Sledujeme-li itineráø apoštolských cest Judejí a Galilejí, nemù¾eme pominout zejména takzvané Horské kázání, v nìm¾ nám Je¾íš pøedal v nejkoncentrovanìjší podobì svùj program. Distancoval se v nìm od starozákonních norem a zvýšil mravní la»ku køes»anství do neuvìøitelné a (i dodnes) nepochopitelné výše. Po¾aduje tichost uprostøed øinèení zbraní, mírnost uprostøed násilí a ¾ádá skromnost ve svìtì laèné hojnosti a prosazuje milosrdenství v konèinách, které neznaly soucit. Nìkolika slovy „slyšeli jste“ „ale já vám pravím“, upravuje dávné litery Zákona do nové (a místy a¾ dodnes nepochopitelné) úrovnì. Tedy „slyšeli jste, ¾e bylo øeèeno Oko za oko, zub za zub. Ale já však vám øíkám: Neodporujte zlému“. Další pasá¾í se Je¾íš dotýká v té¾e rovinì vztahu k bli¾ním – „Milujte své nepøátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ neb milovat své nejbli¾ší není ¾ádnou mimoøádnou zásluhou.
Starý zákon se nám svými sankcemi zdá být opravdu krutým. Hovoøí se tu èasto o pomstì a trestající ruce – i kdy¾ normy zákoníkù byly ve skuteènosti ji¾ velkým pokrokem v èasech, kdy za ztrátu oka platil viník vlastní hlavou a kdy¾ za jedno zabití po¾adovala krevní msta hned nìkolik ¾ivotù. Co¾ platí v tìchto konèinách, jak sledujeme v „pøímém pøenosu“ dodnes. Za tìchto okolností se u¾ zásada „oko za oko“ stala ve skuteènosti mravním minimem. A tedy v Kázání na hoøe pojednou Kristus prezentoval zástupùm, které bedlivì naslouchaly, své etické maximum. Neprotivit se zlu zlem. Tento princip, jakkoli nám pøipadá nereálný, dokonce snový, má své logické pozadí: spáchané zlo u¾ sotva mù¾eme vymazat. Sáhneme-li však po prostøedcích, jich¾ u¾ívají síly svìtové negace, sáhneme-li ke mstì, pøidáme jen další zlo. Zlo se toti¾ nedá ze svìta vyhojit zlem, ale pouze tím, ¾e prostì nespácháme ¾ádný èin, který by jen dál vršil hromadu špatností. Nehledì na to, ¾e pøi pou¾ití násilí si nikdy nemù¾eme být jisti, zda dopad našich èinù nebude ještì horší ne¾ dùsledky zla, které nás vyprovokovalo k neèistému zápasu. Pøi dnešních technických mo¾nostech a vojenské výzbroji špièkových armád svìta je to víc ne¾ pravdìpodobné.
Ostatnì, jak øíká jeden z velkých odpùrcù násilí, L. Nikolajeviè Tolstoj, (který byl de facto ¾ákem našeho myslitele Chelèického), neodpíráme-li zlu, zlo se ruší, absorbuje se a neutralizuje se. Prostì nedovolme mu jít dál. Jak pravil, „èinné køes»anství netkví v tom, ¾e se køes»anství koná, tvoøí, nýbr¾ ¾e se pohlcuje zlo.“ Co¾ ovšem neznamená, ¾e bychom snad mìli pøihlí¾et øádìní neèistých sil se zalo¾enýma rukama. Moderní doba, v ní¾ roste závislost ka¾dého na ka¾dém, velkých i malých, silných i slabých navzájem, nám dává dostatek pøíle¾itostí pøimìt násilníka a brutální sílu ke slušnosti i nenásilnými prostøedky. Jakkoliv se zdála být smìšná taktika indického vùdce M. Ghándího na indické pùdì, pøece jen to byla mravní velikost této postavy, která donutila ke kapitulaci dokonce Britské impérium. Být více solidarity mezi národy a být vìtší pospolitosti mezi lidmi na této planetì, potom bychom i bojkotem urazili hrot mocenského panstva, zmrazili bychom reje podvodníkù, váleèníkù a násilníkù všech kalibrù.
Zdá se, ¾e èlovìk pùsobí na zemi jako generátor kosmické energie. Jestli¾e má svùj kladný dopad i pro nás, a pro ty, na nì¾ myslíme a za nì¾ se modlíme, potom by na druhé stranì špatné myšlenky musely nutnì podporovat svìtový protipól zla. A tedy èlovìk plný špatných úvah o násilí a pomstì musí nespornì obracet své dynamo obráceným smìrem. Poèíná podporovat síly rozvratu od chvíle, kdy po násilnostech, podvodech a mstách jen zatou¾il. Je¾íš rovnì¾ pravil, ¾e to, co vychází z èlovìka, (rozumí se slovo èi neèistá myšlenka), mù¾e èlovìka nadobro zneèistit. Všechny nepoctivosti, lsti, mordy, lakota i závistivý pohled nás toti¾ ji¾ ve strojení úkladù poskvròují. Na tento moment èasto zapomínáme, a tudí¾ není divu, ¾e se v pøedivu špatných zámìrù pojednou objeví nezvaní hosté, kteøí znenadání, bez našeho vìdomí a vùle, obrátí smìr naší energie k silám destrukce.
