Na úpatí Jeseníkù mezi Krnovem a Mìstem Albrechticemi se rozprostírá malebná krajina, kterou si vzhledem k jejím pùvabùm a snad i strategické poloze, vybrala v roce 1968 Sovìtská armáda k vybudování obrovského tankodromu. Pokojnì ¾ijící obyvatelé pøilehlé krnovské osady Je¾níku tak dostali nové sousedy.
Do doby ne¾ tankové pásy pøetvoøily panenskou krajinu Je¾níku, ¾il dùchodce, obèan J.Z., spokojenì v prostém rodinném domku se zahrádkou. Pilné chlapské ruce s láskou obdìlávaly pùdu na zahrádce, mozolnaté dlanì se s neobyèejnou nìhou dotýkaly køehkých hlavièek tulipánù, karafiátù, macešek, petrklíèù a vší té bo¾í nádhery, kterou pìstoval pro potìchu svoji i kolemjdoucích.
K nejvìtším radostem jeho èinorodého ¾ivota však patøili králíci. Miloval je otcovskou nìhou a oni mu jeho lásku opláceli králièí oddaností. Ka¾dé ráno obtì¾kán králièími lahùdkami volal zpìvným hlasem, kterým mohl smìle konkurovat i samotnému Plácidovi Domingovi: „Klucííí u¾ se to neséé!“ A kluci - i kdy¾ to byly vlastnì králièí holky, se dychtivì tlaèily k dvíøkùm králíkárny, hebkými tlapkami se sápaly na pletivo a ukazovaly svá kula»ouèká bøíška.
Kluk – králík, byl v podstatì jeden. Byl to statný macek, který oddìlenì obýval samostatnou králièí garsonku, nebo» dle vyjádøení jeho majitele, to byl uèinìný sexuální maniak.
A právì tato vlastnost se chlípnému ušákovi nevyplatila. Králíkova sláva se šíøila v okolí a tak nebylo divu, ¾e se to dozvìdìla i tajná výzvìdná slu¾ba Sovìtské armády, která mìla oèi, uši i prsty všude.
Prostí pøíslušníci armády na kterých u¾ nejménì po dvì generace nezanechaly ušlechtilé èiny Timura a jeho party ¾ádné stopy, se sna¾ili v prùbìhu svého doèasného pobytu navazovat èilé obchodní styky s obyvatelstvem. Nabízeli k prodeji rùzné spotøební zbo¾í - jako holicí strojky, benzín, samovary, matrjošky, nábojnice, dokonce samopaly, fotoaparáty, magne»áky a jiné nedostatkové artikly.
Jednoho dne dva z podnikavých pøíslušníkù CA, kteøí se tajnými výzvìdnými kanály dozvìdìli o neobyèejných schopnostech králíka obèana J.Z. se dostavili do jeho domku se ¾ádostí o zapùjèení vìhlasného macka. Svoji ¾ádost odùvodnili slovy: „ U vas charóšij sámec. Éto sámec geroj! No, i u nas sámki.“ Úèel, ke kterému králíka potøebovali, naznaèili palcem prostrèeným mezi ukazováèkem a prostøedníkem. Obèan J.Z. pochopil. Ruské vojsko potøebuje rozmno¾it chov králíkù a chrabrý samec s vynikajícími reprodukèními schopnostmi na tom bude mít nejvìtší zásluhu.
I vzal obèan J.Z. man¾elèinu zánovní kabelu, láskyplnì pohladil ušáka po hedvábném ko¾íšku a s notnou dávkou pýchy na celý mu¾ský rod ho slavnostnì zapùjèil vojákùm.
Od té doby však u¾ nikdy nespatøil ani králíka, ani kabelu.
Svùj pohnutý pøíbìh uzavøel obèan J.Z. slovy: „Urèitì ho se¾rali, - grázli jedni! Kdybych si já vùl, koupil tenkrát ten samopal, tak jsem jim z toho jejich tankodrómu udìlal takovou králíkárnu, ¾e by na to do smrti nezapomnìli!“