Tak pøesnì tohle býval název jedné oblíbené televizní soutì¾e pro dìti v dobì mého dospívání. A pøesnì tenhle název mì napadl pøi psaní dnešní kapitoly jako nejvýsti¾nìjší.
Víte co to je kdy¾ se øekne Máchùv kraj?
Je to pùvabné a romantické území, které má jádro zhruba mezi Mìlníkem, Bezdìzem, Èeskou Lípou a Úštìkem. V severní èásti dominují tmavé dvojvrcholy Bezdìzù s blízkým Máchovým jezerem, zvaným v dobách básníkových Velkým rybníkem. Jsou zde desítky kaòonovitých údolí s modelovanými pískovcovými skalami i øada ku¾elovitých vrchù, vyènívajících nad okolní krajinu. Pøedevším chránìná oblast Kokoøínsko, která se nachází v ji¾ní èásti tohoto okruhu se svými divokými skalnatými údolími a rázovitými lidovými stavbami je velmi pøita¾livou oblastí pro èeské malíøe a umìlce ji¾ od devatenáctého století.
Máchùv kraj nese jméno jednoho z nejvìtších èeských moderních básníkù, Karla Hynka Máchy (1810 1836). Lákala ho nejvíce krajina romantických pískovcových roklí na sever od Prahy. Poprvé se sem vypravil poèátkem srpna 1832. Na cestu se vydal se svým pøítelem Eduardem Hindlem. O putování se zachoval zápis v jeho deníku. Vyšli 1.srpna ve 4 hodiny ráno z Prahy, v pravé poledne dorazili do Mìlníka, v šest veèer byli na Kokoøínì. V deníku èteme, jak silným dojmem krajina na Máchu zapùsobila. Tohoto roku také spatøil Mácha poprvé Bezdìz a také Velký rybník u Doks (dnešní Máchovo jezero) V Máchovì tvorbì, tak jako v umìní romantismu vùbec, mìla velkou roli krajina. Inspiraèním zdrojem mu byly zøíceniny hradù. Navštívil jich nejménì devadesát a mnohé z nich naèrtl do svých zápisníkù. Pøespával na nádvoøí hradních zøícenin a nechával se okouzlit romantickou krásou mìsíèní noci v krajinì i lidovými zkazkami. Na svých toulkách se Mácha projevoval jako zdatný chodec, který si nelámal hlavu s noclehem, ani s délkou cesty. Nedìlalo mu problémy urazit za den padesát èi šedesát kilometrù a pak slo¾it hlavu pod širou oblohu. Vedle Bezdìzu a Velkého rybníka patøil Kokoøínský dùl (obrázek vlevo), k básníkovým nejoblíbenìjším místùm. Umístil sem dìj svého románu Cikáni. Ale k této Máchovì nejrozsáhlejší próze a také k básni Máj se vrátím a¾ v pøíštím díle.
s blízkým Máchovým jezerem, zvaným v dobách básníkových Velkým rybníkem. Jsou zde desítky kaòonovitých údolí s modelovanými pískovcovými skalami i øada ku¾elovitých vrchù, vyènívajících nad okolní krajinu. Pøedevším chránìná oblast Kokoøínsko, která se nachází v ji¾ní èásti tohoto okruhu se svými divokými skalnatými údolími a rázovitými lidovými stavbami je velmi pøita¾livou oblastí pro èeské malíøe a umìlce ji¾ od devatenáctého století. 
Doks (dnešní Máchovo jezero) V Máchovì tvorbì, tak jako v umìní romantismu vùbec, mìla velkou roli krajina. Inspiraèním zdrojem mu byly zøíceniny hradù. Navštívil jich nejménì devadesát a mnohé z nich naèrtl do svých zápisníkù. Pøespával na nádvoøí hradních zøícenin a nechával se okouzlit romantickou krásou mìsíèní noci v krajinì i lidovými zkazkami. Na svých toulkách se Mácha projevoval jako zdatný chodec, který si nelámal hlavu s noclehem, ani s délkou cesty. Nedìlalo mu problémy urazit za den padesát èi šedesát kilometrù a pak slo¾it hlavu pod širou oblohu. Vedle Bezdìzu a Velkého rybníka patøil Kokoøínský dùl (obrázek vlevo), k básníkovým nejoblíbenìjším místùm. Umístil sem dìj svého románu Cikáni. Ale k této Máchovì nejrozsáhlejší próze a také k básni Máj se vrátím a¾ v pøíštím díle.