Také jste povìrèiví, ctíte tradice, nebo máte rádi pohádky èi legendy? Pak asi víte o èem bude øeè. Ale zajímavé to snad bude i pro ty, kteøí se cítí nad tìmito vìcmi povzneseni. Mo¾ná si øeknete pohádky, legendy, ty se nosily tak ve støedovìku a povìry, v dnešním uspìchaném svìtì (?), na ty prostì není èas!
Zkusme se ale zastavit a zamyslet se nad významem povìr a hloubkou tradic. Rituály a tradice v prùbìhu staletí vytvoøil èlovìk. Nìco ho k tomu pøivedlo, k nìèemu mu slou¾ily jako vysvìtlení jevù, tehdy mu neznámých. Je proto docela pøirozené pátrat po jejich podstatì a pøíèinì vzniku. Nìkteré jsme ji¾ samozøejmì zaøadili jako nedílnou souèást svého ¾ivota (Vánoce, Velikonoce). ®e jde ve vìtšinì pøípadù o pohanské zvyky mo¾ná nìkteré pøekvapí. Tak¾e v mnoha pøípadech, pøi pohledu zpìt se dostaneme a¾ do pohanské doby Keltù. To, ¾e si o Vánocích zdobíme obydlí vìtvièkami borovice èi jmelí (toté¾ dìlali staøí Keltové o zimním slunovratu), ¾e zapalujeme svíèky o Hromnicích, pálíme "èarodìjnice“ v pøedveèer prvního kvìtna nebo ctíme "Dušièky" jako vzpomínku zesnulým, to všechno jsou keltské zvyky, které pøe¾ily v našich srdcích pøes dva tisíce let. A je jich mnohem víc. Moc o jejich pùvodu nevíme nebo lépe øeèeno jsme nevìdìli. Nìkolik desítek let zpìt jsme vše, co bylo „pohanské“ èi „køes»anské“ zatracovali nebo zkreslovali.
Svátek Lugnasad (1. srpna)
Oslavy tohoto svátku trvaly nìkolik dní. Zvyklosti pøešly èásteènì do do¾ínkových slavností. Byl svátkem oslavujícím úspìšnou sklizeò, vyjadøoval vdìènost bohùm za ochranu kmene a za úrodu. Bìhem oslav se obvykle uzavíraly sòatky a poøádaly rùzné lidové veselice. Bìhem oslav byly zakázány jakékoli projevy nevra¾ivosti, násilí a také vymáhání dluhù. Bìhem shromá¾dìní lidu, poøádaných obvykle na nìjakém posvátném vrchu, byla uctívána Matka zemì v nìkteré ze svých podob a pøedevším jeden z nejznámìjších a nejoblíbenìjších keltských bohù Lug, po nìm¾ nese jméno i tento svátek.
Byl bohem moudrosti a všech umìní, patron øemeslníkù i váleèníkù, mocný kouzelník nadaný neobyèejnými intelektuálními schopnostmi a jeden z "nejuniverzálnìjších" keltských bohù. Zobrazován byl zpravidla jako mladý mu¾ ušlechtilých rysù s velkým oštìpem a doprovázen havrany, symboly moudrosti a proroctví.
Do¾ínkový obøad
Pøi východu slunce prvního dne Lugnasadu odsekl slavnostnì jeden z druidù nìkolik klasù obilí z první úrody. Ty polo¾il na kámen a vyøkl zaklínací formuli (díkùvzdání bohùm). Poté se zrno z tìchto klasù umlelo, zpracovalo na tìsto z nìho¾ se vytvarovala placka. Ta se pak upekla na ohni, který byl rozdìlán pouze z vìtví jeøábu. Placka se po drobtech rozdala všem úèastníkùm oslavy.
Èasto se na konci ¾ní vytvaroval poslední snop do tvaru lidské postavy. Podle toho, jaká byla úroda, dostal podobu panny nebo babizny. Poslední vùz, vezoucí obilí z polí zdobili kvìtinami. Zvolil se "pán ¾ní" a "královna ¾ní", kteøí jej doprovázeli a dohlí¾eli na to, aby se dostalo obilí suché pod støechu. Poslední do¾ínkový snop se po celý rok ponechal na nìjakém významném místì, nìkdy se také obøadnì pálil nebo zaorával do pùdy, nebo pøidával do krmiva pro nìjaký obzvláš» cenìný kus dobytka. Vìøilo se, ¾e v tomto snopu je zakletá síla plodnosti a rùstu.
Také jste povìrèiví, ctíte tradice, nebo máte rádi pohádky èi legendy? Pak asi víte o èem bude øeè. Ale zajímavé to snad bude i pro ty, kteøí se cítí nad tìmito vìcmi povzneseni. Mo¾ná si øeknete pohádky, legendy, ty se nosily tak ve støedovìku a povìry, v dnešním uspìchaném svìtì (?), na ty prostì není èas! 
Pøi východu slunce prvního dne Lugnasadu odsekl slavnostnì jeden z druidù nìkolik klasù obilí z první úrody. Ty polo¾il na kámen a vyøkl zaklínací formuli (díkùvzdání bohùm). Poté se zrno z tìchto klasù umlelo, zpracovalo na tìsto z nìho¾ se vytvarovala placka. Ta se pak upekla na ohni, který byl rozdìlán pouze z vìtví jeøábu. Placka se po drobtech rozdala všem úèastníkùm oslavy.