na Letenském námìstí. Bìhem
cesty stále litoval, ¾e jsem nebyla pøítomna na
podnikovém veèírku, proto¾e Arturova spoleènice se
mu zdála vìkovì i tìlesnì pøíli¹ zralá. Artur
se ho sna¾il zbavit za ka¾dou cenu a hledal nejrùznìj¹í
výmluvy. Pak se Artur obrátil ke mnì, ¾e jdu pøíli¹
pomalu, vybavuji se s kdekým, a on díky tomu nesplní
svùj denní limit chùze. To se zase dotklo dru¾ného
Ev¾ena, který mu øekl, ¾e se stvoøením, jako jsem
já, by provádìl úplnì jiné vìci ne¾ pì¹í
turistiku. To se dotklo Artura, který mu dùraznì øekl,
a» nás nechá být, nebo ¾e zavolá jeho ¾árlivou
man¾elku. A tak jsem s drahým Arturem zùstala opìt
sama. Ten dlouho nemluvil a nápadnì zrychlil tempo chùze,
aby mì potrestal. Kdy¾ uvidìl, ¾e ji¾ skoro nemohu,
zastavil se a byl evidentnì spokojený. K plné
spokojenosti mu zøejmì chybìla omluva, a proto jsem
se mu musela omluvit za to, ¾e jsem s Ev¾enem mluvila.
Tyto jeho omluvy mi pìknì lezly krkem, ale vidina, ¾e
ji¾ v sobotu to v¹e skonèí odvezením na autobusové
nádra¾í, mi dodala potøebné síly i sebevìdomí. Mùj
klid vytoèil Artura do nepøedstavitelných obrátek a
vmetl mi do tváøe, ¾e si na moji rodinu vzal
reference u svého známého, který byl døíve jeho
spolupracovníkem a s kterým nyní létá na rogalech.
Mìl mu údajnì øíci, ¾e mùj otec dobøe vìdìl,
kde je jeho místo, ale já a moje matka nosíme nos poøád
nahoru. Také zaèal kritizovat nové vybavení na¹eho
bytu, které jsme provedly bìhem rekonstrukce a které
se mu zdálo pøíli¹ nákladné. Takové mrhání penìzi
by on rozhodnì
nepøipustil. Známý mìl prý obavy, aby se z mojí
matky nestala veselá vdova a v¹e neprohýøila. Také
se mu moc nezdál ná¹ pobyt ve svìtových lázních,
co¾ je urèitì finanènì velice nákladné. Kdy¾
jsem mu oponovala, ¾e matka má tento pobyt lékaøem
doporuèen ze zdravotních dùvodù, øekl mi, ¾e by
bábu vyléèil jinak. Pìknì jí nasadit hladovku, aby
poøádnì zhubla a tak si organismus proèistila,
koupat by se mohla na koupali¹ti a masírovat bych ji
mohla já. Taky by mohla jezdit na kole a v batohu vozit
koèku do pøírody, aby mìla poøádnou zátì¾ a nìco
vypotila. To v¹e konzultoval s pøítelem, který by si
s babou poradil, proto¾e je sám ji¾ dvakrát ¹»astnì
rozvedený a dennì matku sleduje v jejím poèínání.
Pøi této pøíle¾itosti Artur vyzvedl vysoké kvality
vlastností své matky, která je za v¹ech ¾ivotních
situací opro¹tìna od lehkomyslností. Jezdí na
dovolenou jedinì do spøátelených farností, zejména
si oblíbila ®itavu, kde její pobyt vyjde s pomocí Bo¾í
i místních farníkù velmi levnì. Z celé jejich
rodiny nikdy ¾ádné láznì nepotøeboval a jak je jim
dobøe na svìtì! V tomto jeho svatém rozhoøèení
jsme do¹li kolem jeho oblíbeného kyvadla èasu a¾ na
Klárov. Potom jsme do¹li pì¹ky a¾ k Petøínu. Bylo
pøí¹erné dusno, proto¾e se schylovalo k bouøce a
velmi ¹patnì se mi dýchalo, jsem toti¾ astmatièka.
Mìla jsem úplnì rozpukané rty a jedinou touhu,
napít se. Tím jsem Artura pìknì na¹tvala, proto¾e
Beáta, jeho chytrá opièka, by jej nìjakým pitím
neotravovala. Proto vyndal ze svého nezbytného batohu
malou broskvièku, kterou si ponechal po obìdì na veèerní
obèerstvení, a trpce litoval, ¾e se tohoto potì¹ení
kvùli mnì musí vzdát. Proto¾e tento nepatrný
kousek ovoce mùj stav nezlep¹il, dostala jsem
dovolení k nákupu dobré vody. Artur se osvì¾il
ovocnou ¹»ávou, proto¾e po dobré vodì je sti¾en
prùjmem. Kdy¾ jsem zaèala hledat pøedplatní
legitimaci, ¾e na Petøín vyjedeme lanovkou, Artur
rozhodl, ¾e pùjdeme pì¹ky. On si zásadnì
legitimaci nekupoval, nìkdy jel do zamìstnání na
kole, a proto jezdil na lístky, ale jak se pøiznal,
tak pøevá¾nì naèerno. Tento systém rovnì¾
vymyslela jeho vynalézavá malá ¹ibalka Beáta, se
kterou mohl konzultovat v¹e. Jídlo, obleèení,
kulturu i obsahy schùzek se sleènami, vèetnì tìch
na¹ich. Pøi vzpomínce na toto dítì si vzpomnìl, ¾e
bych se za mé nepøístojnosti s Ev¾enem mìla omluvit
i zde nepøítomné Beátì. Zlobil se sám na sebe, ¾e
v tom rozèilení na to pøedtím zapomnìl. Jeho neteø
toti¾ omluvy pøímo miluje. Kdy¾ jsme koneènì
vystoupali na Petøín, byla jsem únavou skoro mrtvá.
Zde se mi Artur svìøil s tím, ¾e Beátu, svou
chytrou opièku, sem vyná¹í na zádech, aby si
neunavila no¾ièky, co¾ si já nezasluhuji, proto¾e
mám nedostatky ve znalostech technického smìru. S
velkým opovr¾ením hodnotil zejména ty, které se
týkaly jaderných elektráren. Pak jsem byla trestána
dal¹ím usilovným pochodem ke stanici metra. Jakým zpùsobem
jsem se dostala domù, dodnes nemám zdání. Ten veèer
mi Artur ani nepopøál dobrou noc. Abych rozptýlila
matèiny obavy, zda Artur splní, co slíbil, poslala
jsem mu zprávu a on opìtnì svùj závazek vùèi nám
potvrdil. Stejnì ale matka byla a¾ do sobotního
odjezdu silnì podrá¾dìná, a její náladu nezlep¹ila
ani náv¹tìva v salonu Irena, kde jí její kadeønice
Andrea nechala dlouho èekat a také ji ostøíhala
jednu stranu víc. Proto její poèínání pøi balení
zavazadel bylo ponìkud chaotické a v¹e jsem odnesla
já. V té chvíli jsem nenávidìla celý svìt,
zejména Artura i kadeønici Andreu. U Artura jsem vìdìla,
¾e se ho brzy zbavím, a to samé jsem doporuèila
matce s její kadeønicí. V sobotu ráno jsem byla v pùl
páté probuzena do nevlídného de¹tivého rána,
které nejlep¹í vyhlídky na dovolenou neslibovalo.
Artur pøijel vèas a svùj závazek se ctí
splnil. Bìhem jízdy se matka neustálým ¹vitoøením
starala o plynulou konverzaci a s úsmìvem mu pøedala
velikou èokoládu pro Beátu. Dá se øíci, ¾e tím
se na¹e cesty rozdìlily, i kdy¾ zatím ne s
definitivní platností. Nevlídným poèasím nás pøivítalo
i místo na¹eho doèasného pobytu. Proto¾e jsme byli
po cestì unavené, vysprchovaly jsme se a vyhøívaly v
pelí¹ku. Druhý den mìl Artur odletìt do Norska. O
tom, ¾e mobilní telefony umo¾ní komunikaci snad i z
moøských hlubin èi nejvy¹¹ího vrcholku hor, mne pøesvìdèoval
drahý Artur svými zprávami o spoleèenských úspì¹ích
v daleké cizinì. Pilnì zde nav¹tìvoval místní
hospùdky, kde ochutnával nejen rùzné rybí
pochoutky, ale nespoèetné druhy piv a dal¹ích nápojù
obohacených rùznými stupni alkoholu. Hned druhý den
se po jeho boku zaèala objevovat jakási mladá,
krásná Sandra. Nejprve mi sdìlil, ¾e mu byla pøidìlena
jako prùvodkynì jejich mateøskou firmou. Nevím, zda
mu tuto dívku pøihrál do cesty sám osud, nebo jeho
zamìstnavatel, ale spí¹e mi zaèalo vadit jeho
detailní líèení milostných dobrodru¾ství s touto
sleènou. Pøímo obludnì mi líèil jejich milostné
dovádìní na plá¾i, kam ¹li údajnì sledovat
západ slunce. Hned následující dne jsem mìla být
ohromena tím, ¾e neteø Beáta souhlasila, aby pøi
návratu domù pøivezl spolu s dárky i sleènu Sandru.
Mohou pak spoleènì poznávat krásy rodného kraje,
taje pøírody a v neposlední øadì i jeho rodinu a nìkteré
farníky. Bláhovì se domníval, ¾e mì tímto sdìlením
úplnì znièí a já budu nìkde v koutku pøímo ¾rána
nepøízní svého osudu. V tom se hluboce mýlil. Nièím
mùj ¾ivot neobohatil, a dá se øíci, ¾e i svùj
praktický úèel splnil a já mìla dost jeho poni¾ování
a pletichaøení. Nìco tím spadlo z mé du¹ièky a
já byla opìt svá a zaèala se zase dívat na svìt
vlastníma oèima. Bydlely jsme v samém støedu mìsta
s vyhlídkou na kolonádu, odkud jsme vyrá¾ely na
dlouhé procházky pøekrásnými parky a já se plnì
zaèala vìnovat svým nejvìt¹ím zálibám, kreslení
a fotografování. V tomto mìstì máme díky
pravidelným letním pobytùm ji¾ celou øadu
známých, a tak se v ¾ádném pøípadì nenudíme.
Asi by se milý Artur divil, ¾e nìkolik pozvání jsme
musely z èasových dùvodù i odmítnout. Nám nejvíce
vyhovuje samota uprostøed této pøekrásné pøírody.
Kromì pøírodních krás vìnujeme ka¾doroènì
pozornost i nìkterým obchùdkùm, ze kterých si v¾dy
pøivezeme nìco na sebe. Jednoho dne upoutala na¹i
pozornost krásná ko¾ená bunda, zlevnìná o padesát
procent. Proto jsme se s matkou dlouze radil, zda ji
koupit èi nikoli. Je¹tì tý¾ den jsme se do butiku
vrátili a já si bundu vyzkou¹ela. Byla skvostnì
nádherná, padla mi jako ulitá, a tak jsem se o tuto
radost chtìla rozdìlit i s Arturem. To jsem ale nemìla
dìlat. Bylo mi pozdìji jasné, ¾e kdybych v tyto dny
udìlala cokoliv, bylo by asi v¹echno ¹patnì. Moji
velikánskou radost zkazil tím, ¾e mì dùkladnì
vyplísnil za rozhazovaènost, ke které mne matka snad
dokonce vybízí a schvaluje ji. Bìhem hovoru bravurnì
pøepoèítal cenu bundy na mo¾ný poèet rohlíkù,
který by se za tuto èástku dal poøídit. Tuto
nehoráznost by nemohl ani náznakem sdìlit Beátì, ta
by se takové nerozvá¾nosti nedopustila, a to je jí
teprve deset let. Pøi jejich nedávném výletì do
zoologické zahrady ve Dvoøe Králové po celièký den
nechtìla nic jíst, ani pít z dùvodu nepøimìøených
cen, a¾ slabostí chudinka omdlela. Mìl ji rád i z
toho dùvodu, ¾e byla stejnì asketická jako on, strýèek
Artur. To mì úplnì vytoèilo a øekla jsem mu, ¾e
bude nejlep¹í, kdy¾ se ji¾ nebudeme stýkat. Tímto
sdìlením jsem Artura smrtelnì urazila, proto¾e to
byl v¾dycky on, kdo kopaèky dával, a ne aby je
dostával. Musím øíci, ¾e já jsem byla ráda, ¾e
jsem se milého Artura zbavila. Ne v¹ak moje matka,
která velmi trpce nesla pomluvy známého. Krátce po
na¹em pøíjezdu domù jí osud ubohého známého pøivedl
do cesty a matka jej podrobila krat¹ímu výslechu. Pøiznal,
¾e pana in¾enýra zná, a matku urazil tím, ¾e
neustále vyzvedával Arturovo vzdìlání a k
autorství pomluv se moc nehlásil. Pozdìji jsem se
zcela náhodnì dozvìdìla, ¾e Artur se dopustil
takových malých, nepatrných l¾í, kterými vylep¹oval
svojí osobu. Pracoval v továrnì, studoval pøi zamìstnání
a na ¾ádné gymnasium nikdy nechodil. Ve svém ¾ivotì
miloval jednu osobu, bezmeznì a oddanì. Touto bytostí
byla jeho neteø Beáta, a já nìkdy mìla pocit, ¾e
se tì¹í, a¾ tato dívka dospìje. Já litovala úplnì
jiné vìci. Ne Artura a jeho otrocké lásky k Beátì,
ale toho, ¾e jsem krásného a okouzlujícího Ev¾ena
nepotkala v dobì, kdy byl je¹tì svobodný. Je fakt,
¾e pìkní chlapi jsou nejdøíve zadaní. |
||
Jana Mareèková |
||