Kdy¾ se 11. záøí 2001 zøítilo Svìtové obchodní centrum, zmìnil se svìt. Nemyslím, ¾e promyšlený útok hrstky islámských intelektuálù mìl mít a¾ takový dùsledek. Byl to podle mne spektakulární akt nespokojencù, který se však hodil do krámu urèitým prùmyslovým kruhùm, které reprezentuje prezident Busch, Cheney, Rumsfeld a další jestøábi v americké vládì. Ostatnì dodnes není zcela jasné, zda o chystaném útoku špièky americké politiky pøedem nevìdìly. V ka¾dém pøípadì oznaèení za útok proti Americe a civilizovanému svìtu pova¾uji za pøehnané a pøekvapilo mì u¾ tehdy.
Co následovalo, všichni pamatujeme. Padlo rozhodnutí vyu¾ít útoku k napadení Iráku, který s teroristy nemìl vùbec nic spoleèného a realizovat starý cíl, ovládnutí iráckých naftových zdrojù, který se nepodaøilo v r. 1991 prezidentovì otci dotáhnout do konce. Zaèalo masové pøesvìdèování americké i svìtové veøejnosti o iráckých zbraních hromadného nièení, o Sadámových zvìrstvech, které doposavad USA nevadily, o atomových nebezpeèích apod. Ochotnì se dal pøesvìdèit pouze Tony Blair. Chirac i Schroeder pøed válkou varovali a s útokem nesouhlasili. Francouzi se dokonce stali pomocí zkorumpovaného amerického tisku veøejnými nepøáteli USA a vše s názvem francouzský se pøejmenovávalo. Ve stycích s SRN došlo k výraznému ochlazení. V rozporu s chartou OSN vypukla válka v Iráku. Ukázalo se, ¾e o tom, co bude potom, ameriètí politici témìø neuva¾ovali a dùsledky tohoto poèínání trvají dodnes. Terorismus se rozšíøil, svìt je ménì bezpeèný, islám aktivizoval své bojové stránky, o ¾ivot u¾ pøišly tisíce nevinných lidí v rùzných èástech svìta.
A co je nejhorší? Navzdory oklamání americké i svìtové veøejnosti o zbraních hromadného nièení zvolili Amerièané Bushe znovu prezidentem. Prokázalo se, ¾e americký lid je snadné pomocí vysoce specializovaných propagaèních agentur a finanènì nároèných volebních kampaní zmanipulovat a zajistit urèitým podnikatelským kruhùm vládní vliv a trvale vysoké zisky ze zbrojní výroby a zásobování válèící ¾oldnéøské armády.
A to je dùvod, proè si nepøeji americkou radarovou základnu. Bude vyu¾ívána cizí, by» i spøátelenou mocností, její¾ smìøování zahranièní politiky nemù¾eme nijak ovlivnit ani pøedvídat. Její existence nás mù¾e zatáhnout pod smyšlenou záminkou, jako je napø. sledování severokorejských raket, do váleèných operací, které jsou nám naprosto cizí a na nich¾ naši obèané nemají ¾ádný zájem. Vyzaøování, právní aspekty existence èi místní zamìstnanost pova¾uji za okolnosti zcela podru¾né.