Chvála kyslíku
Já si snad nedám pokoj a tak se drze hrabu do hájemství další nepøíliš oblíbené vìdy - chemie. Tato sestra fyziky mi není tak blízká, v následujících øádcích to bude asi znát a chválení samotné bude mo¾ná trochu kratší. Samozøejmì by si obì jmenované vìdy zaslou¾ily samostatné chvály, ale to bych se asi u¾ opravdu uchválil a tak z nich mohu pouze vyzobávat nejchvályhodnìjší zrníèka. Tedy dle mého názoru, který nikomu nevnucuji, tak¾e si kdokoliv mù¾e vychválit v tìchto vìdách své favorizované oblasti èi vìdce.
V této první chemické chvále vychválím kyslík a jistì kdekdo tuší proè. Tohoto prvku je pøece na naší matièce Zemi nejvíce, témìø 50% objemu veškeré hmoty, a nechtìjte ani vìdìt, kolik ten „lehký“ plyn vá¾í. V naší zemské atmosféøe, tedy ve vzduchu, který dýcháme, ho je 21 objemových procent a jistì ka¾dý ví, ¾e bychom se bez nìj udusili.
A mimochodem – v našem lidském tìle je kyslíku dokonce 63 objemových procent a jeho pøítomnost je nezbytná pro existenci všech ¾ivých organizmù na této naší planetì! O chvály hodnosti tohoto plynu tedy nemù¾e být pochyb, proto¾e je to prvek tzv. biogenní. Já osobnì ale musím nejprve moc pochválit našeho Jana Svatopluka Presla za to, jak krásné èeské názvy v chemii vymyslel a prosadil pro øadu chemických prvkù. Kyslík je samozøejmì jedním z nich a jistì uzná ka¾dý, ¾e je to hezèí název ne¾ latinské oxygenium.
A nyní kdy¾ laskavé ètenáøstvo dovolí jen nìkolik odbornìjších øádek, i kdy¾ …
To, ¾e je ve vzduchu „nìco“, co podporuje hoøení, tušil u¾ slavný všeumìl a vševìd Leonardo da Vinci. Ovšem kyslík jako chemický prvek objevil a¾ v roce 1774 anglický chemik Joseph Priestley. A to, ¾e má kyslík chemickou znaèku „O“ podle svého latinského názvu, víme z køí¾ovek, ale vìtšinou nevíme, ¾e kapalní a¾ pøi teplotì, tedy spíše pøi „mraznotì“ –183°C. a tuhne pøi témìø –219°C.
A jeliko¾ si i zde mohu opìt trochu pøihøát svou meteorologickou polívèièku, tak musím pøipomenout, ¾e se v našem ovzduší vyskytuje nejen v molekulách dvouatomových, ale i jako tøíatomový ozón a dále i jako podivnì obávaný oxid uhlièitý. I kdy¾ ani ozón pøi zemi moc rádi nemáme, proto¾e ve vìtším mno¾ství je docela škodlivý, naopak nebýt ozonosféry ve výšce asi kolem 30 km, na Zemi vše ¾ivé by zaniklo, proto¾e by nás postupnì doslova zabilo ultrafialové záøení. Proto si také musíme ozonosféru hlídat, aby nám pøíliš neprodìravìla.
Na normálním kyslíku mù¾eme obdivovat a chválit, ¾e je neviditelný, bez chuti i bez zápachu, co¾ se o vìtšinì plynù øíci nedá. Ovšem ozón je lehce namodralý, mù¾eme ho cítit ve vzduchu nìkdy po silnìjší bouøce a krátkodobì je to docela pøíjemné.
Kdy¾ napíši, ¾e je velmi reaktivní, tak to znamená pouze fakt, ¾e se velmi rád kamarádí a sluèuje s kdejakým chemickým prvkem. S vodíkem nám „vyrábí“ ¾ivotnì nezbytnou vodu, ve které dokonce mù¾eme ozónem zabíjet škodlivé bakterie. Chytnou-li se dva atomy kyslíku se dvìma atomy vodíku – tedy – samozøejmì musí být takových atomù pár miliard - mohou se radovat lékaøi i blondýny, proto¾e jim tyto dva plyny udìlaly peroxid, kterým se dezinfikují rány i odbarvují vlasy. V nemocnicích si vùbec nemohou kyslík vynachválit pøi všech operacích a potápìèi by se bez nìj urèitì vùbec nepotopili. Kapalný kyslík slou¾í jako okyslièovadlo v raketových motorech a tak bychom se bez nìj nikdy nedostali do vesmíru.
A kdy¾ se mrazivý kapalný kyslík slouèí s acetylenem, dosáhne se teploty a¾ 3200°C., èím¾ se dá klidnì pøefiknout ocel nebo roztavit platina. Podle kyslíku, pøesnìji øeèeno podle kyslièníkù, je pojmenována celá øada kyselin i zásad, tedy acidù a hydroxidù, a samozøejmì kyslík nechybí témìø v ¾ádné slouèeninì organické, ani v tak oblíbeném alkoholu…
Myslím, ¾e pokraèovat v dalším chválení kyslíku není tøeba, tak¾e – jak øíkal Bohumil Hrabal – dej mu Pán Bùh vìènou slávu - tím konèím, Tvá Máòa!
Chvála kyslíku
