Jedna z novinek chystaná na rok 2007 je nová expozice (a chovné zaøízení), její¾ výstavba probíhala bìhem letošního roku. Komplex voliér, které jsou tématicky zamìøeny, je v mnoha smìrech jedineèný. Dostal název Voliéry ptákù Tibetu a Èíny a zahrnuje voliéry, které mají pøedevším nahradit zastaralé a zcela nevyhovující voliéry ba¾antù pøi hlavní cestì.
Expozici ptákù Tibetu a Èíny tvoøí pìt voliér, z nich¾ 2 nejvìtší (první a poslední) jsou volnì prùchozí a umo¾òují tak zcela nerušený pohled na chovaná zvíøata. Všechny voliéry jsou vlastnì jakési okénka s pohledem do domoviny prezentovaných druhù ptákù a jednotlivými voliérami jako bychom pomyslnì sestupovali z nejvyšších nadmoøských výšek smìrem dolù. Návštìvníci mohou pøi troše fantazie tedy jít na túru korytem øeky od nejvyšších horských úboèí Himalájí a¾ do ní¾in východní Èíny. Ka¾dá z voliér je obývána ptaèími druhy typickými pro danou oblast a nadmoøskou výšku. Jedná se zejména o zástupce velmi zajímavé skupiny ptákù hrabavých (pøedevším ba¾antù). A proto¾e pøedlohou pøi aran¾ování voliér byly skuteèné biotopy v jednotlivých nadmoøských výškách, mohou návštìvníci ptáky pozorovat v pøirozené vegetaci doplnìné kamennými sestavami tak, jako by skuteènì procházeli rozmanitou, krásnou, ale ohro¾enou pøírodou Tibetu a Èíny.
A jaké pohledy se návštìvníkùm naskytnou?
1. voliéra „Himaláje“ (4 000 – 5 000 m n. m.)
Štíty hor a vysokohorská údolí Himaláje v nadmoøské výšce a¾ 4 000 – 5 000 m n. m. jsou pøedlohou pro první voliéru. Nejnápadnìjším ba¾antem je zde ba¾ant lesklý (Lophophorus impejanus) a svými hlasovými projevy je zajímavé kavèe èervenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Z rostlin zde napø. rostou pro tuto oblast typické rododendrony a kosatce. Celkovì je však v tìchto výškách ¾ivot velmi nároèný a tìmto podmínkám se pøizpùsobilo obecnì jen velmi málo rostlinných i ¾ivoèišných druhù. Pestrost opeøení samcù ba¾antù lesklých však bere dech. Tito ba¾anti svými silnými zobáky jako motykou vykopávají ze zemì koøínky a hlízy.
2. voliéra „Náhorní plošiny Tibetu“ (3 000 – 4 000 m n. m.)
Ve výšce 3000 - 4000 m n. m. se v horách Tibetu èasto nacházejí rovinaté i zvlnìné terény s typickými porosty rododendronù a azalek. Ty slou¾í k úkrytu vzácným ba¾antùm tibetským (Crossoptilon crossoptilon) a hranièní výskyt zde mají i u nás ¾ijící sýèci obecní (Athene noctua). Druhová skladba je v tìchto nadmoøských výškách ji¾ bohatší ne¾ ve velehorách, ale stále ještì pomìrnì malá napø. v porovnání s ú¾ivnými ní¾innými oblastmi východní Èíny. Zvláštností ba¾antù tibetských je napø. to, ¾e jsou monogamní. Snad i proto bychom marnì hledali rozdíly ve zbarvení samcù a samic.
3. voliéra „Bambusové porosty Seèuanu“ (2 000 – 3 000 m n. m.)
V nadmoøské výšce asi 2 000 – 3 000 m n. m. se v Seèuanu nacházejí rozsáhlé bambusové porosty a satyøi Temminckovi (Tragopan temminckii), spolu s kraskami èervenozobými (Urocissa erythrorhyncha) jsou jejich známými obyvateli, i kdy¾ k tìm nejznámìjším obyvatelùm patøí jistì pandy. V tìchto nadmoøských výškách je ji¾ citelná èinnost èlovìka a proto mnoho druhù zvíøat zde patøí k ohro¾eným. Ubývá i satyrù, tìchto zvláštních stromových kurù, jejich¾ samci se v dobì toku pøedvádí mnohem skromnìji zbarveným samicím.
4. voliéra „Junnan – smíšený les“ (1 000 – 2 000 m n. m.)
Lesní porosty Junnanu obývá vzácný ba¾ant Humeové (Syrmaticus humiae), horní stromové patro osídluje hrdlièka èínská (Stigmatopelia chinensis) a holub zelenokøídlý (Chalcophaps indica), keøové patro je domovem pro drozda èernoprsého (Turdus dissimilis) a na okrajích lesa, na volných prostranstvích, poletují èejky chocholaté (Vanellus vanellus). Druhová skladba je v tìchto porostech pomìrnì bohatá, ale zároveò zde dochází k mnohem èastìjším tlakùm ze strany èlovìka. Není divu, ¾e øada zvíøat patøí k vzácným a ohro¾eným. Ani ba¾ant Humeové neunikl konfliktùm s lidskou civilizací. Pøesto zde ještì mù¾eme vidìt i skupiny tvoøené jedním kohoutem a dvìmi slepicemi.
5. voliéra „Ní¾iny východní Èíny“ (0 – 1 000 m n. m.)
Jihovýchod Èíny je velice hustì osídlen èlovìkem, a to s sebou nese i zmìnu ¾ivotního prostøedí. Zatímco nìkteøí ¾ivoèichové se zmìnì pøizpùsobili, jiní se stali velmi vzácní a ohro¾ení vyhubením. Ní¾inné vodní plochy vzácnì obývají èírky dvouskvrné (Anas formosa), bì¾nìjší jsou volavky rusohlavé (Bubulcus ibis), v korunách stromù poletují hluèné straky modré (Cyanopica cyanus cyanus) a v houští ¾ije nenápadný kur bambusový (Bambusicola thoracicus). Ze zmínìných biotopù jsou právì ní¾iny druhovì nejbohatší. Mezi druhy, které se pøizpùsobily z èásti i zmìnám pøirozeného prostøedí v dùsledku pùsobení èlovìka, patøí právì drobný kur bambusový.
Štíty hor a vysokohorská údolí Himaláje v nadmoøské výšce a¾ 4 000 – 5 000 m n. m. jsou pøedlohou pro první voliéru. Nejnápadnìjším ba¾antem je zde ba¾ant lesklý (Lophophorus impejanus) a svými hlasovými projevy je zajímavé kavèe èervenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax). Z rostlin zde napø. rostou pro tuto oblast typické rododendrony a kosatce. Celkovì je však v tìchto výškách ¾ivot velmi nároèný a tìmto podmínkám se pøizpùsobilo obecnì jen velmi málo rostlinných i ¾ivoèišných druhù. Pestrost opeøení samcù ba¾antù lesklých však bere dech. Tito ba¾anti svými silnými zobáky jako motykou vykopávají ze zemì koøínky a hlízy.
ba¾antùm tibetským (Crossoptilon crossoptilon) a hranièní výskyt zde mají i u nás ¾ijící sýèci obecní (Athene noctua). Druhová skladba je v tìchto nadmoøských výškách ji¾ bohatší ne¾ ve velehorách, ale stále ještì pomìrnì malá napø. v porovnání s ú¾ivnými ní¾innými oblastmi východní Èíny. Zvláštností ba¾antù tibetských je napø. to, ¾e jsou monogamní. Snad i proto bychom marnì hledali rozdíly ve zbarvení samcù a samic.
bambusové porosty a satyøi Temminckovi (Tragopan temminckii), spolu s kraskami èervenozobými (Urocissa erythrorhyncha) jsou jejich známými obyvateli, i kdy¾ k tìm nejznámìjším obyvatelùm patøí jistì pandy. V tìchto nadmoøských výškách je ji¾ citelná èinnost èlovìka a proto mnoho druhù zvíøat zde patøí k ohro¾eným. Ubývá i satyrù, tìchto zvláštních stromových kurù, jejich¾ samci se v dobì toku pøedvádí mnohem skromnìji zbarveným samicím. 
Lesní porosty Junnanu obývá vzácný ba¾ant Humeové (Syrmaticus humiae), horní stromové patro osídluje hrdlièka èínská (Stigmatopelia chinensis) a holub zelenokøídlý (Chalcophaps indica), keøové patro je domovem pro drozda èernoprsého (Turdus dissimilis) a na okrajích lesa, na volných prostranstvích, poletují èejky chocholaté (Vanellus vanellus). Druhová skladba je v tìchto porostech pomìrnì bohatá, ale zároveò zde dochází k mnohem èastìjším tlakùm ze strany èlovìka. Není divu, ¾e øada zvíøat patøí k vzácným a ohro¾eným. Ani ba¾ant Humeové neunikl konfliktùm s lidskou civilizací. Pøesto zde ještì mù¾eme vidìt i skupiny tvoøené jedním kohoutem a dvìmi slepicemi.
Jihovýchod Èíny je velice hustì osídlen èlovìkem, a to s sebou nese i zmìnu ¾ivotního prostøedí. Zatímco nìkteøí ¾ivoèichové se zmìnì pøizpùsobili, jiní se stali velmi vzácní a ohro¾ení vyhubením. Ní¾inné vodní plochy vzácnì obývají èírky dvouskvrné (Anas formosa), bì¾nìjší jsou volavky rusohlavé (Bubulcus ibis), v korunách stromù poletují hluèné straky modré (Cyanopica cyanus cyanus) a v houští ¾ije nenápadný kur bambusový (Bambusicola thoracicus). Ze zmínìných biotopù jsou právì ní¾iny druhovì nejbohatší. Mezi druhy, které se pøizpùsobily z èásti i zmìnám pøirozeného prostøedí v dùsledku pùsobení èlovìka, patøí právì drobný kur bambusový.